Přívlač vs. Pilkrování 2/2

Je mi jasné, že takový metrákový halibut (aktuální světový rekord v lovu na udici je u téhle ryby přes 200 kg) by se s vámi moc nebavil, ale ryby kolem 10, 20 či 25 kg? Podívejte se na naše kapraře či sumcaře, oni dokáží s „lehčím“ vybavením dostat ryby těchto hmotností z vody a to často z vody plné vázek a překážek, zatímco na moři máte většinou „čisto“… Ještě ke šňůrám, uvědomte si, že v jejich značení je obrovská nejednota a chaos. Někde jsou označené průměrem, což je v zásadě nesmysl, protože šňůra není nikdy dokonale kulatá a při označení např. 0,10mm je už od pohledu silnější, než vlasec stejného průměru. Poctivější je označení pevnosti, které se většinou udává v librách (1 lb je necelého půl kilogramu). Málokdy už najdete, zda jde o pevnost v uzlu, což bych považoval za nejdůležitější kritérium. Já osobně nejčastěji používám patnácti max. dvacetiliberní šňůru a ještě se mi snad nestalo, že by mi ji větší ryba upálila, pokud pletenka nebyla už narušená, nebo ryba při zdolávání ze břehu nezajela někam za pobřežní hranu apod.

Všechno musí ladit jak filharmonie

S výše uvedenou lehkou výbavou prochytáte v závislosti na konkrétních podmínkách vodu klidně do hodně velké hloubky, přitom můžete mnohem lépe reagovat na výskyt a pohyb ryb a jste celkově akčnější. Nachytáte desítky menších i větších ryb, dobře se bavíte (mě osobně totiž nepřijde zábavné tahat třeba ze 120 m na pilkrovací prut kilovou tresku) a čekáte, jestli vám přijde ryba, které my říkáme „doutníková“, což je metr a víc. Kromě typických ryb velkých hloubek a druhů specializovaných na určitý úzký druh potravy můžete na přívlač ulovit kde co. Samozřejmě nejrůznější tresky – obecnou, tmavou, polaka, jednoskvrnnou či bezvousou, dále makrely, ale taky třeba žraloky ostrouny, štítníky, mníky, halibuty, jehlice či pyskouny atd. Ale zdůrazňuji, že záleží na vyváženosti a seřízení celé sestavy – prut, šňůra, brzda navijáku – to všechno musí ladit jak filharmonie. S tenkými šňůrami se lépe pracuje, pěkně chodí vodou a o jejich možnostech snad svědčí fakt, že registrovaný světový rekord IGFA pro šestiliberní (!) šňůru je např. u tresky tmavé přes 13 kg. Nechci se vůbec srovnávat s takovými rybářskými mistry, snad ale doprovodné fotografie úlovků za poslední 2–3 roky dokumentují, že i na přívlač lze nachytat pěkné ryby. Prakticky všechny ryby na fotkách mají přes metr (největší obecnačka rovných 130 cm) a byly chyceny na běžný přívlačák se šňůrou s max. 20liberní pevností, hmotnost úlovků u obecňaček byla mezi 10–20 kg, u polaků a tresek tmavých mezi 8 až 12 kg. A ještě na doplnění – nejezdíme daleko na sever, kde jsou ryby obecně větší, ale celá léta do pro nás krajinářsky nejkrásnějšího středního Norska kolem 63. rovnoběžky, které by se dalo vymezit např. místy Kristiansund, Halsa, Hitra, Aure, Trondheim.

Zmožené rameno a vyhřezlé plotýnky

Nejsem přesto zásadním odpůrcem pilkrování, dávno už mám svůj vlastní pilkrovací prut a dokonce mi ježíšek přinesl i elektrický multiplikátor. To je vynález k nezaplacení, i když si jeden s těmi kabely přijde trochu jako kosmonaut. Ovšem ta pohádka v situaci, kdy by člověk jinak třeba jen půl dne pracoval s půlkilovým pilkrem a klasickým mulťákem. To je za pár dní na tenisový loket, zánět šlach, zmožené rameno a vyhřezlé plotýnky, pokud jste předtím aspoň půl roku nechodili třikrát týdně do posilovny a neplatili si nějakého speciálního kondičního trenéra, který by pomohl vyzrát na nezdravou jednostrannou zátěž. Ovšem klasický pilkr byl vymyšlen pro lov na velkých hloubkách a do míst, kde se bez velké zátěže neobejdete. Taky to není jen o tom, mlátit zátěží do dna, i tenhle způsob vyžaduje určitou techniku, znalost terénu, znalost ryb – na tohle téma napsal někdo hezký příspěvek do srpnového Rybářství. Ale s tvrzením, že velké ryby nelze chytit jinak, nesouhlasím. A když dnes slyším, že jediná pravá šňůra je pletenka o nosnosti aspoň 50 kg, musím se trochu usmívat. Chtěl bych vědět od těch, kdo už se šňůrami podobné pevnosti chytali, co dělají, když si přihodí tak běžná věc, jak je vázka na dně.

Dali jsme vyniknout síle 30 HP

My jsme např. před pár lety na Hitře našli v asi 150timetrové hloubce velký schod s výškovým rozdílem kolem 40 m. Hned jsme si tam v duchu malovali pořádné mníky, najeli jsme si ještě jednou a šup – dolů svištěly zátěže s kusy masa. V několika vteřinách jsme postupně všichni v lodi uvázli, protože jsme v silném driftu nedokázali dostat rychle nástrahy ode dna přes tak vysokou hranu. Po několika pokusech o nadjezd lodí bylo jasné, že musíme trhat. Dalo nám dost práce urvat naše šňůry s pevností kolem 20 kg, ale kamarád s onou doporučovanou padesátikilovou naprosto regulérně ukotvil loď – což je se 4 chlapy a spoustou krámů na palubě, v čerstvém větříku od oceánu a ve slušném driftu docela pěkný výkon. Jen to vypadalo, že v příští vteřině nedobrovolně vystoupí z lodi, nebo bude muset to své nádobíčko pustit. Stačil ale odbrzdit, nadjeli jsme znovu, chtěl utrhnout, ale vlastní silou to nedokázal. Po velkém snažení si nakonec musel omotat šňůru natvrdo přes ruku v zimní rukavici, zapřel se v lodi a my jsme dali vyniknout síle 30 HP nového motoru. Dvakrát nás to strhlo do oblouku a až napotřetí povolila karabina. Touhle příhodou chci říct, že pletenka je to jistě skvělá, ale nepochybně pro běžné chytání, jak ho v Norsku provozuje naprostá většina z nás, předimenzovaná. Každá rybářská sestava, jak už bylo řečeno, by měla být především vyvážená a dokonce by měla cíleně mít někde dole u nástrahy jedno trochu slabší místo, abychom v podobném případě utrhli jen to nejnutnější a ne třeba 100m šňůry.

Rána do prutu a pak už jen kvílení brzdy

Já doufám, že snad už dnes není pro většinu rybářů cílem vybagrovat rybu ven za každou cenu, brát ji jak se říká smykem, ale prožít si ten adrenalinový zážitek, kdy víte, že máte na prutu možná tu svou životní, že je to na hranici technických možností vašeho náčiní a že ta ryba má přitom minimálně stejné šance, jako vy. Aspoň pro mě je to ten nepodstatnější rozdíl, který mluví ve prospěch přívlače. Pilkrujete-li na hloubce 150–200m, v první chvíli ani nevíte, jestli přišel záběr, nebo vázka. A pokud je to záběr a háček dobře sedí, můžete se do toho bez obav na tvrdo opřít. Naproti tomu při lehké přívlači víte hned, na čem jste. Rána do prutu a pak už jen kvílení brzdy, ryba uhání ke dnu a vy se můžete jen dohadovat, jestli tam máte pořádnou tresku tmavou, polaka, halibuta, nebo obecňačku. Při troše zkušeností to za krátkou chvíli poznáte a pak nastanou minuty zdolávání, při nichž může vyhrát – a někdy taky vyhraje – ryba. Králem všech mořských bojovníků je pro mě treska tmavá, svalnaté torpédo, které, pokud má kolem metru, se řítí proti tahu vašeho prutu tak, že máte strach, aby se naviják nezavařil. A když se povede takovou rybu zdolat na v podstatě „obyčejné“ vybavení, je můj rybářský zážitek neskonale větší, než když s nářadím dimenzovaným na padesátikilové ryby vytáhnu rybu dvacetikilovou. Takže pro mě je otázka volby jasná a taky pojem „životní“ ryby nevidím vůbec v absolutní míře či váze. Ale možná je to všechno jinak a zastánci pilkrování mi to vysvětlí.