Lofoty Offersoy 2/2

Rok utekl jako voda a najednou znovu nastupuji do letadla směr sever s jediným cílem, a to byl HALIBUT. Během roku jsem přečetl pár knížek a shlédnul spoustu videí a má touha po této rybě byla ještě větší. Ještě před odletem jsme měli jasno, kdo s kým bude na lodi i na chatce a tak jsme během letu domlouvali společnou taktiku s mýma parťákama Robertem a Michalem, kteří jeli do Norska poprvé a já se tak cítil jako mazák. Po příjezdu na stejné místo jako loni, jsem chvíli sledoval výraz kluků a cítil se tak jako kdybych tam byl znovu poprvé. Nádherné místo, kde z Vás spadnou všechny starosti a které navozuje pocit, že máte před sebou dny plné zážitků, srandy a pohody.

Užít si každý nához

Klasické rychlé vybalení a vyplutí na vodu bylo povinností, a tak během pár hodin už přišlo první zdolávání menších ryb. Samozřejmě po roční pauze jsem si užíval každý nához a malou rybu na prutu a myslím, že stejné to měli i Rob s Michalem. Po několikahodinovém chytání jsme usoudili, že je čas jet na chatku a dát nějakou svačinku s kořalkou. To se také stalo a kořalek padlo hned několik. Po úspěšném vystřízlivění a odpočinku byl čas znovu vyplout. Po cestě na mnou už známá místa, kde byl lov vloni úspěšný, jsme udělali několik zastávek a dostali do lodě několik tresek. Mezi přejížděním po táhlé rovině mezi fjordy jsme narazili na druhou loď kamaráda Toma. Chytali jsme tak vedle nich a vyzvídali co a jak. Velké gumové nástrahy jsme pustili na dno v hloubce kolem 20metrů a zlehka s nimi poťukávali u dna. Netrvalo dlouho a já dostal razantní ránu do špičky prutu.

Splněný sen

Hned po záseku jsem myslel, že mám větší tresku. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že hned první den příjezdu budu mít na prutu halibuta. Po chvíli zdolávání jsem cítil jiný tah než doposud. Najednou ryba vyplula u lodi a já hned věděl, že je to „Halík”. Robert mi ho pomohl vylovit, což nebylo nic obtížného, jelikož ryba vážila něco málo přes 5 kg, ale i tak radost a pocit, že jsem dostal halibuta, byla obrovská. Po všem tom radování jsme si trochu udělali srandu ze sousední zkušenější lodi, kde na nás závistivě koukali Tom, Kuba i Zdeněk, a ti raději odjeli na jiné místo. Během několika hodin celkem náročného chytání díky zhoršenému počasí a vlnám se nám podařilo najet na veliká hejna tresek a tak jsme úspěšně tahali rybu za rybou a Robert s Michalem tak okusili norský rybolov, jak má být. Když už nás vítr a vlny odplavily z hrany plné ryb, chtěli jsme pomalu jet na chatu. Najednou jsme ale najeli na písečnou rovinu, kde hloubka byla kolem 40m a já hned věděl, že tu musí být halibuti. Vzal jsem do ruky tvrdý pilkrovací prut s gramáží kolem 700g, který jsem měl osedlaný velkou gumovou nástrahou o vaze 500g v podobě sledě. Nástrahu jsem pustil na dno a lehce s ní bouchal u dna. Kluci nasadili své nejlepší nástrahy a všichni společně jsme pročesávali dno. Asi za 10 min se mi nástraha zastavila a já myslel že, visím za dno. Když se mi ale naviják rozjel, věděl jsem, že jde o rybu. Ryba nešla vůbec zvednout a já cítil, jak se mi lehce začínají třepat ruce, což byl náznak lehké nervozity. Asi po 15 minutách konečně ryba trochu povolila a já mohl přimotat pár metrů šnůry. Kluci nechápajíc koukali a snažili se mě uklidňovat. Teprve až teď jsem cítil, jakou může mít ryba opravdu sílu. Souboj trval skoro 25min, když se platýs ukázal na hladině. Věděl sem, že ale ještě není vyhráno a musíme ho správně vylovit gafem. Dal jsem tedy prut do ruky Robertovi a rybu si sám gafem vyzvedl do lodi. Po několikaminutovém radování jsem zjistil, že se mi splnil sen hned dvakrát za jeden den. Ale tato ryba už to opravdu potvrdila. Halibut měřil 120cm a vážil 15kg. Boj s ním byl opravdovým zážitkem. Po příjezdu do přístavu jsme se trochu pochlubili ostatním přátelům, udělali několik fotek a šli si odpočinout.

Lov ve špatném počasí

Další dva dny se počasí zhoršilo o mnohem víc a my tak nemohli ani vyplout na vodu. Vítr foukal skoro 20m/s, což je hranice nebezpečí, a tak jsme si udělali hezké dva dny v podobě gastronomických zážitků. Padlo několik lahví rumu, domácích pálenek, piva a ostatních lihovin, které se dobře zajídaly domácími klobásami a dalšími českými dobrotami. Den poté se počasí trošku uklidnilo a my jako nadržení chtěli vyrazit na ryby. Věděli jsme, že na otevřené moře to stále není a tak jsme se schovali za fjordy a zkoušeli lov v různých zátokách. Přicházeli záběry od menších ryb, ale člověk nikdy neví, na co na nevyzpytatelném moři může narazit. Podařilo se nám ulovit několik dalších druhů ryb na jemnou přívlač. Největším potěšením a překvapením bylo, když na 8m hloubce Robert vytáhl krásného přes 90cm dlouhého Vlkouše aneb kočku. Počasí se nadále zhoršovalo a nám nezbývalo nic jiného než jet zpět na chatu.

Poslední den lovu

Nejhorší v Norsku je když Vám počasí nepřeje a nám opravdu nepřálo. Konec výpravy a voda se konečně trochu uklidnila a podle předpovědi to mělo byt jen lepší. Rozhodli jsme se poslední den chytání teda pořádně užít a jeli jsme zkusit ještě ulovit nějaké tresky. Ryby se na echolotu ukazovaly krásně v hejnech a nebyl tak problém na každý nához vytáhnout rybu kolem 90cm. Čekali jsme jen, jestli se nástraha dostane před tlamu nějaké té větší a vypasenější krasavice. Ryb bylo opravdu dost a několik nejspíš pěkných nám i spadlo. Nevím však, jestli šlo o mé rybářské štěstí, ale jsem rád, že se na mě znovu usmálo. Chvíli před koncem lovu, kvůli předání lodí, jsem zapřáhnul rybu. Cítil jsem, že nebude úplně malá. Ze začátku jsem myslel, jestli to není můj třetí halibut, když jsem ale po nějaké té chvíli přetahování rybu vytáhl k lodi, byl jsem příjemně překvapen. Další krásná ryba do mé sbírky byla Treska Obecňačka 110cm dlouhá. Krásná ryba s obrovskou palicí a také má poslední této výpravy. Musím říci, že i přes nepříznivé počasí jsem byl se svým úspěchem více než spokojen. Už se těším na svoji další výpravu, ta mě čeká už letos.