Rekord tresky otřesen

Ráno na Soroya je klidné, vítr jen jeden až dva metry za sekundu, úplně klidná hladina. Máme za sebou dva dny lovu. První den se povedla největší ryba, treska 145cm 30kg, včera už to byla „jen pětadvacítka“, ale těch ryb jsou tady opravdu tisíce, takže ten fishing jsme si nádherně užili. Aktuální teplota je mínus 5 stupňů, sněhu je tady asi padesát centimetrů a protože nefouká, tak si myslím, že to na té vodě těch 8 hodin vydržíme. Po snídani vyrazíme.

Něco za něco

Najeli jsme na jedno místo a tam jsme je „řezali“ asi 4 hodiny. Bere to úplně na všechno, na hloubce od 40 do 120 metrů. Najedete na místo, prostě spustí a…. jedna ryba za druhou. Březnová Soroya plní moje očekávání, o malou rybu takovou šedesátku, sedmdesátku jsme vůbec nezavadili. Jinak je ale fakt zima. Rybařina pro drsňáky. V tomto čase je kromě zkušeností obzvlášť důležitá zimní výbava, kvalitní teplé oblečení, spodní prádlo, nepromokavé rukavice, čepice, o botách ani nemluvě…

Tresky na jednom místě

Druhý den ráno kolem 8h startujeme konečně na rybolov. Kolem 1.3. je na Soroya již rovnodennost 12h den a 12h noc. Rozednívá se kolem 6h ráno a večer po 18h se stmívá. V tomto období Vám bohatě stačí 6h rybolovu na moři a jste totálně vyřízení. Ráno vyjíždíme z přístavu jako poslední, všechny kutry jsou již na vodě. Jedeme na jistotu, míříme na šelf mezi Vaagan a Breivikbotn, přesně na Kveite grunn. Z předchozích zkušeností vím, že nemá cenu nikde jinde zastavovat a hledat ryby. Na jiných místech prostě nejsou! Pomalu přijíždíme na místo a přítomnost ryb potvrzuje společnost asi dvaceti kutrů.

Je to o nástraze

Hloubka 95m a ryby jsou od 50m do 90m ve sloupci nade dnem. Nikde jinde na světě jsem neviděl takovou masu ryb. 40m na výšku a rozloha asi 2km čtverečný. Nechci to nějak počítat, ale toto je opravdu hejno nedozírné hodnoty. Já pouštím do hejna Roybait 600g 32cm. Na záběr čekám cca 2-4minuty, ale vždy mám větší rybu přes 15kg. Zažívám neskutečný rybolov, nikam se nenajíždí, ryba se nehledá. Najde se jednou a pak se těží, třeba 4h jeden drift a ryby pořád pod námi!

Jen velké matky

Zajímavým faktem bylo zjištění, že koncem února jsou u pobřeží hlavně samice – velké matky. Tyto ryby neměly ještě plně vyvinuté jikry, ale krmily se huňáčky severními, kterých tu byli miliardy. Takže ryby byly velmi hladové a agresívní a útočily na vše, co se ve vodě pohlo. Vše se ale změní, jakmile se voda ohřeje o 1C. Připlavou samci mlíčňáci, samice přestanou lovit a žrát. Začnou tresčí námluvy. Ryby budete sprostě podsekávat, protože o vaši nástrahu nebudou vůbec zájem. Závěr je jednoduchý. Ten, kdo touží po ulovení velké tresky 40kg+, by se sem měl vypravit koncem února, maximálně do 20.3., protože pouze v tomto období má největší šanci na opravdového obra. Někteří z vás namítnou, že i v květnu a červnu se zde dá ulovit velká treska. Ano, dá ale přes 40kg určitě ne!

Ryby nežerou celý den

Další den byl docela na počasí i na úlovky. Ráno bylo na moři -8C. Zima taková, že i racci chodili pěšky. Do toho větřík 5ms, který se odpoledne změnil na nepříjemnou 9ms. Ráno ryby vůbec nechtěly brát. Zkoušeli jsme papriky, pilkry, gumy, prostě všechno možné, ale nedařilo se. Viděli jsme jen malá hejna, které nebylo možné trefit. Vše se změnilo po obědě, kdy začal příliv a ryby do toho začaly šlapat. Jarda chytal na papriky a já na gumy, tahali jsme jednu tresku za druhou. Všechny jsme nevážili, ale mezi 15-20kg jsme měli určitě osm ryb. Potom se začalo kazit počasí, přišlo husté sněžení s větrem a Jarda zavelel ústup. Mlask a přišlo to, proč jsem tady. Pozdravila nás krasavice 30kg. Teď už se venku zase čerti žení a já popíjím s Ahmadem horkou kávu na hotelu. A tak to má být, udělej něco navíc, příroda tě odmění tak, že nebudeš litovat.

Konec výpravy

Dnes máme odjezd, bác mega treska 44kg!!! A další 37.5kg uloveno na místě kveite grunn, který je vyhlášen úlovky obrovských ryb. Nastraha gumová ryba. Hloubka 85m. Toto byly bohužel ryby dánských lovců. My už jsme na cestě zpět, nedá se nic dělat. Trochu nás to mrzí, že jsme velké ryby minuly o jedinný den, ale to je život. Příští rok si je určitě najdeme! Za rok ahoj na Soroya.

Autor: SIM

Foto: rybolovnorsko.cz, Vilket Jubel