Tamarar:
Já osobně ryby moc nemusím,ale samozřejmě je jím, především v Norsku. Mám možnost si z moře dovézt jakoukoliv rybu a s vědomím, že se jedná o kvalitní a hlavně čerstvou surovinu, si jí také dopřeju. Kdo je má ale naopak rád, je koupě u nás vyprodukované ryby dobrou alternativou. I naše ryby, přestože mívají více kostí, se nechají filetovat podobně jako ty mořské, v mase nenajdeš jedinou kost a takto připravenou rybu mohou bez obav jíst i děti. Například kapr je vynikající brzy zjara, nebo naopak okolo Vánoc, ale komu nevadí jeho intenzivní chuť a preferuje čerstvost, pochutná si celoročně a je dobrou volbou raději investovat sem, než vyhodit peníze a riskovat zklamání z neodzkoušeného mraženého produktu.
David:
Dokument jsem viděl, byl mírně zavádějící a pro nezůčastněného člověka může být i šokující. Je to ale jen zlomek toho, co se po celém světě děje a netýká se to pouze oceánů. Lidí je čím dál více, zvykli si na určitý standart a slevit z něj nechce nikdo. Těží se veškeré zdroje a pojede se až do úplného konce. Je to rozjetý vlak který se někam řítí, každý z nás mu svým způsobem větší, či menší lopatou přikládá pod kotel a zastavit ho už nelze. Klecový chov ryb je alternativa kterou jedni preferují, jiní zatracují, ale problém jak lidstvo zásobit mořskými produkty atejně nevyřeší. On to je dokonce problém i z pohledu nás, sportovních rekreačních rybářů. Okolo norského pobřeží je čím dál více lososích farem, které mají na kvalitu vody, tedy i pobřežní rybolov zásadní vliv. Změna kvality vody k horšímu nedovolí přežít základu potravinového řetězce, krilu. Když jsem před téměř třiceti lety začal jezdit do Norska, vyjel jsem jen kousek na fjord a nikdy s prázdnou nepřijel. Stačil malý člun s čtyřkoňovým motorem a deset litrů benzínu na celou dovolenou, a ani počasí nehrálo tak důležitou roli jako nyní. Dnes se musí za rybami daleko, většinou až na volný oceán a tam kde se dříve běžně chytaly, teď už nejsou. Velká koncentrace rybích farem změnila kvalitu pobřežních vod do té míry, že připravila ryby o potravu a protože se v mořích vše točí právě okolo potravy, jsou ryby tam, kde je jí alespoň prozatím dostatek. Nejsou to ale pouze ryby, na koho klecový odchov ryb negativně dopadl. Dokonce i ptactvo keré se živí produkty oceánu je na ústupu. Jeho populace rapidně klesá, protože již nedokáží uživit všechna mláďata v takovém počtu, jako se podařilo odchovat dříve. I rodiče ve snaze je uživit, hynou vysílením daleko na moři, protože blíž k hnízdišti prostě dostatek potravy neseženou. A aby tomu nebylo málo, objevil se další velký hráč, který má o kril eminentní zájem. Farmaceutický průmysl. Jeho lodě lovící kryl do vlečných sítí decimují v potravinovém řetězci nejdůležitější zdroj oceánu a rybám a ptákům konkuruje. Zajímavá logika. Namísto toho, aby s nulovými náklady nechali kril přeměnit přirozeným způsobem v plnohodnotnou stravu, tedy kvalitní rybí maso, si můžete tento produkt koupit pouze jako stravy doplněk (-: Můj příspěvek je jen malé zamyšlení nad dokumentem který zde zmiňoval David. Byl bych tedy nerad, aby jej někdo chápal jako zrazování od cesty do Norska. Právě naopak. I přes všechna negativa, poměrně snadno dosažitelné Norsko ve světovém měřítku zůstává i nadále tím pravým rybářským rájem a stojí za to se tam vracet. Nikde si za podobné peníze lépe nezachytáte, jen už to prostě není to, co to bývalo. Nikde to není lepší. U nás už to také není to, co kdysi a ryby jsme chytat nepřestali....
