11°C
14°C
10°C
16°C
29°C
Ďas mořský je ryba plná záhad — pro většinu rybářů zůstane přeludem, který se nikdy nenaplní. Přitom jich v norských pobřežních vodách žije veliké množství. Důvod je prostý: ďas neloví aktivně. Leží na dně, skoro se nehýbe a čeká, až mu kořist připlave přímo k hlavě. Nedá se pronásledovat, nedá se přesvědčit — dá se jen trefit. A když se to povede, přivezete si domů maso, které chutná jako humr.
Velikost a váhový potenciál: Samice může dorůst až dvou metrů, běžné úlovky se pohybují mezi 20 a 100 cm. Náš rekord má 122 cm a 26,5 kg (Aure, červen 2014), hned za ním 120 cm a 114 cm. Hlava zabírá třetinu délky, ale dvě třetiny hmotnosti — takže z pětadvacetikilové ryby vyfiletujete jen něco přes kilo a půl masa.
Poznávací znaky: Nízké široké tělo, obrovská hlava s ústy lemovanými zahnutými zuby, drobné oči posazené nahoře. Kůže bez šupin, hebká, pokrytá masitými výčnělky, které imitují nerovné dno s řasami. Zbarvení se mění podle prostředí — hnědé, červené nebo zelenošedé s nepravidelnými skvrnami.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Od Barentsova moře přes Středozemní až po Černé, od Norska po Senegal. V Norsku běžný podél celého pobřeží a ve fjordech od Skagerraku po Finnmark. Obývá hloubky od 20 do 1000 metrů, v době tření sestupuje ještě hlouběji.
Životní cyklus: Tře se v hloubce kolem 180 metrů od února do července. Jikry klade ve slizovitých pásech dlouhých 8 až 9 metrů a širokých až 90 cm. Mladé rybky žijí nejprve pelagicky a ke dnu sestupují ve věku asi 120 dní při délce 5–6 cm. Nejstarší doložený jedinec měl kolem 28 let. Druh není rybolovem ohrožen.
Jak loví: První paprsky hřbetní ploutve jsou přeměněné v „tykadlo“ se světélkujícím koncem — bioluminiscence láká kořist v hloubkách, kam nedosáhne světlo. Ďas dokáže omezit pohyb skřelí až na dva za minutu, aby se neprozradil. Když se ryba přiblíží, bleskurychle ji nasaje a zahnuté sklopné zuby jí zabrání v úniku. Ústa jsou tak široká, že pozře kořist skoro stejně velkou, jako je sám.
Sezónnost výskytu: Ďas nemá výraznou sezónu a lze ho ulovit celoročně — nejčastěji na jaře a v létě. Úlovek je ale vždy spojený s velkou dávkou štěstí. Některé prameny uvádějí, že ďas vydrží až rok bez potravy, takže na cílený lov nespoléhejte.
Doporučené lokality: Prakticky všechny norské fjordy a pobřežní oblasti. Naše úspěšné kusy pocházejí odsud:
Nejlepší je dno s porostem řas v hloubce kolem 100 metrů a velmi pomalý drift. Berte to ale s rezervou — ďas byl chycen i v pěti metrech.
Úspěšnost v různých měsících: Rozhoduje náhoda, ne kalendář. Jde o to být ve správný čas na správném místě a spustit nástrahu ďasovi přímo na hlavu. Pokud tohle štěstí nemáte, můžete se s úlovkem rozloučit — a žádná technika to nezachrání.
Ďas se neloví cíleně, ale jako vedlejší úlovek při pilkrování nebo jiggingu u dna. Nástraha je prakticky jedno — vezme cokoli, co se mu dostane před tlamu. Osvědčilo se opatřit pilkr kusem masa z mastnější ryby, například z kelera nebo tresky jednoskvrnné.
Klíč je v rychlosti. Hledejte dno s porostem řas kolem sta metrů a driftujte co nejpomaleji, aby nástraha měla šanci projít těsně kolem ležícího ďasa. Rychlý drift ho mine.
Ďas nebere jako ostatní ryby. Záběr často vůbec nepřijde — prut se jen nečinně ohne. Tah bývá tak velký, že si budete jistí, že jste uvázli na dně; někdy dokonce začne přitahovat loď. Než utrhnete sestavu, zkuste pomalu přitáhnout.
Všude se píše, že ďas je ryba dna — a přesto se nám ho podařilo ulovit 15 metrů nade dnem na Sørøyi, při lovu tresek na stometrovém šelfu, na 32centimetrovou gumovou rybu. Vyjeli jsme po třídenní pauze způsobené obrovskou bouří. Vlny a proudy zřejmě ďase zvedly do sloupce. Jiné vysvětlení nemáme.
Prut a naviják: Silný pilkrovací prut s citlivou špičkou. Ďas sice nebojuje, ale jeho tah při nafouknutém těle je obrovský a taháte ho ze sta metrů.
Nerezové pilkry — na tyhle padly naše rekordy:
Velké gumové nástrahy:
⚠ Kleště a gaf nejsou luxus, ale bezpečnost: ďasovi nikdy nesahejte do tlamy holou rukou.
Tohle si zapamatujte dřív, než ďasa ulovíte. Kolega mu chtěl vytáhnout trojháček a sáhl do tlamy holou rukou. Sklapla jako past na myši a nešla otevřít — ani po zabití ryby tlak čelistí nepovolil. Po pěti minutách příšerné bolesti mu tlamu otevřeli dva kamarádi na dva gafy. Čtyři dny nemohl chytat a rána se hojila špatně.
Jak ruku dostat ven: tupým předmětem — obrácenou stranou nože nebo rukojetí gafu — párkrát mírně klepněte ďasovi mezi oči. Pak tlamu otevře.
Ďas se při zdolávání nafoukne a otevře tlamu dokořán — zdolávání připomíná spíš tahání pytle brambor než souboj s rybou. Zato je vždycky perfektně zaseknutý.
Před pečením kůži stáhněte. Pod ní je silná vrstva tuku a kůže se jíst opravdu nedá. Maso je bílé, pevné, bez kostí kromě páteře, chutí připomíná humra. Filet vypadá jako svíčková.
Nevyhazujte je. Ďasí játra jsou velká a čistá, po tepelné úpravě pevná a červená, po vychladnutí se dají krájet na tenké plátky jako salám. Chuť je výrazná a intenzivní, výborné na chlebíčky. Hodí se i ke konzervaci.
Nejlepší popis ďasího záběru zní takto: záběr žádný nepřišel, jen se prut nečinně ohnul. Tah byl tak velký, že si Jirka myslel, že uvázl na dně — dokonce to začalo přitahovat loď. Po několika minutách zdolávání ručním multiplikátorem ze stometrové hloubky, zapřený nohama o bok lodi, vytáhl devadesáticentimetrového ďasa. Pilkr byl opatřený masem z kelera. Když se ryba objevila na hladině, spustil kamarád Aleš takový řev, že bylo slyšet na druhou loď. „Neřvi a gafuj,“ křičel na něj Jirka.
Náš rekord drží Filip Smeja — 122 cm a 26,5 kg z Aure ve 120 metrech na nerezový pilkr. Marian Hudec vytáhl 120 cm ze 180 metrů na Sørøyi, zdolával ho dvacet minut. A Stanislav Kozák ulovil 114 cm u Dolmøy ve 32 metrech, o půlnoci — což potvrzuje, že u ďasa neplatí skoro žádná pravidla.
Poslední pozorování z kuchyně: vždycky se dívejte, co má ďas v žaludku. Často to bývají brosmy. Jednou se kolega těšil na grilované medailonky z ďasí svíčkové, ale při kuchání našel uvnitř úplně čerstvého tříkilového štikozubce. Ďas šel do mrazáku a štikozubec na pekáč. Dva v jednom.
Cíleně prakticky nejde. Ďas neloví aktivně — leží na dně a čeká, až mu kořist připlave k hlavě. Musíte mu nástrahu spustit přímo na něj. Nejlepší šance je velmi pomalý drift nad dnem s porostem řas v hloubce kolem 100 metrů.
Prakticky na cokoli — nástraha nerozhoduje. Osvědčil se nerezový pilkr 500–750 g opatřený kusem masa z kelera nebo tresky jednoskvrnné. Naše tři rekordní ryby padly všechny na nerezový pilkr.
Většinou nijak. Záběr nepřijde, prut se jen ohne a vy máte pocit, že jste uvázli na dně — někdy začne dokonce přitahovat loď. Než sestavu utrhnete, zkuste pomalu přitáhnout.
Nesahejte mu do tlamy vůbec — čelisti sklapnou jako past a nepovolí ani po zabití ryby. Pokud se to stane, klepněte ďasovi tupým předmětem několikrát mezi oči, pak tlamu otevře. Háčky vyndávejte kleštěmi.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
