Rybolov Norsko

Smøla se nachází ve středním Norsku asi 25 km od Kristiansund. Je to oblast, která se stala mou srdeční záležitostí, neskutečná část planety, kde mohu volně dýchat. Ostrov nabízí úžasná kulturní místa, jako Tyrhaug maják, museum Smøla a v neposlední řadě Edøy gamle kirke, tedy farní kamenný kostel dokončený roku 1190. A právě zmíněná Edøya, historicky důležitý přilehlý ostov, je jediným pojítkem mezi Smølou a zbytkem Norska díky pravidelnému trajektovému spojení. Ovšem krom kulturních zážitků zde nalezneme především překrásné přírodní scenérie v podstatě nedotknuté krajiny. Ostrov obklopují doslova tisíce malých ostrůvků, což je zárukou úžasných míst pro jemnou přívlač. Název Smøla, ve staronorštině Smol, znamená příznačně roztříštěný. Krom mořského rybolovu, však nesmím opomenout lov pstruhů ve sladkovodních jezerech, propojených rozmanitými říčkami.

Úžasné loviště

Měla jsem to štěstí, že jsem zde mohla strávit po dobu čtyř let vždy určitý čas a letos se čtvrt roku realizovat na nejsevernějším výběžku ostrova ve staré rybářské osadě Veiholmen. Obec je spojena s ostrovem zhruba šesti kilometry mostů a mostků a ne nadarmo se jí říká norské Benátky. Kulturní místo, které na Vás dýchne typickou norskou námořnickou atmosférou doslova na konci světa. Vzhledem k délce mého pobytu jsem poznala charakter Veiholmenu, způsob života místních lidí (i tajné hospody) a pro vás především spousty úžasných lovišť, jak na pevnině, tak na moři. Mně osobně nejvíce baví jemná vláčka, a proto jsem se rozhodla vám nastínit, z velké škály možností, právě pár zážitků z rybolovu, konkrétně lov polaků na moři a pstruhů ze sladkovodních ploch.

Noc s Pepou

Jsem v půlce posledního týdne z mé, tentokrát dvouměsíční, výpravy. Válím se ve vyhřáté posteli a přemýšlím, kolik tak může být hodin. Venku a na baráku je ticho, až nezvyklé ticho. Skrze opravdu umělecké zabednění okna, které vytvořil Berny pomocí starého županu a kartonu, proniká do pokoje světlo. To stálé světlo, které mi díky polárnímu dni s otázkou času opravdu nepomůže. Je konec července a překvapivě poledne, což vysvětluje ten božský klid. Těším se až si dám kafe a cigaretu na zápraží při pohledu na skoro prázdné molo.

Těžké vstávání

Pomalu si začínám rozvrhovat, do kterých apartmánů mám dodat povlečení a zda jsem nezapomněla vyndat prádlo z pračky. Když v tu chvíli mě z mého pomalého rána vytrhne Pepa: “Co děláš? Koukej se rozhejbat, čekám na tebe a jedem”. Už jen chybělo, aby mě klasicky začal prudit s úklidem po našem nočním útoku na ledničku. A taky že ano: “Koukej to naházet do té myčky, zase je tu výbuch”. Naštěstí je přes jeho popichovačné poznámky a smích natolik empatický, že už vaří můj šálek kávy.

Za hodinku jsem na moři

Ve skutečnosti jsem ráda, že počkal a těším se opět na moře. Je mi samozřejmě jasné, že vstával sotva chvilku přede mnou, jelikož je to již třetí noc strávená na moři a ve filetárně. Usedáme tedy společně na zápraží a plánujeme dnešní výjezd. Oba se shodneme, že jeho nově objevené místo na polaky nás baví nejvíce a vzhledem k vyrovnanému skóre z předešlého dne jdeme na ty zlaté bludišťáky znovu. Rychle dám novou pračku, sbalíme nějakou sváču, pivíčko a do chvíle jsme na vodě. Dobře, uznávám, je to chvíle z pohledu ženy. Takže do hodiny jsme na moři.

Přejít na:

• Jemná přívlač na ostrově Smøla 1/2
• Jemná přívlač na ostrově Smøla 2/2

Autor: Tereza Suttnerová