Poprvé na Sor-Tverrfjord

V zimních měsících jsme se sešli v hospůdce,kde jinde se dá tak dobře domluvit a naplánovat cesta za vysněnými trofejními rybami v Norsku.Partička v sedmi lidech byl ideální stav a tak jsme začali vybírat místa kam vyrazit.Když na velké ryby,tak co nejdále na sever.Volba padla na Severní pobřeží poloostrova Loppa v okolí osady Sor-Tverrfjord.Volba odjezdu byla stanovena na 28.8.2012 a to na deset dnů rybařiny,když už jedem takovou dálku ať to stojí za to.Samozřejmě než jsme se na této lokalitě dohodli tak tomu předcházelo asi dvacet jiných míst které jsme prohlíželi.Pak již nadcházeli další schůzky, kde jinde než u Jiříka v hospůdce na Pod zámku.Máte tam klid a žádná z manželek vám do toho nemluví. A začali se dolaďovat všechny ostatní věci jako cesta, jídlo, vybavení atd.

Schánění vybavení

Sepsal se soupis vybavení na ryby a začalo se shánět. Nebylo toho málo a tak to pár týdnů zabralo. Objednávky věcí po internetu a podobně. Samozřejmě nikdo v této oblasti nebyl a tak každá rada drahá, jak se říká. My jsme se i přes to, že většina naší partičky měla zkušenosti z Norska až na mně, já tam jel po prvé, obrátili na Michala Simčo a dobře jsme udělali. Vybavení které nám Michal poradil přesně sedělo na místo pobytu, jak jsme si později ověřily při lovu ryb. Proto doporučuji raděj se dvakrát zeptej, než plakat nad rozbitým multíkem, či prutem. Vyplatí se opravdu dát víc peněz za kvalitu a mít jistotu, že to bude fungovat po několik výprav. Jeden den jsme zakotvili u Lubky na baráku a dali jsme se do odlévání pilkrů, můžu říct, že to byla hrozně náročná fuška. Odlévání, barvení, mraky třpytivých kravinek nalepování očí. Nesmělo chybět neodbytné Lubošovo heslo, musíme se odměnit, to znamená, že si musíte dát panáčka domácí slivovice. Jenže když to říká každou chvilku, tak si dokážete představit, jak večer ty poslední nástrahy vypadaly. No a my? To ani nebudu říkat, prostě krása.

Plánování cesty

Nikdy bych neřekl, že naplánovat takovou výpravu je docela fuška, ale když se dá dohromady správná parta kamarádů, tak jde všechno. Mezi tím ubíhaly hrozně dlouhé měsíce a dny. No spíše neubíhaly, víte jaké to je, když se na něco těšíte a ten den pořád nepřichází a mě už vůbec , který tam měl jet poprvé. Proběhla další řada schůzek, kde jsme pořád něco probírali a snili o velkých trofejních rybách. Konečně nastal den, kdy byl stanoven odjezd. Nemohl jsem ani dospat a myslím, že nás takových bylo víc. Ráno jsme vyrazili z Ládíkem do obchodů a začali nakupovat jídlo sebou. Kolem oběda jsme měli vše nakoupeno a začalo se nakládat všechno vybavení do Norska. Den pěkně ubíhal a přibližoval se večer a konečně 21 hodina odjezdu.

Vzdálenost bez konce

Cesta, která byla před námi byla dlouhá okolo 3100 kilometrů a tak byla dodávka suprově vybavená na spaní i sezení. Za jízdy mohli tří v klidu spát v leže, což bylo k nezaplacení. Okolo sedmé hodiny ranní jsme byli v Sassnitzu a čekali jsme na trajekt do Trelleborgu. Příjemných bylo 4 a půl hodinky na oddych a spánek. Výborná polívečka z houskou za 5 éček no nekupte to. Ale po těch studených jídlech, co jsme měli od manželek nachystáno nedejte něco teplého do břóška. Pak nastala ta pořádná pecka asi 2200 kiláčků před námi. Ale dalo se to vydržet , krásná příroda, pořád bylo na co koukat a tak jsme v pátek ráno stáli v Oksfjordu v přístavu. Cesta šla tak dobře, že jsme měli do odjezdu trajektu asi 6 hodin fóra a tak rozbalit jídelnu a hurá na dobroty, Lubkovo heslo musíme se odměnit, taky par krát padlo. 14.hodina najíždíme na druhý trajekt na této cestě a dvě hodinky plavby na očekávané místo do vesničky Sor-Tverrfjord.

Přivítání s domácí

Sjíždíme z trajektu a vidíme nádherné prostředí s ještě krásnější krajinou. Na místě nás čeká majitelka chaty a zavádí nás se ubytovat. Pár nezbytných úkonů a jdeme převzít lodě. Vše jde krásně i přes menší hendikep a tou je řeč, ale tak trochen po německy trochen po anglicky do toho krásná plynulá čeština a jak si rozumíme s paní domácí. Po vybalení věcí v krásném domku, který byl u vnitř jak jinak, než ve dřevě a poměrně dobře vybavený. Hlavně nechyběla myčka, pro 7 chlapů super věc. Přišlo chystání na druhý den. Poskládání prutů navazování návazců a vše, co k tomu patří, probírání map diskuze kam vyrazit a tak dále… Nechybí teplá véča, pivko a jdeme spát, po tak dlouhé cestě se každý na pořádnou postel těšil a co víc, zítra to přijde, to, na co všichni tolik měsíců a dnů čekali.

Seznámení s mořem

Osmá ráno a už vyrážíme na moře, je to nádhera, která se nedá popsat. Byl jsem nadšený, ale jen do chvíle než se dostavila mořská nemoc. Končím chytání a začínám krmit. Držím se, co to jde a choulím se do polohy, která mě udržuje na živu. Musel jsem pár hodin vydržet, aby se kluci nemuseli kvůli mně vracet. Cesta na otevřené moře trvá kolem 50 minut při dobrým počasí. Pak přichází smilování a valíme do přístavu. Krásný pocit při vystoupení z lodě, naprostá úleva žádné houpaní, pevná zem a mořská nemoc je okamžitě pryč. Alespoň u mne se dostavila tak rychlá reakce. Ten den jsme chytili pár pěkných ryb, spíš kluci. První den je spíš takoví seznamovací, ale já už neměl zájem se na druhý den takhle důvěrně seznamovat s mořem a už jsem upaloval za paní domácí ať mi sežene jejich lék Postafen. Asi za hoďku jsem ho měl v ruce.

Těšíme se na příště

Od té doby byl každý den na moři jen parádní zážitek. Za deset dnů jsme nachytali spoustu ryb, z toho nám tři dny nepřálo počasí a na moře jsme nevyjeli. Přišly krásné tresky kolem 115 až 125 cm, Jirka chytil sice menšího Halibuta 24 kg, ale udělal si obrovskou radost. Každý z nás si chytil krásnou rybu a já asi za ten první den, jak jsem tak dobře nakrmil moře, byl odměněn krásnou mořskou kočkou. Samozřejmě si každý přivezl povolený limit ryb domů.Byla to nejúžasnější doba strávená na rybách, kterou jsem zažil.Přeju to každému.Těším se na den s mými kamarády, kdy znovu vyrazíme na sever Norska za tou vší krásou, kterou nabízí.