Já neváhám a jdu asi padesát metrů k přítoku ve snaze zaháknout dalšího potočáka. Pět hodů a je tam! Je to neskutečné ale mám podobnou, možná ještě větší rybu než Karča. Pstruh zkouší veškeré možné manévry, aby se zbavil háčku, ale nedaří se mu. Po několika minutách mi leží u nohou. Pozoruji jeho oko, které říká: „Pusť mě zpět a přijď sem za dva roky. Budu ještě větší a daleko silnější. Dej mi prosím ještě šanci!“ neváhám ani minutu a pstruh plave zpět. Potom přišlo několik pstruhů průměrné velikosti a je na čase se vrátit zpět k lodi.
Jsme v pasti na dalších šest hodin
Jaké bylo naše překvapení, když jsme přišli zpět na pláž, kde jsem nechal loď a ta byla na suchu. Pokusy posunout loď, která váží cca 800kg ve dvou lidech jsou nemožné. „Co budeme dělat“, ptala se Karolína. Je to velký problém, protože tady není signál a nezavoláme si pomoc. Budeme čekat, než se naplní příliv a naše loď se opět dostane na vodu. Na jídlo nemáme vůbec nic a na pití jen vodu z jezera. Sedíme v písku a čekáme na zázrak! A ten přišel. Náš norský kamarád Ahmad mě začal hledat, a když mě nenašel v přístavu a ani se mně nedovolal, poslal svého syna Bilala , aby po nás pátral. Tušil, kde můžeme být, takže za cca dvě hodinky čekání jsem uslyšel zvuk lodi. Opravdu, přijel pro nás! Pomocí další lodí se povedlo dostat naše plavidlo znovu na vodu a mohli jsme jet zpět. Ale ten den jsem toho jaksi neměl dost.
Ještě jedno jezero
Nechali jsme Bilala odjet do přístavu a vyprávím Karolíně o dalším jezeru, kde nebude žádný problém s odlivem. Zase jsem ji přemluvil! Je to rybářka každým coulem. Vyzkoušíme ještě jedno jezero, po cestě zpět. Tady se loď parkuje na hloubce, takže vše bude OK. Po zaparkování lodi se šplháme kolem vodopádů směrem vzhůru. Na jezeře opět prověřujeme spíše mělčí partie. Karča zapíná pár pstruhů, spíše menší velikosti do 35cm. Mě se také daří, ale nemám žádné obry. Před rybolovem jsem Karolíně vyprávěl, že se tady na sladkovodním jezeře dá ulovit mořská ryba jako je treska. Nevěřila. Při návratu k lodi prochytávám ještě hlubší partie, když najednou mám záběr a podle tahu ryby doufám ve pstruha přes 70cm.
Neumím nabídnout víc
Zvláštní je to, že ryba vůbec neskáče, ale spíš se drží stále u dna. Po 15min souboje vylovuji z vody pěknou tresku tmavou. Naše výprava za polárními pstruhy je u konce. Nemám víc, co nabídnout. Co jsem slíbil, vše se povedlo. Při návratu na chatu vidím v očích Karolíny, že je totálně uchvácena místní přírodou a rybami, které se tady na lehkou přívlač dají ulovit. „Sem se budeme vracet!“, špitla mě do ucha. Toto je jen začátek.
Mořská ryba ve sladkovodním jezeru
A jak se dostane mořská ryba na sladkovodní jezero? Vysvětlení je velmi jednoduché. Přenašeči jsou vodní ptáci, kteří sedí na moři a na jejich peří ulpí oplozené jikry mořských dravců. Ty jsou potom přeneseny na sladkovodní jezera, kde se vykulí a klesnou ke dnu. Nemají zde zrovna optimální podmínky k životu, ale dovedou se přizpůsobit. Žijí v hlubších partiích a zvyknou si i na sladkou vodu. Tomu říkám kouzlo přírody. Všem vám přeji podobné zážitky v divoké přírodě!
Tipy na úspěšný lov pstruhů v Norsku
Lovíme hlavně ráno a večer, přes poledne nebývají ryby aktivní. Nejvíce záběrů přichází hlavně kolem břehu, mezi velkými kameny. Pstruzi zde číhají na hmyz, který padá do vody. Chovejte se velmi tiše, špatné došlápnutí, klepnutí kamene o kámen vyplaší vše živé na třicet metrů. Jezera navštěvujte maximálně ve dvou. U vody se rozdělte a každý běžte po své straně. Pstruzi jsou zvyklí na absolutní klid, vyplašit je může i stín vržený do vody.
Přejít na:
Autor: Michal Simčo a Karolina Błaszczak
Foto: rybolovnorsko.cz
2 Responses
Těď jsem prolistoval časopis Rybářství a Karolína tam má pěknou fotku přes dvě strany. Pěkné pokoukání. Ať se daří!
To musel být silný zážitek, ale jsou tam ještě větší!