Hasvik, NO
temperature icon -3°C
polojasno
Trondheim, NO
temperature icon -2°C
oblačno
Oslo, NO
temperature icon -2°C
zataženo
Bergen, NO
temperature icon 3°C
jasno
Malé, MV
temperature icon 31°C
polojasno

Velké Otročí jezero

Stopování lososů

Rád bych se podělil se čtenáři rybolovnorsko.cz o zážitky z výpravy, která sice nebyla čistě „rybářská“, ale její destinace a okolnosti byly natolik výjimečné, že Vás doufám zaujme i tak. Po mnoha letech, které jsem strávil téměř výhradně pronásledováním lososů v Britské Kolumbii, konečně všechno klaplo a koncem června jsem vyrazil za její hranice na sever – na Velké Otročí jezero.

velke_otroci_jezero4

Nevhodné pro začátečníky

Již jen to jméno voní dálkami, dobrodružstvím, liduprázdnou divočinou a rybami. Leží v severozápadních teritoriích Kanady, kousíček pod polárním kruhem v povodí největší Kanadské řeky Mackenzie a je velké i na zdejší poměry – 26,000 km2 (2,600 000 ha). Východní a severní části jsou pokryty tisíci ostrovy a ostrůvky, což také umožňuje se na něj vydat v pouhé kanoi. Jsou tu však i oblasti s otevřenou vodou, které lze přejet jen za bezvětří, na které se může čekat i několik dní. Takže tady se putování nedělí na den na kanoi a večer – noc táboření a přespání. Jede se, když to jde, táboří se, když to nejde. Není to ovšem výprava pro začátečníky. Jezero rozmrzá až koncem června a voda je pěkně ledová, i když se v mělčích zálivech rychle oteplí. Něco málo jsem v Kanadě sjezdil, ale parťák Karel je bývalý závodník na divoké vodě a byl tu již 4×, takže se spoléhám na něj a moc se nebojím (na zimu má další zábavu – 18 tažných psů). Ten také zajistil základní a nezbytnou výbavu – kevlarové kanoe, vodotěsné sudy a bedny, satelitní telefon pro případ nouze (nezbytnost), podrobné mapy a GPS, bez kterého by netrefil ani Pán Bůh… S kempinkovým vybavením, zásobami na celý měsíc, pruty, flinty a se třemi psy máme obě kanoe pěkně plné. Ale to trochu předcházím.

velke_otroci_jezero10

Na jaké ryby se připravit

Dobrodružství začíná předlouhou cestou z Vancouveru, přes Britskou Kolumbii a Albertu do Northwest territories. 26.června jsme dorazili do městečka Yellowknife (Žlutý nůž), které leží na břehu jezera a kde má Karel kámoše. Grant Beck. 120 tažných psů (prý ještě málo) s kterými vozí japonské turisty za polární září. Má povolení chytat ryby do sítí, které pak povaří ve velkém kotli a krmí s nimi psy. Od něj jsem též konečně dostal veškeré info o rybolovu na jezeře. Karel totiž není „rybář“, chytá jen to, co sní a mě „nachytal“ hlavně na vyprávění, jak málo času a úsilí je potřeba pro chytnutí něčeho k večeři. Tak cože nám to tu plave?

velke_otroci_jezero15White fish (coregonus clupeaformis). Lososovitá bílá ryba. Váží kolem 1 kg, chytá se na mouchu a malou rotačku. Na začátku sezony u hladiny, později v hloubce.

 

velke_otroci_jezero3Arctic Grayling (thymallus arcticus). Lipan. 0,5 – 1 kg, občas se chytí i 2 kg. Nejpočetnější kolem přítoků a v mělčích zálivech, kde je dost hmyzu.

 

OLYMPUSPickerel, or walleye (sander vitreus vitreus). Asi něco mezi candátem a okounem. Váží kolem 2 kg, nástraha třpytka nebo jig, nejlépe prý v noci.

 

velke_otroci_jezero6Inconnu (stenodus leucichthy). Průměr 3 – 5 kg, mnoho 9 – 14, někteří až 31 kg. Nástraha zlatá-stříbrná třpytka, jig – vláčená pomalu a většinou hluboko.

 

velke_otroci_jezero11Northern Pike (eso lucius). Štika. Průměr 2 – 7 kg, až 20 kg. Velmi početná v mělčích a teplejších zálivech, snadno chytatelná na téměř cokoliv.

 

velke_otroci_jezero7Lake Trout (Salvelinus namaycush). Jezerní pstruh. Průměr 5 kg, často až 18 kg, rekord 33 kg. Nástraha velké třpytky, woblery a s postupem léta pak hodně hluboko.

 

Nejbližší civilizace 200km

Již 2 dny jsme u Granta, který nás hostí rybami a steaky z bizona i kariboo a čekáme na bezvětrno. Ani místní indiáni s motorovou lodí si na jezero netroufnou, když fouká, nebo je mlha. A konečně vyrážíme. Plán – indiáni naloží nás, všechnu bagáž i obě kanoe na 2 motorové lodě a odvezou nás asi 200 km do východní části jezera, kde se budeme pár dní potloukat, než popádlujeme zpátky do Yellowknife. Den a noc a ještě další den jedem a jedem, občas prší. Již dávno jsem přestal počítat ostrovy i kilometry a s úžasem i hrůzou si uvědomuji, že tuhle nepředstavitelnou vzdálenost (a ještě mnohem víc) budeme pádlovat. Konečně jsme na jakémsi místě, všechno vyložit, rozloučit se a jsme sami, jen s mrakem komárů, nejbližší civilizace 200 km.

velke_otroci_jezero5

Chytit pár štik není umění

„Na mapě jsou nějaké vodopády, zajedem se tam podívat“ povídá ráno Karel. Vyjeli jsme, začalo pršet a pršelo. 2× jsme i přes GPS zabloudili, ale nakonec – po 25 km – dorazili k cíli – peřejce v průlivu mezi dvěma ostrovy! Další den konečně sluníčko a skalnatý břeh, kde jsem mohl nahodit. Navázal jsem velkou stříbrno-červenou plandavku, první hod, druhý a záběr. Malá štika, asi 65 cm, pouštím. 3 hody a další záběr, větší štika, beru k večeři. A do 5 minut rána do prutu a po slušném souboji mám na břehu metrovou. Pozdě je mi jasné, že jsem tu menší měl také pustit. Netušil jsem ovšem, jak bude snadné chytit další a větší. Zajistil jsem sice večeři pro nás i pro psy, ale pochvaly jsem se nedočkal. „Chytit tu pár štik není žádné umění a taky mají hodně kostí“. Popojedeme pár km dál a jsme v relativně teplém a mělkém zálivu, kolem břehů vodní trávy. Tak a zkusíme chytit něco menšího, pro zábavu a ne na jídlo. Začínám s malou rotačkou s 1-háčkem. Párkrát chytnu jen trávu,ale pak záběr a na prutu mám 35 cm lipana. Hřbetní prapor má trochu pocuchaný,ale jinak je to lipan jak z Nechranic. Chytnu ještě 2 a pak přesedlám na muškový prut a mokrou mouchu.

velke_otroci_jezero13

Ryby se chytají jen na jídlo

Záběr na první hod a ryba, jakou jsem ještě nechytil – whitefish. Trochu jako plotice, ale s lososovitou ploutvičkou. Ale teď je na řadě Karel, aby mi předvedl jeho osvědčený způsob chytání jezerních pstruhů. Jeho recept je jednoduchý. Počká si na otevřený a hlubší úsek cesty, naváže na vlasec velkého woblera (barevný, otlučený) s 1-háčkem bez protihrotu (kdo by se namáhal vyndavat trojhák!) a zatímco s kanoí popojíždí, nechá wobler asi 20 m odplavat. Pak přehodí naviják,nastaví brzdu, zapře prut a volným tempem pádluje dál. 5 minut? 10 minut? Víc ne a záběr. Po chvílí boje má v lodi asi 6kg jezerního pstruha. Za dalších 5 – 10 minut dalšího a končí. Ryby chytá jen na jídlo, „chyť a pusť“. Nesmí po nás zbýt ani stopa, včetně ohniště, veškerý odpad balíme s sebou. Vymýšlím další přijatelné úpravy ryb, mimo „obyčejných“ stejků na ohni a dál již chytám jen jezerní pstruhy, štiky pouštím. Pomazánka (upečená ryba, majonéza, cibule a koření), smažená v těstíčku, absolutně nejlepší. Na největšího asi 7 – 8 kg mám vzpomínku, spojenou se svým psem, (border terier Aika). Je to totiž napůl vydra – jak se plácne ryba, nebo někdy jen ohne prut, skočí do vody a snaží se chycenou rybu chytit. Tahle však byla moc velká, než abych jí bez podběráku vytáhnul do lodě (a po ní Aiku). S rybou na prutě jsme tedy popojížděli asi 100 m až na břeh, kam posléze, když už bylo po všem, doplavala i Aika.

velke_otroci_jezero14

Ve vodě se to rybami jen hemží

A ještě jeden, tentokrát „štičí“zážitek. Vydali jsme se prozkoumat úzký, dlouhý a mělký záliv, místami zarostlý vodní trávou, štičí ráj. Ty menší a bojácné před námi prchaly, ale mnoho jich zůstalo ve svých úkrytech mezi travou a jen jsme si ukazovali – „hele, tamhle je jedna, …a tamhle taky…“ Chytat se tam ovšem nedalo a také by to bylo téměř jak chytání v sádkách. Zvláště severní rameno je poseto stovkami ostrůvků, je mělčí a v teplejší vodě se to údajně štikami, ale i lipany a whitefish jen hemží. Ale bylo již na čase vydat se na zpáteční cestu, která mohla trvat týden, ale i 14 dní. Takže pádlovat a pádlovat, pokud je to možné, bílé čepičky na vlnách znamenají konec. Někdy ujedeme jen 5 – 10 km, jindy 30, někdy ve dne, jindy v noci. Zlatým hřebem výpravy je poslední noc. Od 10 večer do 6 ráno, 35 km víceméně otevřené vody. Klid, olej, během 3 hodin západ i východ slunce, denní světlo se pomalu mění na červeno – růžové příšeří, které zas ustupuje světlu, kolem nás řvou ptáci, občas vyskočí ryba. Krása. A pak již Yellowknife, Grant, večeře, whisky a postel. Dle GPS jsme upádlovali 368 km a za celý skoro-měsíc jsme neviděli človíčka.

velke_otroci_jezero9

Autor: Tonda Čáp

Foto: Tonda Čáp

Jedna odpověď

  1. Po dlouhé době jsem se vydal na rybářské stránky a koho tam nevidím, kamaráda a průvodce Tondu. Jsem moc rád Tony že pořád rybaříš v BC. Letos mám sice v plánu Aljašku ale příště bych rád znovu do Kanady. Určitě se ozvu Jarek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Čtěte dále

Aktuálně v diskuzi

Zdarec Naki, bylo by možné...
Další krásné tresky byly uloveny za...
Jak vidite,tak mame novou grafiku...
Ahoj, sháníme 6-tého do naší stabilní...
Prodám Ryobi VS700AC s kabely. Končím...
https://kart.kystverket.no Vpravo nahoře rozklikni temalagsverger...
Tresky jsou na hloubkách 50-120m. Chytáme...
Ahoj všem. Vracíme se ze Soroya....
Pjekos Ele
Prodám nevyužitý elektrický multiplikátor Fladen maxximus...
Prodáno

Last minute

Volná místa

Na dotaz

Volná místa

Na dotaz

Máme nový instagram!

No prostě to bude jízda, tak si to nenech ujít!