Ďas mořský a jeho lov 1/2

Úlovek mořského ďase je snem mnohých příznivců mořského rybolovu. Pro většinu z nich, ale bude i nadále rybou plnou záhad a dohadů, ryba tajemná a zdánlivě nedosažitelná, přeludem, jež se nikdy nenaplní. Mořský ďas je hrůzu nahánějícím predátorem, který se živí především rybami žijícími v blízkosti mořského dna, jako jsou například rejnoci nebo platýsi. Někteří lidé považují ďasa za nejošklivější rybu moří a oceánů. Jeho velmi široká hlava je neúměrně veliká v porovnání se zbytkem těla. Přestože přední část těla se zdá obrovská, oči mořského ďasa jsou velmi malé, což mu dodává ještě podivnějšího vzezření. Ďas mořský se specializuje na život ve velkých hloubkách při mořském dně. Tato specializace je umožněna poněkud atypickou stavbou těla. Tělo je relativně nízké a široké, což umožňuje lépe splynout s okolním prostředím.

Velké rozšíření

Přestože je ďasů v norských pobřežních vodách veliké množství, jen málokdo ho uloví. Důvod je prostý. Ďas je ryba, která neloví aktivně, proto je jeho úlovek vždy pouze náhodný. Leží na dně a skoro vůbec se nehýbe. Neútočí na návnadu jako většina ostatních dravých ryb a nedokáže jí pronásledovat, ale vyčkává až mu ryba připlave přímo k hlavě. Pak jí bleskurychle nasaje, uvězní pomocí četných ostrých zubů v obrovské tlamě a natočí kořist hlavou dopředu do požeráků v jícnu, ze kterých pak už není úniku. Je také úplně jedno, jakou návnadu použijete. Vezme cokoliv, ale musíte mít to obrovské štěstí, že mu to pustíte přímo na hlavu. Pak se o jeho ulovení už bát nemusíte. Vždy je perfektně chycený a jestli obrovský tah vydrží vaše náčiní, je ďas v lodi. Nenechá se tedy lovit cíleně a s návnadou si starosti také dělat nemusíte. Snad jen dvě malé rady. Dobrá hloubka je okolo sta metrů, kde je dno porostlé řasami a velmi pomalý drift. Berte to ale s rezervou. Viděl jsem ho chytit i v pěti metrech a vždy jde jen o to, mít notnou dávku štěstí a spoléhat na náhodu, být ve správný čas na správném místě. Jestliže toto nemáte, můžete se s úlovkem ďase rozloučit.

Hlava ďábla

Nejširším ale současně i nejnižším místem je ďasova hlava, která obsahuje veliká ústa lemovaná řadou ostrých zahnutých zubů. Směrem k ocasu se tělo zeštíhluje. Ďasova hlava zabírá přibližně jednu třetinu velikosti a dvě třetiny hmotnosti jeho těla, což mu dává atypický vzhled. Dolní čelist je značně vystouplá a přesahuje přes horní část. Oči mořského ďasa jsou velmi malé, což je důsledek vývoje druhu ve velkých hloubkách, kde je nedostatek světla, a jsou umístěny na horní straně hlavy. Na hřbetě se nacházejí dvě hřbetní ploutve. První tři paprsky hřbetní ploutve jsou modifikovány v dlouhé útvary, připomínající tykadla. Kůže ďasa je velmi hebká, bez šupin, ale s mnohými pahrbky, což mořskému ďasu na atraktivitě nepřidává.

Prsty do tlamy nestrkejte

S ďasem mám tento nepříjemný zážitek, po vylovení ďase do lodi, jsem mu chtěl vytáhnout trojháček a sáhl jsem mu do tlamy, holou rukou. Byla jako past na myši, najednou klap! A nemohl jsem ruku vytáhnout, naštěstí kolega v lodi viděl, co se stalo a snažil se ďasovi otevřít tlamu, ale nešlo, cítil jsem, jak se jeho ostré zuby zapichují do mé měkké tkáně. Nepomáhalo ani rybu zabít, tlak čelistí byl pořád obrovský. Asi po 5 minutách příšerné bolesti, se dvou mým kolegům podařilo na dva gafy, otevřít tlamu a já ruku vyndal. Na čtyři dny jsem měl po chytání, velmi špatně se to hojilo. A bolestí jsem nemohl ani udržet prut v ruce. Ďasovi ruku do tlamy už nikdy nestrčím.

Popis těla

Na hlavě se nachází zvláštní světélkující útvar, který slouží jako návnada při lovu. Prsní ploutve jsou široké, ale břišní jsou oproti tomu jen velmi malé a jsou umístěny na straně hlavy. Řitní ploutev je posunuta na levou stranu těla a je vyztužena 9-11 měkkými paprsky. Postranní čára je zcela vyvinutá. Zbarvení ďasů je proměnlivé a závisí na barvě okolního prostředí, ve kterém se ryba nachází. Obvyklé zbarvení je hnědé, červené nebo zelenošedé s nepravidelně rozmístěnými skvrnami. Břicho je převážně bílé. Jeho povrch je tvořen měkkou kůží, která je podobně jako u jiných hlubokomořských druhů bez šupin. Na povrchu těla se nachází značné množství drobných masitých výčnělků, které imitují nepravidelný povrch dna s pokryvem řas.

Buďte opatrní

Ale kdyby vás to štěstí s úlovkem ďase přeci jen potkalo, dávejte bacha na jeho čelisti. Jsou bleskurychlé, dokážou holou ruku do krve pokousat a rány se pomalu a bolestivě hojí. Ruku z jeho tlamy můžete vyndat bez větší újmy na zdraví tak, že nějakým tupým předmětem (třeba obrácenou stranou nože, nebo rukojetí gafu) párkrát mírně klepnete ďase mezi oči. Pak tlamu otevře. Vždy když kuchám ďase (ale i jiné ryby), koukám co má v žaludku. Často bývají jeho kořistí brosmy včetně jiných ryb, ale nepohrdne ničím. Jednou jsem se těšil na grilované medajlonky z ďasí svíčkové (filet z něj připomíná svíčkovou) ,ale když jsem ho kuchal, měl v sobě úplně čerstvého, ještě nenatráveného tříkilového štikozubce. Ďas tedy skončil v mrazáku a krásný štikozubec na pekáči. Prostě dva v jednom.