Ďas mořský

Do skupiny pro rybáře vzácných a žádaných ryb se řadí i Ďas mořský latinsky Lophius piscatorius. Patří k rybám, které si pro svůj život vybraly hlubiny na dně moří a řadí se do čeledi řasovitých. Tato neobvyklá ryba byla od samého začátku mých výprav za norskou rybařinou žádanou kořistí na mém pilkrovacím prutu. O Ďasech jsme toho moc nevěděli. Jen co jsme slyšeli od rybářů, kteří do Norska jezdili, ale nikdo z mého okolí ho nikdy nechytil. Z doslechu a různých materiálů jsme zjistili, že Ďasa mořského můžeme potkat až ve velikosti dvou metrů. Jeho výskyt je téměř bez hranic a hojně se vyskytuje například i ve Středozemním a Baltském moři. Pro lov bylo důležité zjistit, čím se tato neobvyklá ryba živý. Je to, jako většina ryb, které se vyskytují v severním moři, dravec a jeho potravu tvoří nejčastěji ryby, drobní korýši a hlavonožci, kteří žijí na dně. Z toho vyplývá i jeho životní teritorium, které sahá až do hloubek okolo jednoho tisíce metrů a v době tření až tisícosmset metrů, což představuje tlak okolo 180 atmosfér.

Ostrov Hitra byl to pravé

Po našem prvním příjezdu do Norska se každý těšil na neobvyklou rybařinu, ale nikdo z nás asi nevěřil tomu, že právě on, by mohl Ďasa ulovit. Ostrov Averoy nám tento zážitek neposkytnul, ale o rok později byl ostrov Hitra štědřejší a dva kusy této nádherné ryby se nám ulovit podařilo. Při představě mého padesátipěti centimetrového kusu musí být tlama dvoumetrového „dinosaura“ opravdu neskutečná. Obří hlava plná ostrých zahnutých zubů, roztažená „křídla“ a malé zakrslé nožky, prostě nádhera. Zbarvení Ďasa mořského na první pohled upoutá a dokazuje, že je tento živočich dokonale připraven pro splynutím s mořským dnem a lov ryb, které se okolo pohybují. Pokud není zrovna zavěšen na pilkrovacím prutu je jeho tělo nízké, ale široké. Dá se říci, že hlava této ryby plynule přechází v ocas. Tlama ve spodní čelisti předchází před horní. Jeho kůže nemá šupiny a na těle najdeme mnoho výrůstků. Pokud člověk tuto rybu nezná, neví, co od ní může čekat. Je to na poprvé divný pocit vzít ho do ruky. Ďas se při vylovení chová velice klidně a na svoji obranu pouze nafoukne tělo a otevře dokořán obří tlamu. Tento postoj těla zaujímá již při chycení na háček. Je to ryba, se kterou si rybář moc nezabojuje, ale tah, který vyvine svým postavením těla, připomíná při zdolávání spíše pytel brambor.

Hloubka vydává své tajemství

Naše rybářská parta má na nezvyklé úlovky štěstí a při poslední návštěvě ostrova Hitra to kamarád Jirka opět potvrdil. Ryby v období konce května byly většinou najety v mělkých vodách, ale den jak malovaný vyjet na hloubky nás přesvědčil. Opět vyhrály hlubiny mezi ostrovem Hitra a Froya. Zhruba v jedné třetině k majáku Titran se nachází hrana, která klesá z padesáti až ke dvoustům metrům. Naši první dva Ďasové byli uloveni za Kvenvaerem na otevřeném moři. Na hloubky nad Hitru jsme jeli spíše pod tlakem informací o žralocích. Obě lodě se pohupovaly ve vlnách asi stopadesát metrů od sebe. Trochu chvílemi pofukovalo a k naší kocábce se donesl ukrutný řev kamaráda Aleše. Povídám, co se asi děje u nich na lodi a Libor říká, že asi něco ulovili. Dál jsem se o to nestaral. Za deset minut připlouvá Jirkova loď k nám a já vidím v jeho napjatých rukách devadesáti centimetrového Ďasa.

Neřvi a gafuj

Hned jsme rozebrali celý zážitek hezky od začátku. Pilkr opatřený, jak jinak, než masem z kelera a hloubka okolo stodeseti metrů. Záběr žádný nepřišel. Jen prut se nečině ohnul. Tah to byl tak velký, že si Jirka myslel, že uváznul někde na dně. Po několika minutách říká Alešovi, že to utrhne, protože za dno přitahuje loď směrem k protažené pletence. Zdolávání takovéhle ryby ze stometrové hloubky a s ručním multiplikátorem nebylo nic snadného, ale zato větší zážitek. Sedíc v lodi, zapřen nohama za bok několik minut zdolával nafouknutou rybu nahoru. Hned jak se Ďas objevil na hladině, spustil Aleš ukrutný řev, a proto jsem si původně myslel, že ryba patří Alešovi. „Neřvi a gafuj“, křičel Jirka na Aleše a Ďas byl v lodi. Po příjezdu na základnu jsme slavili triumf a každý se chodil s naším kouskem mazlit do filetovací místnosti.

Kůže se jíst nedá

Ze své zkušenosti z předchozích let vím, že ďasí maso je velice chutné, ale bohužel ho z ryby vyfiletujete jen malý kousek. Z tohoto obra se dalo použít jen něco málo přes kilo a půl masa. Před pečením je dobré ďasí kůži stáhnout. Zkoušel jsem jedem kousek nechati s kůží, kterou na rybách přímo miluji, ale na talíři jsem stejně došel k závěru, že ďasí kůže se jíst opravdu nedá. Pod kůží je docela velká vrstva tuku, která odděluje kůži od masa. Tuto zkušenost potvrzuje i cena Ďasa v obchodech, kde jsem ho viděl prodávat cca tisíc korun za kilogram filety.

Co o něm víme

Přesto, že ulovit Ďasa mořského není jednoduché a kde kdo si myslí, že jich žije málo, nepatří tento druh mezi ohrožené a jeho populace je poměrně hojná. Mezi řád ďasovitých patří asi 25 druhů. Rozdíl od jiných ryb je i ve způsobu lovení kořisti. Ďas dokáže k ulovení kořisti přizpůsobit i své dýchání a omezit tak pohyb skřelí až na dva pohyby za minutu. Při vylovení si můžeme všimnout „tykadla“ prodloužení hřbetní ploutve s praporkem, které Ďas používá pro nalákání kořisti blíž k tlamě. Po přibližující se kořisti prudce vyrazí a zahnuté zuby již nedovolí rybě ze smrtelného sevření uniknout. Konec „tykadla“ bývá i zdrojem bioluminiscence, což zvyšuje ve velkých hloubkách, ve kterých není světelné záření, šanci na úspěch. Ďas mořský se obvykle neplete s jinou rybou. Občas můžeme slyšet názor, že kdo nezná tuhle rybu, může si jí splést s ropušnicí, která je jedovatá.

Jak na něj

Pokud chcete Ďasa cíleně lovit, využijte informace o lokalitách, kde se Ďasa několikrát podařilo ulovit. Pilkr opatřete kusem masa z nějaké mastnější ryby například kelera nebo tresky jednoskvrné. Pak už zbývá jen propilkrovat mořské dno v dané lokalitě a doufat v úspěšný lov. Některé prameny uvádějí, že Ďas mořský dokáže vydržet až jeden rok bez potravy a tak jeho cílené ulovení na prut určitě není jednoduché. Tím víc si vážím našeho úspěchu, kdy se naší rybářské partě podařilo ulovit již tři kusy této ryby.