Takové malé de ja vie. V 6:30 v přístavu, za východu slunce vyrážíme na moře, nakoupení rybek a vzhůru za nevšedními rybářskými zážitky. Tentokráte však s jinou lodí a jiným kapitánem. Než jsme dorazili na otevřené moře, byly připraveny návazce s prošitými nástražními rybkami o délce kolem 30 centimetrů. Mečoun se zpravidla chytá tzv. trollingem, kdy se nástraha táhne za lodí po hladině a příp. záběr je možné vidět, pokud ji v daném okamžiku sledujete. Za nástrahu se používají např. prošité rybky nebo tzv. chobotničky – barevné střapce, které mají rybí dravce vydráždit k útoku. Podle kapitána byla vedle mečouna (angl. marlin nebo swordfish) nebo plachetníka (sailfish) šance tímto způsobem chytit ještě rybu zvanou dorado (nebo také ryba Mahi Mahi nebo dolphinfish), česky zlach nachový.
Žralok Mako
Byl jasný den, pro rybaření proto ne zrovna optimální a šance na úlovek byla proto především v ranních hodinách. Ten sice přišel, ale zrovna ne takový, na jaký jsme vyrazili a očekávali. Kapitán v jednom okamžiku začal totiž křičet „shark, shark“ a ukazoval směrem k taženým nástrahám, kde se každou chvíli vynořovala žraločí ploutev až přišel na vláčenou rybu razantní záběr. I tak vzrušující okamžik, protože žraloka jsem dosud na prutě neměl a nutno dodat, že je to opravdu bojovný soupeř. Postupně jsem ho zdolal k lodi a bylo jasné, že se jedná přibližně o dvoumetrového, krásně temně modrého žraloka mako. „Když prozatím nepřišel marlin, tak i fotka se žralokem není zahození“, říkal jsem si v duchu. Kapitán vzal lano, vytvořil smyčku a pokoušel se ji navléknout na tělo žraloka, což se mu po chvíli podařilo a pokoušel se ho vytáhnout do lodi. Zjevně ale podcenil sílu i váhu paryby, které se do lodi rozhodně nechtělo a kapitán krátký provaz neudržel. Žralok spadl zpět do moře, kde se (bohužel) utrhl a odplaval i s lanem kolem těla. Zůstalo mi tak jen pár fotek ze zdolávání a posledního okamžiku, než se utrhl. Frustrace byla zřejmá, což kapitán ne zrovna chápal. Prý bychom ho museli stejně pustit (s čímž jsem pochopitelně počítal) a nechápal moje zklamání, že s ním nemám fotku. Nezbylo než doufat, že přijde jiný záběr a třeba i fotka s tolik očekávaným mečounem. Ten den už ale nepřišel…
Marlin napotřetí
Zklamání bylo poměrně velké. Už podruhé jsme vyrazili na moře a vysněného mečouna se prozatím nepodařilo ulovit. Proto jsme se s kapitánem dohodli, že bychom chtěli vyrazit ještě jednou, i když to nebyl zrovna nejlevnější výlet. Po několika dnech jsme se všemi počátečními rituály vyplouvali vstříc marlinovi potřetí. Tentokráte nám trochu více hrálo do karet počasí, protože předpověď slibovala zataženo, tzn. větší šance na úlovek i v průběhu dne. Vypadalo to však, že Svatý Petr nám ani tentokrát nebyl nakloněn, protože jsme křižovali hodiny moře a nepřicházel žádný záběr. Kapitán už kvůli mně protahoval pobyt na moři a když začalo pršet a uchýlili jsme se sledovat pruty do podpalubí, začal se pomalu vracet do přístavu. Nebudu popírat, že jsem byl nešťastný a odevzdaný. Tak daleká cesta, tolik úsilí a vypadalo to, že to všechno přijde vniveč a mise Marlin nebude naplněna. Už se pomalu začaly více a více přibližovat obrysy skály před přístavem, kdy bylo pomalu nutné stáhnout pruty, ale stalo se něco neuvěřitelného! Na absolutně poslední chvíli, za pomyslnou minutu dvanáct (přesně jako v dokumentech Jakuba Vágnera), ZABRAL!
Mám na prutě Marlina
A ihned po záseku nás svými výskoky nenechal na pochybám, že na prutu je právě on, elegantní bojovný král místních moří mečoun! Srdce bylo na hranici infarktového stavu, aby se při mnoha výskocích nesetřepal a já ho mohl spatřit, pokochat se s ním a vyfotit se. Po asi čtvrthodině souboje se u lodi objevil v celé své kráse, se svým mečem a kosovitým ocasem. Kapitán si vzal rukavice, aby jimi mohl marlina chytit za meč a vytáhnout do lodi, což se napodruhé podařilo. Hladina adrenalinu na maximu. Byl v lodi! Nádherný, modrý, pomalu oddechující. Neskutečně krásná ryba! S mečem měřil 230 cm a odhadem vážil 50 kg. Tak přece jen přišel! Mám ten souboj a všechny jeho výskoky jak živý film ve svých vzpomínkách, k tomu mnoho krásných fotografií. Možná (a doufám), že to nebyl můj poslední ulovený mečoun, ale byl to ten první, díky kterému mám neskutečně silné zážitky a vzpomínky na celý život!
Mexiko v rybářské duchu
Po zbývající dny v Mexiku (a dlouho po návratu) jsem žil z toho silného zážitku. Ulovil jsem (údajně) mečouna pruhovaného (striped marlin), i když někteří mí přátelé se domnívají, že se jedná o mečouna modrého (blue marlin). Posledním zástupcem, kterého jsme mohli chytit, je menší druh zvaný černý (black marlin). Poslední dny pak byly více po poznávání země a mexické kultury, i když vždy, když se naskytla příležitost navštívit přístav, zavítal jsem mezi rybáře a nahlížel do lodí, jaké dováželi z moře úlovky. Některé ryby, např. obrovští kanicové, byly velkým lákadlem ještě vyrazit lovit na moře, ale tak nějak vnitřně jsem cítil, že už nechci pokoušet štěstí, že v dané chvíli by nic nemohlo přebít ten krásný silný zážitek a naplnění jednoho velkého klukovského snu!
Autor Tomáš Čech
Foto Tomáš Čech a Kateřina Vaculková
(Článek publikován v časopise Rybářství 11/2021, publikováno se svolením autora).
