Rybolov Norsko

Tenhle článek považuju za svůj absolutně nejlepší, co jsem kdy napsal a zároveň za jakési memento. Protože v době, kdy vznikal jsem se nad sebou skutečně zamyslel a byl přesvedčen, že už se znovu stejnou cestou nevydám. Uběhl nějaký čas a mě to z vod sladkých začlo táhnout na moře a celý ten koloběh se nezastavitelně rozběhl znova a tentokrát pro me už bohužel s mnohem horšími důsledky. Doporučuju přečíst jako varování každému, kdo by rád rybařině zasvětil život, ale přitom má doma milovanou rodinu.

Sobecká vášeň

Jeden moudrý, starý rybář kdysi pravil, že rybaření je sobecká vášeň, stejně jako úspech a tak může způsobit rozpady vztahů, může připravit lidi o rodinu, práci nebo třeba i střechu nad hlavou. Pokud se záliba stane posedlostí, přináší to problémy téměř vždy. Samozřejme i spoustu radosti, kvůli tomu to koneckoncu děláme, ale zmíňeným potížím se těžko vyhneme v případě, že nás na čas vše ostatní, kromě naší vášně přestane zajímat. Pro me se před mnoha lety sumcařina stala doslova posedlostí. To se všeobecňe ví. Ovšem málokdo tuší, že k realizaci svých snů o exotických dálkách, divokých krásných řekách a ohromných rybách jsem šel mnohdy doslova přes mrtvoly.

Můžete přít o vše

Spousta lidí se me ptá, kde beru tolik času, kde peníze a co je hlavní, kde pochopení nejbližších pro mé večné toulání se po hvězdách. Odpoveď je bohužel vcelku jednoduchá. Já se nikdy nikoho na jeho názor neptal, na nikoho se neohlížel, neřešil jsem, že za peníze, které na cestách utratím bych mohl třeba zařídit domácnost, nebo vzít rodinu na dovolenou. Ale na ryby jsem vyrážel pravidelně a to i když mi kolikrát finančně vyloženě teklo do bot. Netrvalo dlouho a kdysi slibně se rozjíždějící firma začala upadat. Aby také ne….vždyť na italské, francouzské nebo špaňelské řeky jsem se vydával navzdory pracovním i rodinným povinnostem až desetkrát do roka……a semtam i častěji.

Rodinu jsem zachránil

Nakonec jsem o firmu přišel a párkrát měl namále, abych nepřišel i o svou rodinu. Naštěstí je však moje paní tělem i duší rybářka a tak je její pochopení pro mé avantýry s šupinatými milenkami o poznání vetší než v běžných domácnostech. Tam je žena často proti rybařiňe zaujatá už z principu a to i když se provozuje takzvaňe v normálních mezích. Těmto ženám sezení u vody připadá jako ztráta času, který by manžílek mohl a měl využít například prací na zahrádce, na baráku případně čímkoliv užitečňejším, než je sezení u rybníka a koukání na splávek. Lov ryb zkrátka není pro takovou manželku ideální představa o trávení mužova volného dne. U nás však tyto problémy začaly být aktuální až v okamžiku, kdy jsem to začal skutečně hodňe přeháňet.

Splněné sny

V honbě za trofejní rybou jsem nekoukal nalevo ani napravo….šel jen rovně, vpřed a hlavně tvrdě a nekompromisně za svým cílem. Cesta to nebyla jednoduchá … myslím , že ne každý by obětoval bezmála vše, aby nakonec držel v rukách rybu svého života. Já to udělal a dnes, po letech mohu říct, že nelituji ani minuty strávené na zarostlých březích divokých toku, kde jsem zažil nádherné východy i západy slunce a kde jsem nakonec skutečňe poměřil síly s vládci sladkých vod, sumci přes bájnou stokilovou hranici. Sny o rybích obrech se naplnily a díky těmto úspěchům jsem začal být u rybářské veřejnosti víc vidět. Prostřednictvím rybářských webu, časopisu Kajman a sociálních sítí, kde jsem o svých cestách psal . Využil jsem šance a začal se živit jako pruvodce méňe zkušených rybářu. Otevřely se mi tak nové obzory a koníček se stal mou prací.

Nakonec rodinný tip

Když však bilancuji svuj rybářský i soukromý život a hlavně po narození dcery Alenky, která je pro mne vším bych už znovu stejnou cestu nenastoupil. Byla to cesta sebezničení, já z ní vyvázl nakonec dobře, ale každý takové štěstí neměl. Vím o nekolika podobných bláznech, jež jejich vášeň připravila doslova o všechno. I dnes se občas samozřejme rád podívám na nějaký ten vzdálený zahraniční revír, ale poslední dobou se čím dál tím víc držím u domácích vod a kratších výprav, abych mohl co možná nejvíc času trávit s milovanou ženou a holčičkou. Stal se ze me zkrátka více rodinný týpek.

Všeho moc škodí