Expedice Irsko 1/2

Cílová destinace oslavné výpravy k mým padesátinám je vybrána rychle – Irsko. Zelený ostrov obklopený vodou s nespočtem nádherných jezer a řek, bohatý obsádkou pstruhů, lososů a štik, rodiště mých oblíbenců Guinesse a Jamesona, země Keltů a nádherné a podmanivé muziky. Stejně rychle jsou vybráni i členové expedice – jádro výpravy tvoří dvojice mých spolubojovníků z rybářských výprav do Srbska a Norska – David s Martinem. Mladíky doplňuje zkušený Josef, kterému se život také překlápí do druhé padesátky. Výpravu doplňujeme o dva stopaře, nerybáře – Ivoše a Honzu. Oba budou každý den vyrážet do okolí a předávat členům expedice informace o nových objevech, chování domorodého obyvatelstva a otevíracích dobách v místních osvěžovnách.

Jízda vlevo

Startujeme na apríla. První zkouška nás čeká už na letišti. Pro některé se matematika stala velkou překážkou. Někdo více a někdo méně se přepočítal u limitu našich zavazadel, který byl určen 20 kg na osobu. Musím se v této souvislosti pochválit za velmi prozíravý výběr členů výpravy. Mladší a hezčí členové David s Martinem vysílají vilné pohledy a smyslné úsměvy do okolí tak, že se jim daří obměkčit srdce dámské části personálu na přepážkách. Pracovité a pohledné úřednice přivírají oko, upřímně u některých i obě, a my tak můžeme pokračovat ve výpravě bez ztráty desítky, vlastně několika desítek a stovek měny české. Za dvě a půl hodiny přistáváme na letišti v hlavním městě Irska, v Dublinu. Přebíráme dvě auta a vyrážíme do cíle naší výpravy – historického městečka Killaloe na březích největšího irského jezera Lough Derg. Vylosovaní řidiči mají zpočátku trochu problém s jízdou vlevo, takže některé kruháče testujeme opakovaně, ale dobrou souhrou posádky a díky chytré GPS krabičce jsme večer, bez ztráty na lidských životech, na místě.

Rybolov s kapitánem

Je druhý duben, rybáři i nerybáři vyrážejí na svoji jedinou společnou výpravu – mořský rybolov. Krátce po deváté se vítáme v přístavu Carrigaholt s kapitálem lodi Lukem Astonou. Startovací fotografie, poté zabíráme strategické polohy na palubě lodi a vyrážíme vstříc novým mořským zážitkům. Mohutné skalní útesy ještě více umocňují mystiku dnešního dne. Počasí je irsky netypické – bezvětří, slunečno. Asi po hodině jízdy zastavujeme na dohled romantickému ostrovu, v místě s hloubkou kolem 40 metrů. Začínáme chytat na makrelové návazce v kombinaci s „červenými papričkami“. „Mám dvojičku“ hlásí jako první Ivoš. „Hele, já taky“ přidává další hlášku Honza. „Pánové, je vidět, že jste laťku nasadili hodně vysoko“ komentuji úspěchy „outdoorové“ skupiny a snažím se tak podpořit soutěživou atmosféru na palubě. „Napiš mi tam taky jednu“ hlásí okamžitě Pepa a já mám najednou pocit, jako bychom byli přítomni velké rybí hostině na palubě luxusní zaoceánské lodě.

Žralok jako prase

Je vidět, že makrely jsou dnes při chuti, postupně už přestáváme počítat jednotlivé kousky a slova chvály zaznívají pouze při dosažení double nebo hattricku. Do pomyslného rybářského deníku pak zaznamenávám v rámci správných statistických informací první ulovený druh – makrela. Druhá zastávka je v místě s hloubkou kolem šedesáti metrů. „Ty kráso,to je síla!“ volá vzrušeným hlasem David. „Žralok jako prase!“ Všechny pohledy se jako v nejhlubší hypnóze upínají k typickým žraločím hřbetním ploutvím. Náhle je na palubě ticho, které ruší jenom poťouchlý smích poletujících racků. Jsem přesvědčen – a ať se slovy klasika propadnu až do západního Německa, pokud to není pravda, že se všem v hlavě promítají scenérie z filmu Čelisti. „Žralok modrý, “ komentuje nezúčastněně Luka výjev na hladině. „Je to na vás, ale já bych pokračoval v lovu,“ suše nám předává informace kapitán a rozřezává makrely na malé kousky. Postupně je pak po dvou napichuje na připravené návazce. Těžko se vracíme do reálu, ale rychlá reakce nerybářské dvojice nás všechny rychle vtahuje do akce. „Jenom jsem to položil na dno,“ směje se Ivoš, na kterého se recipročně smějí dvě tresky pollack. „Víš, že já taky?“ kontruje Honza dalším doublem tresek.

Konečně pěkná treska

„Hoši, mám něco většího,“ poutá na sebe nekompromisně pozornost Martin. Prut ohnutý po vzoru indiánské tětivy potvrzuje pravdivost jeho slov. Než se stačíme rozkoukat, kapitán už stojí po jeho boku s připraveným podběrákem. Natočit, přestávka, natočit, přestávka, natočit……..a velká treska skvrnitá se houpe v podběráku. Prozatímní nekorunovaný král lovu přijímá gratulace. Inspirace táhne, a proto všichni přezbrojujeme, doplňujeme nové nařezané tresky a… „Ne, takhle ne, Radku,“ brzdí mne kapitán, „maximálně tři kousky masa na návazec. Pokud by si chytil víc ryb, tak máš po prutu,“ uděluje mi mořskou instruktáž Luka. Tresčí koncert pokračuje asi hodinu. Každý z nás si chytá minimálně jeden double a rozmanitý a pestrý lov umocňuje příjemnou a radostnou atmosféru na palubě.