I já patřím mezi pravidelné čtenáře stránek rybolov norsko a rád bych přispěl článkem, který popisuje poznávací cestu do Norského království a samotný rybolov v krásné osadě SETER BRYGGE. K napsání tohoto článku mne přinutil fakt, že o tomto místě se moc nepíše a přitom je to opravdu krásná lokalita. Cestu jsme podnikli v loňském roce. Pobyt jsme objednali u Michala Simčo a s naplánováním cesty nám pomohla paní Janka. Vypracovala nám perfektní plán cesty, za což ji ještě jednou děkuji.
Špička v Berlíně
Tak už je tu dlouho očekávané datum 28.5.2010. Ráno v 7:30 vyjíždíme a razíme na sever. Zkoušíme jet přes Polsko s cílem dostat se co nejdřív na Německou dálnici. Ukazuje se, že to není moc dobrá volba. Navigace nás žene po děravých silničkách – jako u nás. V 15:30 přijíždíme do Berlína. Dostáváme se do dopravní špičky. Cesta přes Berlín trvala celou 1 hodinu. Pokračujeme dál na sever do města Puttgarden, kde se nalodíme na trajekt. Do přístavu Puttgarden přijíždíme ve 21 hodin. Máme štěstí, hned najíždíme na trajekt, který ihned odplouvá do Dánska. Plavba trvá asi hodinu.
Nejdelší most Evropy
Protože se už nemůžeme Norska dočkat, rozhodujeme se, že pojedeme přes noc. Část posádky jde spát do lůžkového prostoru a jedeme. Před námi je jen do Osla 650km. O půlnoci přijíždíme do Švédska. Přejeli jsme přes nejdelší most Evropy. Most je pěkně nasvícen, ale okolí je zahaleno do tmy. Je 5 hodin ráno a přejíždíme hranici do Norska. Cesta pokračuje v pořádku a v 7 hodin přijíždíme do Osla. Na cestě jsme už téměř 24 hodin.
Národní park Hardangervidda
Po průjezdu Oslem zastavujeme a posnídáme. Obloha jak vymetená a slunce už pěkně hřeje. Dál pokračujeme do městečka Gol , kde se zastavujeme a po chvilce váhání si jdeme prohlédnout místní dřevěný kostel. Nelitujeme stálo to zato. Uděláme pár fotek a už dál pokračujeme v cestě. Stoupáme do hor, všude okolo plno sněhu. Toto pohoří je národním parkem, který se jmenuje Hardangervidda. Jezera jsou zatím ještě zamrzlá. Vystoupali jsme do výšky 1200m, uděláme pár fotek a sjíždíme dolů kolem přehrady, která má sypanou hráz.
Vodopády Voringfoss
Jedeme přímo pod ní, zastavujeme se u vodopádů Voringfoss, který měří 183m, jedním slovem nádhera. V půl šesté odpoledne odjíždíme od vodopádů. Po několika kilometrech se dostáváme do tunelu, který se točí jako vývrtka. Zastavujeme se v Eidfjordu kde Dušan s Petrem zkouší chytat ryby, bez úspěchu. Tak se u vody alespoň najíme a jedeme dál. Ve 20 hod. 30 min se necháme převézt trajektem. A jedeme podél fjordu směrem na Bergen. Po přeplutí fjordu jsme původně chtěli ulehnout a spát, ale překrásné počasí nás hnalo dál. Je 23:15 hod. a stále jedeme, je tu neustále světlo – polární den. Nikomu se nechce spát a tak pokračujeme. O půl noci nacházíme pěkné místo na nocleh u řeky. Do této chvíle máme ujeto okolo 2000 km.
Mořské akvárium v Bergenu
Ráno se probouzíme do nového slunečného dne. Teplota klesla na 3 stupně. Lehce se opláchneme v řece a pořádně se nasnídáme. A pokračujeme dál v cestě podél fjordu do Bergenu. Asi 30 km. V Bergenu jsme navštívili mořské akvárium, které se nám moc líbilo . Dále jsme navštívili rybí trh, kde jsme nakoupili suvenýry a ochutnali místní speciality. Při zpáteční cestě k autu jdeme okolo přístaviště ke starým kupeckým domům. Zde jsou různé obchůdky a galerie s obrazy. Uděláme pár fotek a spěcháme k autu, kde jsme nechali Petra. Dostal horečku a tak nasazuje silná třídenní antibiotika. Doufáme že zaberou.
Nejpříkřejší cesta v Norsku Stalheimeskleiv
Počasí zatím vychází na 100%. Cestou se rozhodujeme že nepojedeme přímo, ale sjedeme si nejpříkřejší cestu v Norsku Stalheimeskleiv, která má 13 serpentin. Zjištujeme, že cesta je opravdu úzká a že tudy asi moc aut nejezdí. Většinou chodí lidé pěšky jako i skupina Japonců, které potkáváme. Dušan si sedá za volant a jedeme. Je to opravdu zážitek, jen si nedovedeme představit, co by se dělo, kdybychom potkali někoho jet nahoru proti nám. Dopadlo to dobře, už jsme dole. Zde zjištujeme, že cesta je jednosměrná. Dál chceme jet po vysokohorské silnici přes hřebeny hor a vyhnout se nejdelšímu tunelu na světě dlouhém 24,5km. Ejhle, asi jsme něco přehlédli a jsme v nejdelším tunelu na světě. Zde se po 8km otáčíme na rozšířeném místě, které je nasvíceno jako modrá jeskyně. A jedeme zpět.
Opravdu zajímavé posezení
Při zpáteční cestě si všimnu, že vysoko v horách je věc, která vypadá jako skokanský můstek, který nikam nevede, jen pod ním je hloubka snad 1000m a možná ještě větší. Zkusím to co nejvíce přiblížit a vyfotit. Nikdo nechápe, co to asi je. Ve městě Aurland nacházíme odbočku na starou horskou cestu, která stoupá do 1309m a dlouhá je 45 km. Cesta je opět hodně strmá, několikrát zastavujeme a fotíme. Nad fjordem zastavujeme na odpočívadle. A už nám dochází co byla ta záhadná věc, která nikam nevedla. Je to vyhlídka, která přesahuje několik metrů přes skálu. Vstupujeme na ni nejistě, ale je odtud krásný rozhled. Kousek nad vyhlídkou jsou vyhřívané toalety, ale i ty mají vyhlídku. Okno na fjord přímo před mísou. Opravdu zajímavé posezení. Dál stoupáme do hor. Když už jsme minimálně v půli cesty tak nás čeká nemilé překvapení. Zamčená závora. A tak se otáčíme a jedeme zpět. Teď už ten tunel budeme muset opravdu projet.
Pohoří Jotunheimen
Dnes nás ještě čeká cesta trajektem z Fodness do Adleder. Na trajekt čekáme půl hodiny a tak se občerstvujeme buřty s cibulí. Ve 22:45 vyplouváme. Viditelnost je jako ve dne. Pokračujeme opět do hor po tzv. sněžné cestě – je to nejvýše položená cesta v Norsku, která vede přes nejvyšší pohoří Norska Jotunheimen.
Přejít na:
Autor: Aleš Peterka
Foto: Aleš Peterka
