Po probuzení do velmi mrazivého rána -10C, jsem lehce dojel do Oksfjordu, kde ještě 3h vyčkal do příjezdu prvního trajektu. V únoru platil ještě zimní jízdní řád a první loď jela až v 10h. Na Soroya jsem přistál kolem půl dvanácté a Ahmad pro nás právě dokončoval oběd. V jídelně už na nás čekal Jarda, zdravil svým pohodovým úsměvem čůůůůs, který vyvolal úsměv na mé tváři. Tady se prostě žije jinak, klid, no stres. To je možná důvod, proč se sem snažím utéct minimálně 3x za sezónu. Je tu božský klid! Každý večer mě Jarda říkal, stav se u mě doma večer na kafe, pokecáme. Mě se ale nechtělo.
Čistý relax
Ležel jsem sám věčer na hotelu a čuměl do blba, nemyslel na nic, totální refresh organismu. S okny mlátila vichřice 18m/s vítr a já si to užíval. Nikde žádný turista (rybář z ČR), který mě pořád unavuje otázkami: „Tak kdy už pojdeme na ryby, na co budeme chytat, navážeš mi to, v kolik hodin budeš v přístavu?“ Za mě prostě pecka! Nemusel jsem vůbec nic, poprvé za 12let, co sem jezdím, jsem tu opravdu sám a neskutečně si to užívám – balzám na duši! Připadal jsem si jako důchodce na léčebném pobytu v lázních, prostě jsem nic nemusel.
Příprava na ryby
Ráno po snídani mě vyzvedl Jarda, že připravíme loď na rybolov a navážeme pruty, práce asi na 20minut. Na moře jsme nevyjeli, protože doznívala noční bouře. Jarda mě nechal v přístavu a jel dávat lodě pro turisty na vodu, protože sezóna se kvapem blížila. Zůstal jsem sám, brouzdal se čerstvě napadeným sněhem až k vlnolamu. Tam jsem si sedl a jen tak koukal na moře. Telefon jsem nechal na hotelu a zase jsem nic nemusel, díval se na vlny, cítil vůni moře a sněhu, nad hlavou kroužili racci. Těšil jsem se na zítřejší rybolov, ale nevěděl jsem, jestli tady ryby vůbec jsou? Tak byzy tu nikdo z Čechů nechytal.
Tresky na jednom místě
Druhý den ráno kolem 8h startujeme konečně na rybolov. Kolem 1.3. je na Soroya již rovnodennost 12h den a 12h noc. Rozednívá se kolem 6h ráno a večer po 18h se stmívá. V tomto období Vám bohatě stačí 6h rybolovu na moři a jste totálně vyřízení. Ráno vyjíždíme z přístavu jako poslední, všechny kutry jsou již na vodě. Jarda jede na jistotu, míříme na šelf mezi Vaagan a Breivikbotn. Z předchozích zkušeností vím, že nemá cenu nikde jinde zastavovat a hledat ryby. Na jiných místech prostě nejsou! Pomalu přijíždíme na místo a přítomnost ryb potvrzuje společnost asi dvaceti kutrů.
Je to to nástraze
Hloubka 95m a ryby jsou od 50m do 90m ve sloupci nade dnem. Nikde jinde na světě jsem neviděl takovou masu ryb. 40m na výšku a rozloha asi 2km čtverečný. Nechci to nějak počítat, ale toto je opravdu hejno nedozírné hodnoty. Jarda si chytá svoji kvótu na kolečko Juxa s pěti paprikami a kilovým pilkrem. Já pouštím do hejna Roybait 600g 32cm. Jarda loví okamžitě po spuštění rybu za rybou, tahá je po 3-4ks nahoru. Já na záběr čekám cca 2-4minuty, ale vždy mám větší rybu přes 15kg. Zažívám neskutečný rybolov, nikam se nenajíždí, ryba se nehledá. Najde se jednou a pak se těží, třeba 4h jeden drift a ryby pořád pod námi!
Přejít na:
- Únorová skrej 1/3
- Únorová skrej 2/3
- Únorová skrej 3/3
Autor: Michal Simčo
Foto: rybolovnorsko.cz
3 Responses
Na to bych se moh z vysoka vys…. Na Norsku miluju srpen – makrelky. Tohle bych nedal, ani náhodou. Taková vyuzená makrela od Dedo145 na Bakanu. Strop!
Já jezdím do středního Norska přes 10let a ještě jsem si nešáhl na velkou rybu přes 20kg. Mám ve skupině 3 důchodce, kteří nechtějí dát víc peněz a vyrazit na sever. Příští rok se chystám do Norska 2x. Na jaře plánujeme úplný sever. Je lepší na Skrej Soroya nebo Lopa?
Pokud pojedeš v období březen do 20.duben, tak na Soroya se dá úlovek 20kg tresky garantovat. Zároveň máš velkou šanci, že se přiblížíš i 30kg hranici. Takových ryb jsou tam v tomto období stovky, možná i tisíce.