Mám rád nové výzvy a celou zimu jsem přemýšlel, jak udělat něco jinak, nově. Po předání průvodcovství na Maledivách Dedovi se mi otevřela šance vyrazit na sever hodně brzy. Po konzultacích s Jardem, který na Soroya žije, padlo rozhodnutí vyrazit na tento bájný ostrov už v únoru. Přemýšlel jsem, jestli pojedu tu šílenou cestu autem, ale při představě 3300km sám za volantem, jsem tuto možnost velmi rychle zavrhl. Cesta letadlem je pro mne jediná šance, jak se tam dostat.
Komplikovaný let
Začal jsem asi 14dní před plánovaným odjezdem hledat letenky a našel jsem velmi komplikovaný let Krakow-Kodaň-Oslo-Tromso-Alta. Byla to vlastně taková poznávací cesta po „zajímavých“ letištích Evropy. Cena za letenku byla velmi atraktivní cca 2500,-NOK. Nakonec se ke mně přidal ještě jardův táta Jeremi s přítelkyní, takže jsme nakonec byli tři osoby, které velmi toužily, se na Soroya dostat koncem února. Plánovaný den odletu je tady. Jsem mírně nervózní, protože letím z Krakowa na konec světa. Dopředu jsem byl upozorněn, že letíme s nízkonákladovými lety, takže na palubě nedostaneme ani oschlou bagetu.
Pivní turistika
Byl jsem dobře vybaven řízky z domova, které mě vyšli až do Alty. Byl jsem zvyklí létat s Emirates nebo Lufthansa, kde dostanete i dvě teplé jídla za jeden let. Alko i nealko nápoje během letu, jsou samozřejmostí. Tady bylo vše jinak. Snažil jsem se cestu spříjemnit tzv. pivní turistikou. Mám na mysli, co letiště, to dvě místní piva z tamní produkce. To se mi dařilo jen do půlky mé cesty. V Polsku jsem ochutnal Knížete a v Kodani to byl klasický Tuborg. V Oslo už zůstalo jen při Coca-cola, což bylo vlastně dobře, protože v Alta na mě čekala Toyota Landcruiser. Cesta probíhala velmi dobře, tolik startů a přistání během dne, jsem ještě nezažil.
U nás začíná jaro
Odlétal jsem z krásného jarního počasí kolem +10C Krakow a v Altě jsme vyztoupili z letadla a teploměr na letišti ukazoval -13C a všude kolem leželo asi 80cm sněhu, prostě nádherná severská atmosféra. Ahmad mě nechal zaparkované auto asi 3km od letiště, což se podle Google zdála směšná vzdálenost. Když už jsme cestovali nízkonákladovkou, tak proč utrácet peníze za taxi. Nechali jsme zavazadla na letišti a vyrazili pro auto pěšky. Mráz štípal do tváří, nad hlavou polární zář a někde z dálky se linulo vití polárních psů Husky, kteří se zde připravovali na nejtěžší závod psích spřežení Evropy. Dokonalá severská atmosféra!
Doprava do Oksfjordu
Instrukce od Ahmada byly jasné: „Vyhledej Toyotu, je odemčená a klíče jsou na smluveném místě.“ Vše sedělo na 100%, připadal jsem si jako agent 007. Vyzvedl jsem auto, zajel na letiště naložit zavazadla a vydal se na cestu do Oksfjordu. Velmi jsem cítil únavu z celodenního přesedání z letadlo na letadlo. Byli asi 4h ráno a začalo zvolna sněžit a zvedl se i vítr. „A dost řekl jsem si“, trochu se vyspíme. Na nejbližším parkovišti jsem auto odstavil, nechal nastartovaný motor a usnul, jako když do vody hodí.
Pneumatiky s hřebíky
Ráno jsem se vzbudil kolem 6h a do Oksfjordu zbývalo už jen pouhých 60km. Cestu jsem si užíval, protože poprvé jsem řídil auto 4×4 a ještě s pneumatikami na hřebících. Moc jsem toužil po tom, Toyotu někde zahrabat, ale nepovedlo se! A ještě jeden kladný poznatek na adresu japonských inženýrů. Nevím, jestli tam měl Ahmad namontovanou nějakou severskou úpravu výkonu motoru, ale auto po odstavení na parkovišti a klepání na volnoběh, výborně drželo nastavenou teplotu interiéru +27C. Vždy, když mělo dojít k poklesu teploty, vlivem studeného motoru, který se při stání špatně zahříval, došlo ke samovolnému zvýšení otáček z 800 na 2000 a motor začal znovu topit, jakmile auto zjistilo, že je motor ohřátý, aby udržel teplotu interiéru na +27C, zase otáčky klesly na hodnotu 800. A tak se to střídalo celou noc. Za to patří inženýrům od Toyota velký dík, že nás nenechali zmrznout mezi Alta a Oksfjordem!
Přejít na:
- Únorová skrej 1/3
- Únorová skrej 2/3
- Únorová skrej 3/3
Autor: Michal Simčo
Foto: rybolovnorsko.cz
Nahrávání ...
Hezky článek – tento druh dopravy na Soroya by asi mnozí přivítali i kdyz bude asi taky náročný .Ja osobně by jsem hlavně uvítal tkzv.Full service ve smyslu letět jen s osobními věcmi a základním oblečením a vse ostatní tedy plovoucí oblek,pruty, těžší nastrahy aby se daly půjčit na místě a netahat to v čase lovu SKREI z ČR .Mozna by to nebylo spatne nabídnout jako formu balíčku v ceně napr týdenního speciálního Pobytu lovu Skrei .:-)))
Byli jsme první týden v březnu t.r. na Lofotech v Ure, právě kvůli skrei a musím říct, že jsme trefili azuro a s rybami to bylo jako v pohádce. Musí se jet ale cca 15 km na moře do míst, kde vidíte kůtry a sítě profesionálních rybářů. A aby nebyly vázky o sítě a šňůry, raději ještě pár set metrů dál. Pod vámi musí být min. 80m – 110m hloubka. A pak je to luxus. Výhodou je, že naskakují jen velké ryby. Skrei jsou totiž jen velké. Nad 20kg ale žádná nebyla. Příští rok to budeme určitě opakovat. A že je tam zima? Ani náhoda. Stále kolem nuly. Doma bylo chladněji. Musím ale podotknout, že záruka úspěchu je opravdu počasí. Jak vane víc jak 5m/s, je problém a nad 6m/s na vodu už nejezděte. Na hloubku 90m nepomůže ani kulatá pletenka PEN 32/51kg s kilovým pilkrem. Ještě malý postřeh. Chytal jsem na podomácky vyrobené olověné odlitky pikrů ve tvaru ryb ( 400-500g ) a měl jsem podstatně větší úspěch jako ti, co měli drahé švédské pilkry. Barva klasického olova byla pro skrei neodolatelná. A žádné sarapatičky kolem. Jen pořádný kraml na konci.
ahoj Leoši, můžeš se mi ozvat na zdenal99@gmail.com? Jedeme do Ure za měsíc a chtěl bych se zeptat na nějaké podrobnosti. Díky