Na Bakkanu s dětmi

Je začátek srpna a začíná se u mě dostavovat absťák, strašně toužím po Norsku. Přemýšlím, jak to zařídit, abych se mohl znovu dostat do Norska. V září jedu sice na Soroya, ale to je až za dva měsíce. Jediná možnost je, sbalit děti a vyrazit s nimi. Kamaráda Béďu nemusím dlouho přemlouvat, takže už jsme dva řidiči a to stačí. Vzhledem k dětem nepojedeme až na Soroya, ale vyzkoušíme letní rybolov na Bakkan Wahl. Termín jsme si stanovili na 20–30.8. Vyjíždíme krátce po půlnoci, abychom mohli dělat více zastávek kvůli dětem. Béďa vynáší spící děti ke mně do auta, což není problém, protože tam mám postel. Sedám za volant a střídám se až za Berlínem.

Pod Oresundským mostem

Kolem oběda jsme již na trajektu Puttgarden – Rodby. Tady děti zjistili, že už jsme na cestě a začínají nás bombardovat dotazy: „Kdy už tam budem.“ Děláme malou zastávku u Oresudského mostu, kde se děti trochu osvěžili, protože je asi 29C. Cesta ubíhá skvěle o dětech ani nevíme, o jejich zábavu se stará DVD přehrávač a sposta pohádek. V Goteborgu jde za volant zase Béďa, který se nadopoval gvaranou. Já jdu na kutě a budím se u Elverum, kde tankujeme. Kolega je tak nabitej, že nechce vůbec střídat, prý už nás odveze až do Valsetu. Nabídku s radostí přijímám a otáčím se na druhý bok. Ráno se probouzím až na trajektu. Béďa to dokázal, už jsme tady! Gvarana měla neskutečný účinek. Po krátkém přivítání s Bennem, parťák zhasl jako svíčka.

Makrely jsou všude

Nechal jsem ho spát na chatě a jdu si navázat prut, se kterým mířím rovnou do přístavu. Tam potkávám kluky, kteří kuchají stovky makrel a pochvalují si letní rybolov. Zjišťuji, že kromě makrel se vlastně ani nic jiného ulovit nedá. Nevadí, pomyslel jsem si, jsme zde přece hlavně kvůli dětem, takže o nějaké těžké pilkrovačce nemůže být ani řeč. Připravil jsem loď, navázal všechny pruty a večer vyrážíme ulovit si večeři. Pro makrely není nutné jezdit nikam daleko, jsou všude, jejich přítomnost zjišťuji už 200m od přístavu. Moc se těším na čerstvě ulovenou makrelu, kterou nacpeme zeleninou a pošleme na pekáč. Večeře se moc povedla a my přemýšlíme, kam se zítra vydáme na ryby. Děti chceme nechat na baráku, aby se aklimatizovali. Volba je jasná, zítra je kapitán Béďa, takže si střihneme velký okruh směr Husoya, Mellstainen, Assen a zpět.

Velký výlet

Ráno nás vítá jasnou oblohou bez mráčků. V přístavu jsme první, kluci z ostatních chat ještě spí. Máme připraveny hlavně vláčáky, protože se chceme věnovat hlavně lovu halibutů. Jako první je na řadě Husoya, tady chytáme na asi čtyřech místech a opravdu, halibut se povedl, sice menší, ale Béďa potvrdil, že patří mezi opravdové znalce místních vod. S treskami je to špatné největší máme kolem osmdesáti centimetrů. Z Husoya se přesouváme na Mellstainen, kde se nám vůbec nedaří rybu najít, takže to po dvou hodinách vzdáváme a vracíme se zpět. Jsme zde hlavně kvůli makrelám, takže denní dávku dochytáváme makrelami těsně před přístavem.

Pilkrování na hloubce

Za tři dny máme splněný limit a přemýšlíme, co dál, kam na ně. Přebírám vedení lodě a chci si někde zapilkrovat na hloubce. Vybírám nějaké hodně hluboké místo, po prostudování mapy, je volba jasná, míříme směrem na Dypfest, kde je jáma s hloubkou kolem 140m. Pokud tady někde jsou velké tresky, tak budou právě tady. Treska obecná má ráda studenou a slanou vodu, proto ji na mělčinách kolem 30–40m v létě nikdy nenajdeme. Béďa mě považuje trochu za blázna, takže se věnuje focení a prut půjčuje své ženě Markétě. Já jsem u dna první, ale vyskytl se nějaký problém, protože echolot ukazuje 141m a multiplikátor se zastavil na nějakých 120m. Došponoval jsem pletenku a prut se ohnul až ke hladině. Kolega to sleduje a nechápe. Volám na Markétu, ať se ze dna posune do sloupce cca 20m nade dno. Jakmile to udělala, má záběr také a zdolává si svoji první velkou rybu. Béďa to celé sleduje a fotí. Po chvíli mám u lodi nádherný double tresek obecných odhadem 16–18kg. Markéta tam má sice jednu, ale pořádnou 17kg tresku.

Velké tresky jsou pryč

Parťák to nevydržel a sebral manželce prut. Já už mu najíždím na nový drive, protože nás proud odnesl asi 2km od místa, kde byly záběry. Najíždím podle GPS na přesně to samé místo, dáváme návnady stejně hluboko do sloupce, ale nic. Velké tresky jsou pryč. Pouštíme pilkry až na dno a podařilo se nám ulovit několik žraloků, tresek jednoskvrných a vzácné tresky bezvousé, zvané Merlan. Začíná se stmívat a je čas se vrátit na chatu. V přístavu si Béďa pochvaluje stabilní počasí bez větru. Ani zítra foukat příliš nemá, takže Dypfest je jasná volba. Děti jsou trochu zklamané, protože dnes si moc nezachytali, ale Béďa jim slibuje podvečerní rodeo s makrelami, takže usínají všichni spokojeni.

Ve stejnou dobu na stejné místě

Večer jsme si trochu poseděli, takže ráno vstáváme až kolem deváté. Času je dost, protože velké tresky začali brát až s přílivem, což bylo až kolem čtvrté odpoledne. Béďa je tak natěšený, že hlásí: „Pojedeme o hodinu dříve, já si tam na ně počkám.“ Nemám problém kamarádovi vyhovět, takže jsme opravdu s hodinovým předstihem již na místě. Dáváme si tři drive, ale naší kořistí jsou jen jednoskvrnky a malí žraloci. Blíží se čas, kdy včera braly velké tresky, Béďa pilkruje jako šicí stroj, jeho píle je po chvíli odměněna, i on se dočkal úlovku tresky obecné přes 18kg. Jeho žena ulovila ještě jednu takovou krásku a zase se tresky ztratili.

Často omílaná věta

Další dva dny jsme navštěvovali toto místo v různých časech, ale velké tresky jsme tam již nepotkali. I zde platí vzpomínané přísloví :„Ve správnou chvíli, na správném místě.“ Ověřil jsem si, že i v letním období se ve středním Norsku dají ulovit velké tresky přes 15kg, ale musí se to zkoušet. Mnohokrát jsem v létě slyšel v přístavu od rybářů často omílanou větu: „Jsou zde jen makrely, tady nic jiného nechytíte.“ Když potom viděli náš úlovek, tak nevěřili svým očím a mysleli si, že se vracím z rybího trhu. Už teď se těším na další rok, jak si zase střihnu letní Norsko s dětmi!