Rybolov Norsko

Když vyjíždíme z trajektu je už tma, míříme do Hasvik hotelu, kde už na nás čeká Ahmad s večeří. Po nekonečných 59 hodinách jsme se vypotáceli z auta. Někteří z nás jsou tak omámení z nekonečné cesty, že místo v posteli, spali v křesle, protože si jejich tělo na tuto pozici již zvyklo. V noci se mě nic nezdálo, spíš jsem si připadal jako v komatu. Po ránu nás vítala Soroya ostrým sluníčkem a čerstvou sněhovou pokrývkou. Připadal jsem si jako v pohádce, toto je rybářův sen! Modré nebe s růžovými obláčky a azurově modré moře, ostře kontrastující s bílými horami na pevnině. Sedám si v přístavu na kámen a vychutnávám tu pohodu, mám jasno, sem se prostě musím vracet!

Kolem Silstu

Míříme do přístavu, kde na nás čeká delegát Jarda a předává nám lodě. Než dolijeme benzín, tak nám radí, kde jsou velké ryby. Pruty jsou navázané, motory zahřáté, vyrážíme. Míjíme poslední kamenný vlnolam a jsme na místě Silstu, česky nazývaném pod anténou. Při poslední výpravě v roce 2008 byly ryby koncentrované pouze na šelfu, jinde to nemělo cenu ani zkoušet. Tady je však na echolotu vidět hejno ve 40m na celkové hloubce 95m. Pouštím elektriku do požadované hloubky a bác, nestačil jsem ani překlapnout, už je tam pěkná ryba! Palcem držím odvíjející se válec multuplikátoru, snažím se si nepoškodit multík hned první den. Musím cívku zastavit a teprve potom překlapnout. Povedlo se a teď si vychutnávám pěkný souboj, ryba to vzala ve sloupci, takže netrpí dekompresí, ale pěkně se do toho opírá. Než se podařilo rybu zdolat, obloha se zatáhla černými mraky a začíná hustě sněžit. Mám krásnou tresku 26kg.

 První 31kg

Nechápu, a najíždím znovu stejný drift. Znovu je vidět tenká linka na echolotu kolem 40m. Tentokrát má štěstí Bob. Jeho Z-line se ohýbá až k hladině. Nepřestává sněžit, v lodi už je 10cm čerstvého sněhu. Ten se míchá s vodou a tvoří neuvěřitelně kluzkou hmotu. Sněžení je tak husté, že se nám ztratilo i pobřeží, a to jsme jen 2km před přístavem. Nám to však nevadí, užíváme si to. Pomáhám Bobovi vylovit „matku“ do lodi. Je to hodně velká ryba. Váha ukazuje váhu 31kg. Ten má štěstí! Na první výjezd ulovit rybu, pro kterou se sem vláčí většina z nás.

8 beden zbytků

Obloha zůstává zatažená a vítr je tak 5–6m/s. Nikomu z nás se dnes na šelf nechce, prochytáváme místa kolem 116. Ryb máme tolik, že jsme to přestali počítat. Rozhodl jsem vydat se zpět do přístavu. Před Hasvikem zkoušíme ještě halibuty, ale nedaří se. Berou jen menší do 80cm. Když přijíždíme k filetárně, tak vidím, jak se ostatní lovci fotí s rybami hodně přes 25kg. Je to pěkná dřina vynosit bedny a vyfiletovat. Ryby jsou všude kolem nás, vzít si na moře dvě bedny je směšné, to je nachytáno asi za 2h, nově zavádíme termín označující množství úlovku, a sice ryby po kotníky, nebo ryby po kolena, myšleno v lodi. Ten den jsme jen na naší lodi udělali 6 beden zbytků. Ostatní posádky jsou na tom podobně. Bylo nás tam asi 30 lidí a troufám si odhadnout denní úlovek v případě dobrého počasí na cca 5t, neskutečné, ale tady realita březnového dne.

Legální dovoz většího množství

Mnoho lidí se nás ptalo, co s rybami děláte? Limit je pouze 15kg na osobu! Ano, to je pravda, ale od místních rybářů se dá koupit quota, která vám umožní legální vývoz ryb. Nikomu nedoporučuji riskovat vývoz nadlimitního množství, protože hranice v této oblasti jsou velmi dobře střeženy a každé auto je zastaveno a kontrolováno. Březen hodnotím velmi kladně, protože jen z naší posádky přesáhli dva rybáři 30kg metu, byl jsem to já a Bob, a myslím si, že zaslouženě. Moje ryba zabrala poslední den, na poslední driftu přes 116 a potěšila mě krásnými 31kg. Do dnešního dne se většina rybářů bojí navštívit toto místo v březnu s tím, že mohou vyhořet na počasí. Opak je však pravdou! Já zde byl 2009, 2010, 2015 a musím konstatovat, že jsme vždy z 10dní pobytu, minimálně 7dní lovili.

Poslední opravdová divočina

Už jsem procestoval za rybami kolem světa určitě přes 100.000 km a musím říct, že Soroya je jedním z posledních míst na planetě, kde jste jako rybáři svobodní. Pro rybolov nepotřebujete žádného průvodce, který bývá prodlouženou rukou státu a bude dohlížet na to, aby se lovily jen ryby požadovaného druhu, velikosti a množství. Tady je to stále na přírodě, ulov, ponech, zabij, pusť. Nevěřím, že to potrvá věčně, asi se něco musí změnit, ale sportovní rybáři tady této obrovské populaci prostě nemohou ublížit. Pokud jsem vás trochu nalomil, jeďte tam v březnu. Protože je to zvláštní místo, takové, o kterém mě vyprávěli rybáři v Kanadě, když jsem byl na lovu lososů, že takto lovili jejich dědové tresky u kanadských břehů. Všichni víme, že Kanaďané dovedli tresky obecné téměř vyhubit, ačkoli měli lepší podmínky pro život, než v Norsku.

Šance na halibuta

Nejsou to však jen tresky, co se dá v tomto období lovit. Mezi další druhy ryb, které v tomto období hojně obývají pobřeží Soroya patří také vlkouši a halibuti. Pokud trošku vyjde počasí, tak za tři dny lovu máte každý 100kg filet. Potom je dobré zkoušet úlovek halibuta, který byste si odvezli jako trofejní rybu. Šance na něj jsou obrovské, téměř každý den se zde ulovil halibut 20–25kg a to jen cca 1km před přístavem, na tzv. Hasvické plotně. I nás přestalo po 4 dnech bagrování tresek bavit a začali jsme se orientovat na lov halibutů a vlkoušů. Nejezdili jsme nikam daleko, ale drželi jsme se mezi ústím Hasfjordu a Silstu, což představuje maximálně 5km vzdálenosti od přístavu.

Sem se budeme vracet

Chytalo se na hloubkách 40–80m. Pro halibuty byli atraktivní gumové ryby 15–20cm a vlkouši rádi útočili na montáže s masem. Poslední den jsem měl největší zážitek, když před Hasvický přístav připlavalo obrovské hejno huňáčků severních. Echolot hlásit náraz na útes a spustil alarm mělké vody. Když jsem se podíval přes board lodi viděl jsem nekonečné hejno malých rybek, které pronásledovaly tresky obecné ve velikosti 60–90cm. Tito predátoři vyhnali huňáčky až na hladinu, netrvalo to dlouho a slétlo se tolik racků, kteří téměř zastínili slunce v ranním oparu, bylo to tisíce ptáků, kteří se krmili dary moře. A to byla ta nejlepší tečka za touto jedinečnou výpravou. Když jsme seděli na zpátečním trajektu směrem na pevninu, šel jsem se podívat z okna na opuštěnou Soroyu, došlo mě, že sem se prostě musím vracet!!!

Autor: Sim

Foto: Sim