Poslední rybářský ráj 1/2

Tento článek je starý deset let a je zajímavé si přečíst, kam se vlastně mořský rybolov v Norsku posunul za uplynulou dekádu. Připomeňme si, jak to viděli rybáři v roce 2006. Na jaře začínají v norských fjordech žně mořského rybolovu. Lovit a lovit a lovit. Osm hodin denně. Sen všech rybářů. To se jako naprostá samozřejmost plní každoročně právě touhle dobou rybářům na moři v norských fjordech. „Ryby jsou po tření vyhládlé a jdou po potravě – a tudíž i po nástraze – jak divé. Kdo si chce senzačně zachytat a k tomu ještě navíc přivézt domů třeba čtyřicet kilo prvotřídních filet, ten se bez Norska neobejde,“ říká Jan Hofmann, který s partou kamarádů jezdí rybařit na sever Evropy pravidelně každý rok.

Rybářský luxus včetně filetárny

Menšina českých turistů míří do Skandinávie, a tak si i málokdo uvědomí, že do nejlepších norských lovišť poblíž města Trondheim je to prakticky stejně daleko jako od nás na francouzskou Riviéru. Jen v cestě stojí Baltské moře, které je třeba překonat trajektem. “Přípravy nejsou nikdy příliš velké. Rybářský materiál máme a v pronajímaných chatách je kompletní vybavení,”pochvaluje si bezproblémovost organizace rybářského zájezdu Jan Hofmann.

Bezproblémová cesta

Při dobře ubíhající cestě je možné dorazit na zvolené místo u Atlantiku za nějakých pětatřicet hodin. Někdy cestovní agentury vypravují třeba minibus s přívěsem, který je o poznání pomalejší, a pak je třeba připravit se na čtyřicetihodinovou kalvárii. Ale stojí za to. Standardem rybářského ubytování na norském pobřeží jsou plně zařízené chaty, někde dokonce domy. Nejútulnější a zároveň ekonomickou variantou je čtyřmístná chata. Dvě samostatné ložnice i s pokrývkami, koupelna s teplou vodou, obývák s televizí a stoprocentně zařízená kuchyňka jsou více než příjemné útočiště na dvoutýdenní rybařinu. Samozřejmostí rybářského ubytka je navíc “filetárna” – místnost určená na zpracování úlovku. A velký mrazák.

Veranda s výhledem na Atlantik

“Nic si sem nevozím, všechno tu je. Ze zásady si ale vezmu jen svůj nůž na ryby,” říká s jistotou Hofmann. Ačkoliv některé agentury nabízejí rybářské kempy umístěné třeba kilometr od břehu, Hofmann prý nejdále od moře bydlel šedesát metrů. “Moc hezký, až romantický na těch chatách je fakt, že skoro každý má terasu. S vyhlídkou na moře. Pro občana země, která nemá ani kousek moře, je taková veranda s výhledem na Atlantik moc pěkná věc…”

Jaké vybavení

Strávit denně osm hodin na moři není pro suchozemce nic nemožného, jen je třeba se na to dobře připravit. Základem prý jsou neoprenové rukavice, podobné jaké mají ve výstroji potápěči. Severské počasí totiž může z příjemných dvaceti stupňů snadno překvapit třeba i teplotami těsně pod bodem mrazu. Už proto je dobré počítat raději se všemi variantami a mít na lodi po ruce v nejlepším případě třeba i tři vrstvy oblečení. Ta vrchní by samozřejmě měla být nepromokavá – větrovka s polopropustnou membránou postačí. Nepromokavé kalhoty a pořádné teplé boty jsou samozřejmě stejně důležité. “Při sestavování rybářského šatníku je třeba navíc počítat ještě se záchrannou vestou, tu každý dostane až tam a její nošení je povinné. Dokonce to kontroluje norská policie,” připomíná Jan Hofmann. Stejně vážně ale mluví i o opalovacím krému a krému na ruce: “Moře v Norsku není řecký ostrov nebo Karibik. Tady nečeká sprcha nebo ručník. A slaná voda je tu pořádně agresívní.”

Způsob lovu

Mořské rybaření, nejčastěji se vyráží na tresku norskou nebo tresku obecnou – je nejúchvatnější samozřejmě z lodi. Obvykle je k jednomu pronajatému apartmánu k dispozici i motorový člun. Ne delší než čtyři a půl, nejvýš pět metrů. Pohonné hmoty pro motor si rybáři hradí sami podle skutečné spotřeby a je tak lepší si předem rezervovat člun s naftovým agregátem. Sice není třeba tak rychlý, ale díky spotřebě se během dvoutýdenního provozu docela příjemně ušetří. “Každá slušná loď je vybavena přístrojem zvaným echolot, který dokáže celkem spolehlivě detekovat hejna ryb v hloubce pod kýlem,” říká Jan Hofmann. Jenomže technika není všemocná a rybu je teprve třeba ulovit. Už proto je dobré si pořídit pořádné rybářské vybavení, a to nejlépe ještě před odjezdem do Norska. Do drsných severských podmínek na bojovné ryby jsou potřeba kavlitní a spolehlivé navijáky a silné pruty, které si dovedou poradit i s dvacetikilovou rybou.