Po týdením cestování ostrovem Flores jsem poprvé „namočil“ prut při dvoudenní cestě lodí na ostrov Rinca a Komodo. Při plavbě na tyto ostrovy jsem podlehl iluzi, že lov bude úspěšný. Představa vyplývala z toho, že jsem cestou viděl několikrát honění hejn ryb (15 – 20 cm), které vyskakovaly nad hladinu. Vše ještě umocňovala překrásná krajina, zejména zelené ostrovy. Na lodi se nocuje a proto jsem zkoušel večer, v noci a brzy ráno přívlač – gumy a pilkříky (40 a 60g). Snaha byla marná. Brzy ráno poblíž lodi asi 30m opět lovili dravci. Dle mého asi tuňáci, nebo kranasové. Rybky létaly vzduchem. Nahazoval jsem do těchto míst, ale bez záběru. Ráno ještě kolem nás projelo několik delfínů. Okolo těchto ostrovů jsou vyhrazena místa pro rybolov. Jinde Vám posádka nedovolí chytání. Na kousek sepie se do rána „oběsil“ jen malý tuňáček. Toť vše. Nebyl jsem z toho však nijak rozladěn, protože příroda je zde v tomto období nádherná a hlavně jsme jeli za komodskými draky a mantami.
Manta point
Druhý den jsme pluli na Manta point. Tuto lokalitu by si nikdo z milovníků ryb (paryb) neměl nechat ujít. Moře je zde plné planktonu – voda zeleno modrá. Takže focení je problematické. Lodivod Vás zaveze přímo do hejna mant vždy asi 20–30 kusů. Některé jsou jen 5 m od lodi přímo na hladině. Je to krásná podívaná (jejich velikost 2–5m). Snad každých 5 až 10 minut některá z mant vyskočí nad hladinu. Vlastně udělá přemet – vystřídá se bílé břicho a šedomodravý hřbet. Krásná podívaná ovšem nezachytitelná fotoaparátem. Doporučení pro návštěvníky. Vklouzněte do vody a potichu se nechte unášet. Manty k Vám připlavou i na jeden metr a jakoby si chtěli hrát. Vždy se však včas vyhnou – obeplují nebo podplují. Zásadně se jich nedotýkat nebo je honit jinak se rychle celé hejno ztratí. Nechte iniciativu a kontakt na nich. Neúspěšný rybolov však také vynahradí krásné korálové stěny u dalších ostrovů, kde jsme strávili další 3 dny. Přidávám foto poloviční ryby, kterou místnímu rybáři při zdolávání ukousl žralok. I tak jeho žena měla z úlovku radost.
Bali a odpadky
Další den jsme přeletěli na ostrov Bali. Ihned z letiště jsme se přesunuli na jeho severní část – oblast Amedu. Na jihu je, kromě obrovských vln, tisíců lidí špinavé moře a téměř nulová viditelnost ve vodě. Nicméně v moři okolo celého Bali se vznáší a plave mnoho odpadků zejména z PVC. To jsem nečekal a byl jsem nemile překvapen. Navíc korály jsou dosti zdevastované. Probíhá jejich obnova. Je podstatný rozdíl mezi Rudým mořem a zdejším, co se týká čistoty. Na tomto ostrově je možné se věnovat rybolovu a to se specializovanou lodí, nebo na člunu s domorodci, kteří loví tradičně. Zvolil jsem druhou možnost, protože jsem byl sám. Obě možnosti však mají společné to, že Vám negarantují ulovení ryby. Cena pro tradiční domorodý lov se pohybuje 100,–Kč za hodinu na moři. Jednu noční vyjížďku jsem neuskutečnil. Důvod byl prostý. Domluvil jsem si, že mě člun vyzvedne odpoledne na hotelové pláži. V danou hodinu se člun neobjevil, ale ohlásil se mě neznámý domorodec na motorce, že mě má odvést asi 15 km (Tulamben) na rybaření. Protože jsem ho neznal ani se s ním nedomlouval odmítl jsem. Domorodci loví i ze břehu na pruty. Vždy večer se sejdou na pláži. Nezaznamenal jsem však za několik večerů, že by se jim zadařilo. Několikrát jsem navečer pod hladinou několik metrů od břehu potkal menší kranase. Avšak ani ti nezabrali.
Dvě sopky na Jávě
Hovořil jsem o rybaření s majitelem české potápěčské základny, který zde žije 17 let a zde je výsledek: Letos měli na počasí a tím i na tah ryb vliv dvě sopky na Jávě, které v předjaří bouřily. Dále plachetníci se vyskytují na podzim. To vydatně loví a jejich lov za potravou (makrely) lze pozorovat z balkonu hotelu. Obkrouží hejno a pak se do něho vrhají. Při tom vyskakují i nad hladinu a dopadají doprostřed hejna. Je zde však následující opakující se koloběh. Nejprve se objeví plankton, pak makrely, následují tuňáci a po nich velryby (kulohlavci a plejtváci). Nakonec loví delfíni. Já jsem přijel den po kytovcích – velrybách, kdy se před hotelem vyskytovali. Jeho závěr je, že je třeba být ve správnou roční dobu na moři – rozuměj na Bali. Sočasně odsuzoval to, že se zde začíná lovit do sítí, kde uvázne i manta. Byla dost těžká, ani jsem ji nemohl nadzvednout. Je krásně hladká jako úhoř. Její maso je údajně velmi drahé. Tomu se nedivím. Vyjel jsem tedy s jiným místním domorodcem na jejich člunu ještě za tmy s tím, že se pokusíme lovit tuňáky. Jejich čluny připomínají pavouky. Mají po stranách bambusová vahadla. Jsou úzké ale stabilní.
Rumpál s lankem
Když jsem viděl jejich rybářské vybavení, mohl jsem svůj prut s třicítkou zahodit. Síla jejich vlasců odpovídala výpletu tenisových raket. Na lov merlinů používají rumpál s lankem. Jako nástrahy používají páter nostery s velkými háčky a různých barvách. Také loví na kousky ryb. Moje makrelové pater nostery, které jsem jim s dalšími norskými nástrahami a prutem ponechal se jim zamlouvali. Projezdili jsme asi 30 – 40km po moři a bez záběru. Nic jsem si z toho nedělal, protože jsem již věděl, že období tahu makrel a tuňáků na nějaký čas skončilo. Proto bylo na moři velmi málo domorodých rybářů, kteří také ten den nic neulovili. Však oni se zase vrátí. Zbytek pobytu jsem raději věnoval pozorování života pod hladinou a lovil jsem fotoaparátem. Focení ryb je zde nesnadné s ohledem na zakalenou vodu a nelze použít blesk – odlesky různých vznášejících se částic. Potkal jsem pouze dva žraloky (asi 1,2m), ale byli plaší a nenechali se nafotit. Z výše uvedeného vyplývá, že lov ryb v těchto končinách nebude snadný. Bylo to vidět i na trhu nebo u prodejců u silnice, kdy po celonočním chytání přiveze domorodec několik makrel a dva tři tuňáky o váze 2–4kg. Na druhé straně, když je tah jsou úlovky bohatší. Tuňáků na talíři jsme si však užili dost a to na různé způsoby. Barakudu jsme měli jednou.
Prověřené lokality
Popisuji pouze mojí zkušenost a proto se domnívám, že rybařina, kterou absolvovali kolegové na Maledivách je někde jinde. Důležité je, že našli a ověřili dobrou lokalitu v tropických mořích. Co je však důležité, že na rozdíl od Bali se potkali s různými druhy ryb v průběhu 8 dnů. Lze jen přát jejich následovníkům příjemné rybářské zážitky. Mám za to, že do Indonesie je dobré jezdit za přírodními krásami a na rybařinu si ponechat Norsko, Kanadu a Maledivy. Popřípadě jiné prověřené kolality. Na případné dotazy odpovím.
Foto: kim – František Kollár
