Cesta pěti pardubáků vede každoročně nejprve do Rostocku. Již pravidelně používáme trajekt z Německa do Dánska na trase Rostock – Gedser. Po asi dvou hodinách plavby následuje jízda Dánskem do první cílové stanice, Kodaně. Je to zajímavé město, kde se ideálně prolíná moderní architektura s původní historickou zástavbou a tak dvouhodinová procházka stačí k prohlídce přístavu, historických budov, sochy Malé mořské víly a katedrály na náměstí. Pro milovníky fotografie je zde nespočet možností pořídit pěkné snímky. Stejně tak pokud se Vám povede stihnout střídání stráží královské gardy a vymotáte se mezi skupinkami japonských turistů fotících bezhlavě každý krok mladých ochránců dánského královského páru.
Pokračujeme přes Dánsko a Švédsko
Z Dánska pokračujeme přes most vedoucí oresundskou úžinou do švédského Malmo, kde díky politice migrace uprchlíků potkáváme první a naštěstí po další cestu i poslední celní kontrolu, která se omezila na prohlídku pasů. Fialová barva pasu občana evropské unie a o hladce oholené tvářičky účastníků působí na švédskou celní kontrolu věrohodně. Z Malme nabíráme směr Gotteborg a dále na sever Švédska přes Trollhattan, Sune a Torsby do Salenu. Tato malá švédská vesnička je pro nás další významnou zastávkou. V tomto místě je start proslulého běžkařského dálkového měření sil zvaného „Vassův běh“ , který končí ve městě Mora a je dlouhý 90 km. Následuje horský přejezd do Norska směr městečko Trysil, Os a další až do Orkangeru na trajekt vedoucí do Brekstadu. Oproti plánované krátké přestávce jedeme okamžitě a sami pouze s místní ambulancí. Pak již jen průjezd Oksvolem a konečná stanice trofejního rybolovu v Bakkan Wahl.
Jak jsme hledali místa
V předcházejících letech jsme rybařili na jednom z největších norských fjordů , který se jmenuje Dalsfjor, ale v porovnání s rybolovem na volném moři na Bakkanu je to jako pohazovat pingpongovým míčkem v krabici od bot. Místa pro rybolov jsme začali hledat tak, jak jsme byli zvyklí, tedy především zlomy mořského dna, podmořské hory a především jejich úpatí a podmořské jámy. Jedna věc je místo najít a druhá na něm něco chytit. Životní zkušenost mi říká „pokud něco nevíš, tak se zeptej“. A na Bakkanu je ptát se koho. Pan „Rybář“ přezdívaný Dědo je jeden z nejzkušenějších lidí ve svém oboru, kterého jsme mohli poznat. Jeho energie je naprosto neskutečná a znalosti na napsání takového množství rybářských knih, že by zaplnili knihovnu břevnovského kláštera.
Dědo ví, kde jsou
Až tento člověk nasměroval naše kroky správným směrem. Tedy zlomů, jam a hor pod hladinou je na Bakkanu jako máku, ale až po poradě s Dědom jsme teprve vytvořili plán míst, která budeme projíždět. To samozřejmě vyplynulo z Dědových zkušeností s těmito místy, která osobně projel a prohledává, čímž posouvá možnosti mořského rybolovu dál a dál. No a nejen místem je dán úspěšný rybolov. Dědo nám vysvětlil zákonitosti rychlosti a směru proudění větru na moři, jinými slovy kdy jet na otevřenou vodu a kdy to rovnou sbalit a jet do místního fjordu nebo na kafe. Ruku v ruce s prouděním větru jdou i vlny. Ukázal nám, při jakém směru vln je možné chytat a při jakém směru je to zbytečné. A samozřejmě i zde platí „není drift , není ryba”. Po této poradě a několika „večerních“ doškoleních začal náš rybolov přinášet výsledky.
Na jakých hloubkách byly záběry?
Týden našeho rybolovu začal pěkným počasím, poté se na den či dva zvedl vítr na až „desítku“ a následovaly proměnlivé dny s menším nebo větším větrem od tří do pěti. To se pak projevilo i na záběrech našich úlovků. V klidném nebo mírném větru ryby brali přesně podle učebnice, tedy tresky obecné a mníci u dna na 50 -80 metrech, keleři a polaci (tito teprve začínali do této lokality najíždět) v celém vodním sloupci. V silném větru pak byly záběry všech ryb ve sloupci, protože drift byl silný a táhl šňůry za lodí. V absolutním bezvětří bylo i několik záběrů v hloubkách okolo 100 metrů . Rozhodující pro hloubky rybolovu byly samozřejmě i lokality. Na lokalitě „43“ bylo možné čekat záběry mezi 50 -60 metry při driftu úpatím podmořské hory, u Melsteinu pak záběry přicházely i v 15 metrových hloubkách. Tedy všehochuť, jen si vybrat dle libosti .
Vláčet nebo pilkrovat?
Podle jednotlivých míst a jejich hloubek, které jsme projížděli, jsme také střídali techniky rybolovu. Převahu mělo pilkrování a specíálně pak sestava s 300 g pilkrem a červenými chobotničkami, nebo s červenými papričkami, a to protože jsme vyznavači „fyzicky“ náročného rybolovu, jinými slovy nemáme multiplikátory s elektropohonem a tělocvik s těžšími pilkry např. 400g, byl na větších hloubkách po delší době i vyčerpávající. Nakonec i tato pilkrovací sestava nám přinášela nebývalé výsledky v rozmanitých větrných podmínkách. Vláčení pak přicházelo na řadu v menších hloubkách okolo 50 – 15 metrů a to hlavně na Melsteinu, kde je to s 50 – 80 g pilkrem super zábava. Záběry byly na každém místě a při každém driftu a tak to má být. Samozřejmě je nutné podotknout, že všechny „návody“ jsme dostali od Dědy, který nás několikrát na jednotlivá místa vzal a doprovodil. Byla možnost vše na místě probrat, stanovit techniku, nástrahy a drift. Jinými slovy řečeno, bez Dědy bychom chytli určitě jenom rýmu.
Přejít na:
Autor: Vladimír Hradecký
Foto: Vladimír Hradecký
Nahrávání ...
Super článek…hurá na Bakkan
Letos jedeme podruhé na Hitru s CK Eden. Po shlédnutí všeho, co se Bakkanu týče, se tam v roce 2017 budeme chtít podívat. A samozřejmě se potkat se super delegátem Dědo. Sleduji jeho reporty, které jsou skvělé a vyčerpávající. Jen tak dál!