Dveře posledního trajektu do Hasviku se otvírají, jsme konečně v cíli. Je začátek července a my jsme jako obvykle na Soroya. Opět panuje velmi teplé letní počasí bez větru. Všichni jsme natěšení a první spuštění piklru. Já mám s sebou asi tři skupiny rybářů, kterým jsem slíbil průvodcování. „Počasíčko máme ideální“ pomyslel jsem si. Jedu s klukama do přístavu, pomáhám jim převzít lodě a všechno kolem. Všichni jsme unavení z cesty, takže se na první vyjížďku domlouváme až na další den. Celou noc se mně honily hlavou myšlenky o velkých treskách, kterých jsme loni nachytali spousty a já si dokonce ulovil svoji rekordní tresku 156cm 33kg.
Moře bez života
Ráno máme sraz v přístavu na osmou hodinu. Příliv vrcholí kolem poledne, takže máme dost času zmapovat terén, než udeří hodina velkých ryb! Jenže ono to tak snadné nebude! I když znám šelf kolem Soroya jako svoje boty, tak i tady se dá jednoduše vybouchnout, protože ryba tady prostě není. A přesně tohle se mi stalo. Projíždím známé hory, které loni byly obsypány hejny malých kelerů. Letos jsou tyto místá totálně prázdné, jakoby bez života. Střídáme nástrahy, gumové ryby měníme za pilkry a naopak. Za dvě hodinky intenzivního lovu máme dvě ryby kolem metru. Kluci hlásí, že na druhé lodi se povedli pěkný halibut 120cm, ale jinak nemají také nic. No z dnešního lovu je jasné, že to nebude o velkých hejnech, ale o náhodných záběrech, které je potřeba beze zbytku zužitkovat.
Úplné bezvětří
Ten den jsme ulovili ještě tři ryby kolem metru, ale byla to dřina, dá se říct, že to bylo šestihodinové snažení tří chlapů. Moje posádka je naštěstí rozumná a dovede pochopit, že každý den na moři není stejný. Všichni doufáme, že se to během našeho desetidenního pobytu ještě zlepší. Dnes už to nevytrhneme a dávám pokyn k návratu do přístavu. Tam už na mě čeká Ahmad a jedeme do Hasviku, kde kotví lodě kluci z mé chaty. Vidím, že jsou právě ve filetárně, tak jim zkontrolujeme úlovky. Je to bída! Na první lodi halibut 120cm a na druhé nic. U večeře dlouze přemýšlíme, kam pojedeme zítra na ryby. Počasí je až moc hezké, slunečno a bezvětří, to je ta nejhorší kombinace.
Michal loví před Hasvikem
V klidu jsme dospali spánkový deficit a vstáváme na osmou hodinu. V kuchyni už voní snídaně, ale nikdo tam není. Michal totiž vstal ve čtyři ráno, uvařil snídani pro všechny a vytratil se se sám na ryby do Hasvického zálivu, jak jsme se později dozvěděli z jeho SMS. Za hodinku už jsme v přístavu v kompletním počtu a Michal se vrací, aby nabral Šroubka. V lodi už má asi tři kočky a jednoho malého halibuta pustil.
Spící Šroubek
Dnes se pojedeme trápit do fjordů a vyzkoušíme podráždit nějaké halibuty. Opět je velké teplo, takže zateplené obleky necháváme doma a bereme si spíše jarní bundičky proti větru, který fouká jen při dopravě na místo. Moře jako olej, nikde ani vlnka, dokonalá pohoda, ale ryby neberou. Moře nikam netáhne, kde zastavíte, tam stojíte jako kůl v bahně. Po třech hodinách nudění se rozhodujeme, že pojedeme zkontrolovat Šroubka, jak se mu daří. Pomalu a potichu se blížím k jeho lodi a načapal jsem ho, že chrápe.
Při lovu halibutů se platí časem
Nuda jako prase! Dohodli jsme se, že se pro další dny rozdělíme. My vyrazíme na šelf hledat tresky a druhá loď se bude motat po fjordech a zkoušet halibuty. Šroubek má však štěstí a v druhém fjordu mu přichází záběr od halibuta. Hurá, nepojedeme zpět s prázdnou. Je to pěkný kousek, dáme si ho k večeři a ještě hodně zbude. Ráno v přístavu doléváme benzín a bereme ještě dalších třicet litrů jako rezervu. Naše loď se bude toulat po šelfu, dokud nenajdeme tresky a Šroubek se pojede trápit opět do fjordů. Po včerejším souboji nemluví o ničem jiném, než o halibutech. Pro lov halibutů používáme roybaity 27cm 350g. Ideální místa jsou v letním období ústí fjordů s hloubkou 20–40m s písčitým dnem. Takových míst je za Hasfjordem bezpočet. Je to jen o trpělivosti, dokonce bych tady viděl určitou podobnost s naším kaprem. Tady také platí, že velká ryba se musí prostě vysedět. Ornulf zase tvrdí, že při lovu halibutů jsou si všichni rovni, protože tady se platí časem a ten máme všichni stejný. Záleží jen na nás, kolik jsme ochotni, do velkého halibuta investovat.
Úlovek z fjordů
Vyrážíme na šelf, naše první zastávka bude hora 116m, která nám dala spoustu velkých ryb. Dnes však nevydala žádný ze svých pokladů a tak míříme dál po šelfu směrem na Sorvaer. Jsme asi v půlce cesty, někde před Breivikbotn, když volá Šroubek z druhé lodi, že Michal ulovil trofejního halibuta o váze 35kg. My nemáme vůbec nic, pokračuje ryze letní počasí bez větru. Pomalu začínám litovat, že jsem nešel raději na pstruhy. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, navrhuji kolegům, že bychom to mohli zkusit až na konci pevninské desky, která zasahuje daleko za ostrov Silda. Pokud nebudou tam, tak nezbude nic jiného než čekat, až se změní počasí.
Přejít na:
Autor: Sim
Foto: Sim
