Po roce vyrážíme opět na Soroya-Vaagan. Cesta fordem z Carentu opět bez problémů se spotřebou lehce pod 10l/100km. Cestu volíme klasiku přes Švédskou a pozor volíme přechod v národním parku Abisco. Máme nového člena v partě, tak ať něco vidí a taky se chceme podívat jak tento přechod funguje. Informace, že je tam služba do 18.00hod.., ihned vyvracíme po příjezdu na zrekonstruovaný přechod cca v 00,30hod.. Naskakuje červená a poměrně příjemná celnice s kolegou nás odstavují stranou. Přichází rozhovor v přátelském duchu kam jedete, co tam budete dělat, můžu vidět woucher… po cca 15 minutách je to tu. Alkohol? A ano potvrzujeme, že alkohol vezeme a vezeme ho více, zároveň ukazuji aplikaci s proclením nadlimitu. Úsměv (procleno 65l piva) a obdivné pokývnutí hlavou, že jsme vzorní. Jen letmý pohled do zavazadlového prostoru a přání příjemného pobytu končí naši návštěvu celního prostoru.
Cesta k trajektu v pohodě, odjezd na čas. Přivítaní v Hasvik hotelu, klasická snídaně a poplácání s Ahmedem. Papíry má připravené, protože jsem tam již po Xté, tak se nezdržujeme a hurá pro lodě a na barák.
NO… a tady to začíná. Chápu, že jsme docela pozdní termín. První, v přístavu nejsou barely na benzín, jasně přijeďte si do přístavu v Hasviku. Filetárna a molo by zasloužili alespoň nějaké dílčí opravy. Něco už začíná být o zdraví. Mrazáky… v polovině má Ahmed bordel (kraby, jehněčí apod..) Tak nám po vyčerpávajícím přehrabování určuje dva mrazáky, který už dávnou měli být ve šrotu, mimochodem do šrotu by měli jít všechny. Až druhý den ráno zjišťujeme, že jeden nemrazí. Tak to řešíme po svém a zdrcáváme mu jeho věci, abychom měli volný mrazák. Příjezd na barák, jako vždy nic se nezměnilo, nic nerenovoval. Naháníme konvici ke kávovaru, u baráku není ani kontejner na odpad, sporák je „nepoužitelný“, protože nevíte co kde zapínáte (katastrofa s ohledem na skutečnost, že díky počasí budeme 7dní na baráku)… vše dovezu není problém. Televize nejde už 10 let… Za nás už cena neodpovídá kvalitě. Jenom lokalita je pořád TOP. O rybách toho bude málo. Z 10 dnů se dostáváme na moře pouze 3 dny. Něco se nachytalo, ale žádné extra rekordy. Jsme rádi za limit, ale tak to prostě je, přírodu neovlivníme. Houby naštěstí rostou, tak aspoň nějaká náplň.
>Cesta zpátky začíná zajímavě. Na ostrově se staví nová továrna (vč. Líhní) na lososy, takže je tu velký provoz a spousta lidí u trajektu. Hopla na trajekt se o tři auta nevejdeme, takže musíme počkat na další. 😊 Trasu tentokrát volímemřes Kautokeino s ledový klidem. No a příjezd na hranice cca 23,30 a červená. 😊 Velice pohodový mladý celník kontroluje doklady k rybám, naše doklady, pohodová komunikace jak <>často jezdíme a kam, letmo potěžkává jednu bednu. A pak nás zaráží dotaz, „proč jedete přes tenhle přechod, když jste přes něj nepřijeli?“ No ujišťuje nás to v tom, že o nás vědí naprosto vše. Dodávka a cizí státní SPZ je prakticky jistota. Jinak přechody Kilpisjarvi, Abisko a Kautokeino jsou zrekonstruované se službou 7/24. Vše ok a přátelské rozloučení s přáním šťastné cesty.< Z rozhovorů s lidmi a rybáři na Soroya víme, že se opravdu vaří pravidla pro nás sportovní rybáře. Nevím, jak je to s limitem, ale údajně se chystá návrh jakéhosi povinného školení/kurz, který se bude platit a budete ho absolvovat vždy po příjezdu do registrovaného kempu. Až pak můžete na moře. 😊 Je to asi místo povolenky. Spoustu „doporučení“ vymýšlí Ahmedův syn Billal. Nemyslím si, že je to správná cesta. Zákony ok, ale něco nad zákon? Otráví to spoustě lidí, kteří tam již nepojedou. I my jsme na příští rok rozhodnuti od roku 2010 minimálně vynechat. Možná Ahmed čeká jak se situace vyvine a pak třeba bude investovat do kvality ubytování, mrazáků…. Apod.. Ale aby to pak ještě někdo využil.
Přeji dobrou volbu na příští rok a uvidíme jestli budeme  vítáni.