Tato výprava pro mě byla výjimečně těžká – poprvé jsem se vydal na Sever bez svého rybářského parťáka, který v loňském roce tragicky zahynul. Celý život jsme spolu zažívali nespočet dobrodružství – a to nejen těch rybářských.
Tentokrát se znovu přidal můj bratr Václav, který už s námi několik výprav absolvoval, a třetím členem naší posádky se stal Jirka. Jednalo se o organizovanou cestu pro přibližně 45 rybářů, kterou vždy perfektně zajišťuje a vede výborný organizátor Sebastian. Díky němu jsem se jí mohl zúčastnit už podruhé.
Cestu letadlem zvládnete během jednoho dne – včetně přestupu, autobusového přesunu z letiště a nezbytného nákupu potravin, které jste doma zapomněli nebo se už nevešly do zavazadel. Jídla si s sebou vozíme minimálně – každý den si totiž připravujeme čerstvě ulovenou rybu na různé způsoby.
Velkou výhodou této výpravy bylo, že jsem oblast znal z loňského roku. Věděl jsem, kde se vyskytují konkrétní druhy ryb, a tak nebylo nutné ztrácet čas hledáním – vyráželi jsme na jistotu.
Zaměřujeme se převážně na přívlač – způsob lovu, který se nám během našich výprav na Sever osvědčil jako nejúčinnější a zároveň nejzábavnější. Ve středním Norsku používáme pruty s akcí 50 až 80 gramů, ideální pro lov našich oblíbených tresek polak, jež chytáme do hloubky 30 metrů. Na Severu ale musíte přitvrdit – volíme pruty s akcí od 50 do 150 gramů, protože ryby jsou zde větší a zdoláváte je z větších hloubek. Tomu odpovídají i těžší nástrahy. Nejlépe nám fungovaly gumové o délce cca 20 centimetrů s hlavičkami o váze 40 až 60 g.
Už první den jsme po převzetí lodě a vyslechnutí základních instrukcích vyrazili ulovit alespoň rybu k večeři. A povedlo se – jedna z prvních, kterou jsem chytil na přívlač, byl bojovný platýs obecný zvaný halibut. Tím jsem si splnil hlavní cíl celé cesty. Halibut je mimořádně silná ryba, jež bojuje do poslední chvíle, nedá vám ani metr zadarmo a dokáže využít jakoukoliv šanci k úniku. Druhý den jsme se zaměřili na tresky obecné. Bylo jich dost, i když oproti loňskému roku, kdy se držely ve 20 až 30 metrech, jsme je letos nacházeli v hloubkách od 10 do 15 metrů. Kusy do jednoho metru jsou ideální na filetování – do Norska se totiž nejezdí jen za zážitky, ale i za kvalitním masem. Aktuálně si můžete odvézt 18 kilogramů filet na osobu. Někomu se to může zdát málo, ale věřte, že je to dostatečné množství, které se mnoha rybářům nepodaří ani naplnit. Bohužel v příštích letech se příslušná kvóta bude snižovat.
Počasí nám přálo, a protože parťáci ještě nikdy nechytili tresku jednoskvrnnou, dali jsme si za cíl ulovit právě tuto rybu. Není velká – kousek o délce 80 centimetrů je už slušný macek – ale má velmi chutné maso. Věděl jsem, kde se tresky jednoskvrnné zdržovaly loni, a tak jsme zamířili rovnou tam. První nához a okamžitý záběr nám potvrdily, že jsme se trefili.
Přestože loni nebyl problém chytit tresku obecnou přes metr délky, letos byly ryby menší a vyskytovaly se v menším množství. Prochytat se k větším kusům bylo mnohem těžší.
Už třetí den jsme dosáhli téměř celého povoleného limitu, což jsme s trochou nadsázky přisuzovali tomu, že nám Jirka takzvaně zakrmil. I když tvrdil, že se mu na moři špatně nedělá, udělal chybu – při navazování karabinky nedělal pauzy a občas se nezadíval do dálky, jak se doporučuje, aby se předešlo mořské nemoci.
Jakmile se mu udělalo lépe, zaměřili jsme se na další cíl – ulovit halibuta i pro zbytek týmu. Zkoušeli jsme ho nalákat jak na mrtvou rybu, tak na gumy. Jednoduché to ale nebylo – ryba často nedobrala nebo nám při driftu a změně hloubky na nástrahu zaútočil všudypřítomný mníkovec bělolemý (lumb).
Nakonec jsme jako tým zdolali 5 halibutů – jednoho na rybu, zbytek na velké gumy. Posledního metrového „halíka“ se podařilo ulovit Jirkovi na přívlač v okamžiku, kdy jsme už fakticky balili – bylo nutné ještě umýt loď před vrácením – a jemu doslova při posledním stahování gumy ryba zabrala. Pěkná rozlučka!
Celkově všichni účastníci zájezdu ulovili 34 halibutů, což je přibližně polovina oproti loňskému roku. Přisuzovali jsme to opožděnému jaru, což se projevilo i na aktivitě jiných druhů ryb a obsazenosti tradičně silných lovišť.
Počasí je každý rok jiné, ovlivnit se nedá – a stejně tak i rybářské štěstí, bez něhož se v těchto vodách prostě neobejdete.
Lofoty mi znovu připomenuly, že rybaření není jen o rybách – ale také o lidech, vzpomínkách a nezapomenutelných chvílích, které nám navždy zůstanou v paměti.
Seba Shahini, Jiří Ševčík, Vašek Lapec
