Soroya 2/2

Vše je v pořádku a spouštím pilkr. Po třech kelerech přichází lepší ryba, cítím, že to nebude takový obr jako měl kolega. Je to treska obecná 96 cm 12 kg. Sotva ji změřím, kolega hlásí: „Mám další ponorku!“. V tom momentě jsem neváhal a vytvořil jsem v GPS waypoint, abychom toto místo našli i zítra. Rybě se opět ze dna moc nechtělo a metr ukázal 119 cm 16 kg. Znovu najíždím na můj waypoint a pilkry se řítí ke dnu. Po prvním dosednutí na dno okamžitě přicházejí záběry, já mám opět tresku obecnou „jen” 92 cm a kolega 116 cm 15 kg. Máme nachytané dvě bedny ryb a tři ryby přes 115 cm leží na dně lodi. V přístavu už na nás čeká „B“ team z druhé lodi spolu s Oernulfem. Ti však tak úspěšní nebyli. Ryb měli dost, avšak pouze průměrné velikosti 80 – 90 cm. Když vidí naše ryby, září Oernulf jako jarní sluníčko a v jeho očích je vidět jakoby si říkal: „A mám je! Už jsou moji! Příští rok přijedou znovu.“ U večeře s Oernulfem probíráme dnešní lov a on radí, že je opravdu dobré chytat mezi hejny malých kelerů a aby se snadněji dostal na dno, obaluje trojhák na pilkru papírem, který potom snadno proletí hejnem na dno, papír se rozmočí, proud ho odnese a pilkr je připraven ulovit velkou tresku. Upozorňuje nás však, že ne každé hejno kelerů obléhají tresky 120 cm a víc, ale že se musí neustále hledat (což už jsem ostatně dávno věděl).

Další den opět zkoušíme nejprve kanál, kde můj parťák zdolal krásného halibuta 91 cm 8 kg. A já jsem si pomyslel, že by se zase opakoval koncert, kde on bude hrát 1. housle? Ne, dnes prolomím smůlu a vyrazím rovnou na včerejší waypont, kterému jsme dali číslo 10. halibut. Po čtyřiceti minutách ostré jízdy jsme na místě. Jako návazcový materiál používáme monofil Penn 1.2 mm 50 kg a pletenku máme již vyzkoušenou Penn 0,32mm 51kg. Na první drive nic, jen malí keleři. Kontroluji GPS a zjišťuji, že nás proud nese jinak než včera. Po prvním spuštění dostávám záběr, ryba protočila nekompromisně brzdu a já jsem si jist, že je to ona, kvůli které jsem přijel. Prvních pět minut souboje měla ryba hodně navrch a vzala si dobrých 20 m pletenky, ale i později ve sloupci stále bojovala a byla to pěkná přetahovaná. Tresky ulovené v létě jsou daleko větší soupeři, než ryby plné jiker chycené březnu nebo dubnu. Je to moje trofejní treska 126 cm 21 kg. Už tuším, že dnes je můj den! Okamžitě vytvářím další waypoint. Na další drive mám tresku 120 cm 18 kg a místo znovu značím. Najednou máme tři body, které vytvořily magický trojúhelník. Neváhám a znovu najíždím, po šesti kelerech další pěkná ryba – treska obecná 114 cm 14 kg. Po této rybě jsem maximálně spokojen a vyrážíme zpět na chatu. U mola už netrpělivě přešlapuje celý „B“ team, který když zná naše úlovky, tak musí dát čepici pod paži a požádat nás, abychom jim zítra našli ryby.

Počasí nám ráno přálo a my jsme mohli znovu vyrazit. Už jsme nezkoušeli žádná další místa, ale jeli jsme přímo na trojúhelník, který byl 18 km daleko na otevřeném moři. Po příjezdu na místo okamžitě pět švédských pilkrů o váze 750 g letí sloupcem ke dnu. Po deseti minutách měl každý uloveno asi pět kelerů a z druhé lodi se ozvalo: „Tak kde máte ty metrovky, odborníci?“ Po této větě jsme dostali všichni záběr a byly vyloveny čtyři tresky od 110 cm do 135 cm. A tu pátou zdolal Standa asi 15 min po nás, ryba měla 145 cm 30 kg.

Další dny začal foukat silný vítr, který nám znemožnil dostat se znovu na toto místo, tak jsme se věnovali pilkrování v ústí Hasfjordu, kde sice byly také krásné ryby, ale treska přes 110 cm už se do konce pobytu nechytla. Po ukončení pobytu se přišel rozloučit Oernulf a ptal se mě, jestli mám uloženo místo, kde jsme nachytali tyto ryby, protože nás budou střídat rybáři z Belgie a on prý potřebuje, aby také zabodovali. Odpověděl jsem mu, že ano, ale ve skutečnosti mám toto místo uloženo ve svém notebooku, kam jsem si je z GPSky překopíroval.

Pokud potřebuje bližší informace o lovu na tomto ostrově, hned volejte šílence, který nosí trenky s norskou vlajkou. A teď si je ještě navíc vyzdobil mapou Soroya s malým trojúhelníkem. 776 845 524 nebo na RYBOLOV NORSKO.