Štikozubci v dámském podání 1/2

Můj přítel již několik jet snil o rybaření v Norsku. Já sice jeho rybářskou vášeň nesdílím, ale rozhodla jsem se ho v ní plně podporovat. Proto, když přišel v dubnu s návrhem, abychom místo na jih jeli na sever, souhlasila jsem. Zaplatili jsme zájezd a já se pomalu začínala těšit a taky trochu obávat blížící se dovolené. Nástrahy, které jsme nakupovali ve velkém, mi takřka nic neříkaly. Takže pokud jsem si s sebou něco vybrala, orientovala jsem se hlavně podle barvy a tvaru. Proto jsem měla nakoupeno velké množství růžových, červených a fialových gum s flitry.

Nebyla jsem jedinná žena zájezdu

Při balení kufrů jsem si začala teprve uvědomovat, do čeho jsem se to pustila. Dvě zimní bundy, čepice, termoprádlo (podotýkám, že jsme jeli v srpnu, kdy v Norsku vrcholí léto), pro lepší pocit jsem přibalila i plavky a pár trik s krátkým rukávem. Cesta do Prahy, kde nás vyzvedával autobus cestovní kanceláře, proběhla v klidu. Po chvilce čekání přijel pěkný autobus. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v autobuse viděla i další 3 ženy. Cesta utekla jako voda, možná hlavně díky tomu, že jsem jí skoro celou prospala.

Školení v kempu

Do kempu jsme dorazili ráno okolo 7. hodiny. Bylo pošmourné a deštivé počasí. Ale i přesto mě první pohled na moře a okolní krajinu naprosto uchvátil. Po nutném školení ohledně lodičky, benzínu, echolotu a záchranných vest jsme se v rychlosti ubytovali. Oblékli jsme si termoprádlo a nepromokavé bundy (které následně promokly, teda alespoň ta moje) a vyrazili jsme prvně na moře.

Nadšení z lovu makrel

V hlavě se mi promítala slova mého šéfa, který jezdí do Norska už několik let, že nemusíme házet flintu do žita (přeneseno na Norsko – prut do vody), když první dva, tři dny nic nechytneme. Přítel navázal nástrahy a já poprvé spustila svůj 300g pilkr do hlubin norského moře. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na správnou strategii, jak pilkr spouštět a vytahovat. Asi po 10 minutách na vodě jsme nadriftovali (ještě před měsícem jsem netušila, že nějaké takové slovo existuje) na hejno makrel. Ten pocit, když cítím záběr na prutu, byl něco ohromujícího a hned mě stáhla vlha nadšení z první ulovené makrely. Na moři jsme vydrželi asi 3 hodinky. Nachytali jsme okolo 20 makrel. Přítel zářil štěstím a já jsem se také nemohla ubránit nadšení z předchozího lovu. Ten den jsme na moře vyrazili ještě jednou i přesto, že byly neskutečné vlny a já na špičce lodi lítala sem a tam.

Přítel si tolik nezachytal

Následující tři dny jsme jezdili přibližně 3 kilometry od kempu. A chytali jednu makrelu za druhou. Měla jsem návazec se šesti pírky a pilkrem, takže se mi i často stávalo, že jsem měla všechny háčky plně obsazené. Přítel mi sundával makrely z háčku a podřezával je, takže si chudák tolik nezachytal. Ale táhnout 6 makrel najednou byl pro mě do té doby nevídaný zážitek. Chytli jsme i pár menších tresek obecných a kelerů.

Požitek s novým prutem

Večer co večer následovaly rybí hody. Makrela na všechny možné způsoby lahodila našim jazýčkům, až jsem litovala toho, že jsem zavařila tolik guláše a různého masa, protože rybě právě vytažené z moře se nic nevyrovná. Večer jsem vždy dávala odpočinout svým bolavým ramenům (přece jen pilkr něco váží). Na následující dny mi přítel připravil jiný prut s lehčím návazcem, no není to zlatíčko…? (WFT Baltic pilk 30–150g + naviják PENN Slammer 360 + pilkr 100g)