Jøstølen na ostrově Smøla 2

Obměna teamu

Protože jezdíme s Vaškem minimálně dvakrát do roka do Norska na ryby a tento rok jsme neměli úplně jasno, kdy a kam pojedeme podruhé, dohodli jsme se, že si pobyt na ostrově Smøla prodloužíme o jeden turnus. Protože ne každý si může dva turnusy v kuse dovolit, museli jsme nahradit Karla, který s námi trávil první turnus (viz. Jøstølen na ostrově Smøla), Petrem. Když přišel poslední den prvního turnusu, naložili jsme Karla i s jeho výbavou a bednami do lodě, převezli ho z „Alcatrazu“ do kempu. Tam jsme ho posadili do autobusu, rozloučili se a naopak jsme naložili Petra s Pepou, který s námi měl na „Alcatrazu“ bydlet a odjeli jsme zpět na ostrov.

Boj s mořskou nemocí

Počasí ten den bylo docela dobré, a tak jsme se s ubytováváním Petra moc nezdržovali a zavčasu vyrazili na moře. Věděli jsme, že ačkoli kolem ostrova je relativní klid, na moři to úplně klidné nebude. Proto těsně před odjezdem se Vašek Petra zeptal: „Nedělá se ti na moři špatně?“. „Ne“ zněla krátká a výstižná odpověď. Únava po 36 hodinách cesty autobusem asi udělala své a na Petrovi bylo vidět, že přibližně půlhodinová cesta na naše mníčí stanoviště mu úplně dobře nedělá. Když jsme začali chytat, jeho stav se začal zhoršovat. Už to vypadalo, že se budeme muset vrátit, když Petrovi přišel záběr. Petrovu nástrahu v hloubce přibližně 90 m právě požíral mník o velikosti asi 140 cm. Zásek, zdolávání, vylovení a radost z takového úlovku zafungovalo lépe, než léky na mořskou nemoc. A po tom, co krátce na to Petr vytáhl dalšího, tentokrát rekordního mníka 151 cm, už mu špatně nebylo až do konce turnusu. Po třech hodinách lovu jsme se vrátili a přivezli sebou 10 mníků, všechny ve velikosti přes jeden metr.

Když se Njörd zlobí

Možná jsme už měli nachytáno těch mníků dost a proto se Njörd (severský bůh moře, větru a plodnosti, patron rybářů a námořníků, dárce a ochránce bohatství) rozzlobil a na tři dny nám zajistil vítr, který chvílema dosahoval rychlosti až 15 m/s. To na chytání moc nebylo. Přesto, když to vypadalo, že má s námi slitování a rychlost větru klesla na přijatelnou hodnotu, okamžitě jsme vyráželi chytat mezi ostrůvky nebo na konec fjordu k trianglu. O úspěších se ale nedalo mluvit. Při silném driftu se na přívlač moc chytat nedá, přesněji řečeno nástraha je vláčena tak rychle, že se většina ryb nalákat nenechá. Hlavním lovným druhem v tomto nečase tedy byly makrely, kterých jsme nachytaly ve fjordu mezi trianglem a naším ostrůvkem opravdu hodně.

Krabi na talíři

Když se nemůže pořádně na moře, musí si rybář najít jinou činnost, protože sezení na baráku není zrovna to, proč do Norska jezdíme. My jsme to řešili každý po svém. Já jsem obvykle hrál on-line poker, Petr nám pekl chleba a Vašek hrál sám se sebou šipky. Ale rybáři potřebují tahat něco z moře. Když jsme nemohli chytat ryby, tak jsme museli z moře získat nějaký jiný produkt. Ale jaký? Nerad bych, aby tato část vyvolala nějaké negativní reakce typu: „vždyť se to nesmí“, ale prostě jsme měli ráčenku, do ní jsme vložili zbytky ryb a šup s ní pod molo. Druhý den se to v ráčence hemžilo kraby různých druhů a velikostí. Malé krabi jsme pustili a ty větší šli rovnou do osolené vroucí vody. Samozřejmě, že jsme neměli vhodné náčiní na louskání klepítek atd. Proto jsme použili větší, přibližně kilové pilkry a na prkénku jsme si vždycky klepítka nebo jinou část tímto příborem hezky rozkřápli. Takže vlastně nikdy krabi na talíři nebili, ale byli jenom na prkénku.

Běžná vodní chaluha

Jsem rád, když na cestách do Norska poznám i něco nového. A musím říct, že téměř pokaždé, když jedu, tak se něčemu novému přiučím. Tak tomu bylo i tentokrát. Jeden den, když jsme vyplouvali na moře, tak k našemu ostrůvku připlouvala jakási nákladní loď s velkým jeřábem a za sebou táhla jakýsi zvláštní člun. Vůbec jsme netušili, co je to za soulodí a už vůbec jsme netušili, k čemu může sloužit. Teprve při návratu z lovu jsme viděli ten podivný menší člun, jak jezdí mezi ostrůvky, kolem něj stříkala voda ve velkém a z dálky to vypadalo, že hrabe mezi ostrůvky koryto, aby se mezi nimi dalo proplouvat. K čemu by pak ale byla ta velká loď s jeřábem? Rozuzlení této otázky se dostavilo krátce po našem návratu na barák. Velká loď tam byla ukotvena a tak jsme měli výhled na vše, co se kolem ní děje. Po nějaké době najednou přijel ten zvláštní člun a táhl za sebou obrovské velké pytle plné chaluh. Přivezl je k velké lodi, tam všechny pytle nechal a zase odjel k jiným ostrůvkům. Než nasekal další chaluhy a nacpal je do pytlů, na velké lodi zahákla obsluha pytle na jeřáb a postupně je naložila do nákladního prostoru ve středu lodě. Nikdy jsem nepřemýšlel, o zpracování chaluh. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že to je pro člověka využitelná rostlina. Proto jsem začal na internetu hledat, cože to vlastně „loví“ a k čemu to je dobré. Úplně přesnou odpověď neznám, ale určitě se jednalo o chaluhy, které nám rybářům při vláčce spíš znepříjemňují život, než cokoli jiného. Pravděpodobně se jedná o jeden z následujících druhů chaluh, nebo o kombinaci obou: Ascophyllum nodosum a Fucus vesiculosus. Prvně jmenovaná chaluha se využívá především na výrobu hnojiv, ale má i využití při výrobě doplňků stravy lidí, tak i zvířat. Druhá chaluha obsahuje látky vhodné pro léčbu např. štítné žlázy, ale i látky podporující růst vlasů. Proto je hojně využívána ve zdravotnictví. Teoreticky mohlo jít i o chaluhu Fucus serratus, která se využívá v kosmetickém průmyslu.

Njörd je spravedlivý

Po třech dnech se počasí začalo zlepšovat, což znamenalo, že nám dal Njörd šanci. A my ji hned využili. A protože delegáti Honza s Láďou si z našeho teamu dělali pořád legraci, že neumíme chytit nic jiného než mníky, rozhodli jsme se, že jim ukážeme opak. Jeli jsme proto na Rusbåan, kde jsme doufali, že nějaké ty polaky nachytáme. Ale kromě listu chaluhy a pár obecňaček jsme nechytili nic. Protože se počasí stále více vylepšovalo, vyrazili jsme na náš oblíbený Målsgrunnen, na podmořský vrcholek 23. Pod tímto vrcholkem se děli opravdu věci. Pod hejnem makrel a kelerů si chystali hostinu krásné obecňačky a velcí keleři. Petr si hned chytil parádního kelera 113 cm/10.7 kg, který mu dal při zdolávání pěkně zabrat, obzvláště když se na přidanou papriku chytila ještě obecňačka ve velikosti asi 80 cm. Obecňačka 80 cm není rozhodně malá, ale naším cílem byly obecňačky přesahujících 90 cm a takových jsme chytili na tomto místě několik. Druhý den dopoledne bylo téměř bezvětří, než jsme vypluli na lov, tak se začalo zase rozfoukávat. Ale pořád to bylo přijatelné. Proto jsme vyjeli na stejné místo. A stejně tak, jako předešlý den, velké tresky tu měli hody. Taky jsme hned chytili jednu obecňačku o velikosti 96 cm. Při druhém driftu bylo jasné, že vítr přidává a drift začal být příliš rychlý. Proto jsme přejeli hned na mníky. Drift byl tak rychlý, že se u dna nedalo udržet téměř kilové závaží. Přesto jsme hned chytili mníka 134 cm. Drift jsme ještě 3× zopakovali, ale bylo to už jenom trápení, při kterém jsme chytili už jenom jednoho mníka 125 cm. Vítr stále sílil, vlny se začali lámat a tak nastal čas k návratu.

Úchvatný konec

Další den se Njörd rozhodl zase popohánět tu největší větrnou elektrárnu v Evropě a nás v podstatě uvěznil na baráku. Ale i v silně větrném počasí to odpoledne Vašek s Petrem nevydrželi a vyjeli alespoň k trianglu. Ačkoli se v tom vichru trápili a mě po návratu řekli, že můžu být rád, že jsem nejel, přivezli pár makrel a jednoho mníka. Pozdě večer se vítr uklidnil a po 22:00 bylo moře jako „volej“. Náš spolubydlící Pepa nelenil a vyrazil na noční lov. Když jsme ráno vstávali, tak se akorát vracel a hned se nám chlubil krásným štikozubcem. Počasí bylo nádherné. Okamžitě jsme se oblékli a už jsme pluli na náš větší poslední lov. A ten se nám opravdu vydařil. Odpoledne jsme se vraceli s deseti mníky ve velikosti přesahující 1 m, osmi obecňačkami ve velikosti přes 90 cm a dvěma polaky přes 80 cm. Největší problém bylo jejich uložení v lodi. Takové množství takto velkých ryb se do bedny na ryby nevejde a tak jsme museli nechat ležet ryby v lodi. Celá loď tak byla ze všech stran obložena rybami a my se nemohli ani hnout.

Závěr

Přestože za celou dobu našeho pobytu nám počasí nedávalo šanci být na moři tak často, jak bychom si přáli, přesvědčili jsme se, že moře v blízkosti Jøstølenu nabízí opravdu kvalitní rybařinu se šancí chytit si kapitální úlovky. Všichni z našeho týmu jsme si chytili osobní rekord, udělali jsme několik rekordů kempu a podobně na tom byli i naši spolubydlící na „Alcatrazu“. Jedná se tedy o jednu z nejlepších lokalit, kterou jsme ve středním Norsku navštívili. V diskuzích se často probírá vzdálenost lovných míst od kempu. Ano, nejsou nejblíže. Ale např. v Kvenværu jsme na ty nejlepší místa jezdili mnohdy i dál. Také se v diskuzích rozebírá spotřeba benzínu. Když se na to podívám z finančního hlediska, tak jsme za benzín zaplatili přibližně stejně, jako jsme platili v Kvenværu za naftu. Na druhou stranu jsme jezdili díky počasí méně, takže asi větší bude. Ale lodě jsou to velmi dobré, výkonné a pro tři lidi velikostně plně vyhovující. Často jsme dotazováni na naši rybářskou výbavu a způsoby lovu, které používáme. Všichni máme 3 až 4 pruty připravené pro všechny možné způsoby lovu. Těžké nářadí jsme použili pouze na mníky a ani tam nikdy nepřesáhl pilkr (pokud byl použit) 500g. Pouze v případě montáže na mníky bylo někdy použito závaží těžší. Důvodem v takovém případě je dostat montáž, která má poměrně velký odpor, co nejrychleji ke dnu. Všechny ostatní ryby byly uloveny na lehčí nářadí. Jako velmi účinná nástraha na téměř všechny druhy ryb se osvědčil Roybait 250 g 24 cm napodobující kelera.