Způsobů dopravy do Norska existuje několik. Určitě nejrychlejší a nejpohodlnější bude letadlo, které zase ztrácí svoji výhodnost vůči množství přepravovaného zboží, protože jste limitováni zaplacenými kilogramy nadváhy. Mezi nejrozšířenější dopravu patří jistě vlastní auto, nejlépe však dodávka. I já jezdím do Norska vlastní dodávkou, kterou 1× za rok půjčuji kamarádům.
Ranní start
Bylo 18.května a skupina brněnských draků se chystala do Norska na Soroyu. Jako každý rok jsem připravil svoji dodávku, která dostala generální úklid a namontoval jsem do ní postel pro pohodlné cestování na Sever evropského kontinentu. Jsme domluveni na předání v Brně kolem páté hodiny ráno. Vše proběhlo hladce a tak ráno se mohu stavit ještě na pstruhy a kolem oběda jsem spokojený se třemi kousky doma. Po obědě si jdu dát šlofíka, když kolem druhé hodiny odpoledne mne ze sladkého snění vytrhává telefon.
Dodávka je nepojízdná
Průšvih je na světě, volají kamarádi, že auto stojí na devadesátém osmém kilometru dálnice u obchvatu Berlína. Pravděpodobně prasknul klíňák a auto nedobíjí. Co teď? Kluci se semnou radí po telefonu, co dělat. V Německu se servis o víkendu nedaří sehnat, budou tedy muset do hotelu a počkat do pondělí, ale ani v pondělí pomoc nepřijde, protože Němci mají státní svátek, tudíž s opravou by začali až v úterý. Hrozná představa! Kluci jsou znechuceni a doufají, že pomoc přijde, když nehodu nahlásí přes Axu, která jim posílá žluté anděly. A roztáčí se neskutečný kolotoč telefonátů.
Žlutí andělé nepomohou
Tato služba stáhla kluky z dálnice na odpočívadlo a zde je nechává s tím, že pošle větší odtahovku, protože je vybavena na velikost automobilů maximálně do VW Transporteru a moje Ducato by se jim na korbu nešlo. Kamarádi ztrácí další tři hodiny, než přijelo větší auto, ale ani tady se nenašel mechanik, který by vyměnil klíňák a mohlo se pokračovat. Postižené posádce je nabídnutý odtah do hotelu, který je pro celou posádku plně hrazen pojišťovnou. Mezitím se nám z Allrisku dostává kruté informace, že nejbližší mobilní vůz Fiat Truck Servis, je vzdálen 120 km. Přesto, že se podařilo přes asistenční službu kontaktovat posádku, nedisponují potřebným klínovým řemenem.
Náhradní vozidlo
Kolem páté odpoledne mně přátelé znovu volají, že jsou na hotelu, ale oprava vozidla není v nejbližších hodinách reálná a oni by rádi pokračovali na sever. Navíc plná dodávka vybavení a především provinatu začíná být tikající biologickou bombou. Přemýšlím co dál, napadla mě jediná možnost, získat někde ještě další dodávku, tu jim dovést a přeložit náklad, moje auto si nechat odtáhnout do ČR a zde realizovat opravu. Nápad je dobrý, ale zkuste ho realizovat v sobotu kolem šesté odpoledne. Většina lidí sedí na zahradě u grilu, telefon nebere anebo má tzv. vypito. Po asi dvou hodinách volání mám sehnané náhradní vozidlo. Teď ještě sehnat odtahovku pro moji velkou dodávku, taky problém, ještě že jsou na světě kamarádi!
Policie v centru
Je osm hodin večer a startuji s náhradním vozidlem směr Berlin. Před námi je cesta dlouhá xxx km a na jejím konci netrpělivá posádka. Já řídím svůj osobní vůz, táta jede v náhradní dodávce a za námi se řítí obrovská odtahovka, úplný záchranný konvoj. Cesta proběhla bez problémů až na předměstí Berlína, tady jsme zadrženi hlídkou policie, která nám nekompromisně sděluje, že tak velké auto jako je odtahovka do centra města nesmí, co teď? Zaplatil jsem pokutu padesát euro a vyhnali nás z města. Radíme se s řidičem odtahovky a máme nový plán. Já budu sledovat policejní hlídku a oni se ji pokusí objet druhou ulicí. Plán vyšel, kluci mě volají, že už jsou v centru před hotelem. Rychle za nimi přeložit náklad, ať mohou pokračovat na Sever.
Výměna se zdařila
Vše se daří, auta jsou vyměněna, přeložena, kluci pokračují na sever a my startujeme směr domov. Kolem poledne na druhý den, přijíždím totálně vyčerpaný, ale s dobrým pocitem. Celý víkend jsem nespal, fakt hnus! Doufám, že už je na cestě nic zlého nepotká a ve zdraví dosáhnou svého cíle. A stalo se, kluci v pořádku dorazili na Soroya a uskutečnili svoje sny v podobě krásných úlovků tresky obecné přesahujících délku 135cm. Závěrem bych chtěl poděkovat Michalovi Kotasovi, který mě byl celý víkend oporou a v neposlední řadě společnosti Allrisk a jejich Axa Asisstance, bez které bych to celé nedotáhl do úspěšného konce. Ušetřili mi mnoho starostí s porouchaným vozidlem a posádkou o nákladech už vůbec nemluvě. Než vyrazíte do Norska, zapřemýšlejte, jestli máte pojištěné auto u správné pojišťovny.
Autor: Michal Simčo (Sim)
