Uzavírání sezóny
Blíží se konec září a my se chystáme na poslední výpravu do Norska. V této chvíli nikdo ani nedoufá, jaké štěstí nás tam potká. Už se to stalo pomalu rutinní záležitostí, že jezdíme uzavírat sezónu v době, kdy už jsou prakticky skoro všichni doma. Letos to vyšlo opravdu hodně pozdě a termín nástupu byl stanoven na konec září, to znamená, že jsme měli nástup 28. Září v Hasviku na Soroya. Cesta proběhla jako obvykle bez jakýchkoli problémů, takže jsme se v uvedené datum v pořádku na bájný ostrov dostavili. Hned po příjezdu se nás ujal Ornulf, protože Ahmad si již užíval dovolenou u své rodiny v Libanonu.
Přívlač na podzim moc nefunguje
Hned u snídaně jsme se dozvěděli, že jsme poslední rybáři, kteří takto pozdě, na sklonku sezóny, přijeli na ryby. Informace od Ornulfa jsou však pozitivní. Tvrdil nám, že v těsné blízkosti ostrova se vyskytují hejna zimujících sleďů, které samozřejmě přitahují ryby ze širokého okolí. Takových povídaček, jsem již slyšel desítky, vis. bralo to do včera, než jste přijeli, nebo máte smůlu, ještě včera se lovili 20kg ryby, ale dnes již jen do 10kg. Důležitá informace byla, že sledi zimují velmi hluboko, kolem 150m, takže přívlač je předem odepsaná a půjde o těžkou pilkrařinu, pro pořádné chlapy.
Zatím jen malé ryby
Po snídani v Hasvik hotelu jsme se okamžitě začali připravovat na rybolov. I tak mě to nedalo a dva vláčáky jsme na každou loď nachystali. Jinak jsme navázali elektrické multiplikátory na silné pilkrovací pruty a do dvou hodin jsme byli v lodích. První den říkáme, že si jdeme ulovit jen něco k večeři. Vyrážím z přístavu v Hasviku a váhám jestli se vydat doleva, nebo doprava. Nakonec jsem se rozhodl doprava na otevřené moře. Prochytáváme známé místa, ale žádnou zajímavou rybu jsme netrefili, vše bylo „jen“ mezi 80–90cm. Na šelfu kolem 70–100m nebyly žádné zajímavé úlovky. Bedna je plná a navíc se blíží soumrak, což je na začátku října někdy kolem 18 hodiny, míříme do přístavu. Po příjezdu do filetárny shledáváme, že ostatní jsou na tom podobně, nikdo rybu 15–20kg nepřivezl. Vyčistili jsme ryby a šli jsme se věnovat „kultuře“ na baráku.
Obhlídka pstruhových jezer
Ráno jsme se probudili do větrného rána 8–10m/s, což moc zajímavý rybolov nenaznačovalo. Proto jsme posnídali a šli jsme dospat spánkový deficit z cesty. Pomalu jsem usínal, když najednou mě někdo tahá za peřinu a povídá: „ Musíš nám říct, kam máme jít na ty pstruhy“ povídá kolega ze sousední chaty. Nejsem rád, ale oblíkám se a jdu jim ukázat, kam mají jet. Vyšel jsem před chatu, kde na mě již čeká nastartované auto. „ Tak to asi chtějí, abych jim ty pstruhy rovnou chytil“ blesklo mi hlavou. Ale to už otvírám dveře a sedám si pro jistotu na přední sedadlo. „Tak jsme rádi, že tě máme na palubě, u nás na baráku jsou všichni mrtví“ povídá s úsměvem na tváři řidič. Nestačil jsem na to nic říct a ze zadního sedadla se vymrštila ruka s půlčíkem rumu a povídá: „ Taky jsi nic nesnídal? Tak my se o tebe postaráme.“ „Tak to pěkně začíná“ pomyslel jsem si. Nebudu si hrát na hrdinu a zavdal jsem si z nabídnuté láhve. Auto naviguji směrem na Breivik, míjíme známé místa a přemýšlím, kam kluky zavedu. Nakonec jsem zvolil „Kaskádu“, což je několik jezer nad sebou. Chlapci jsou nadšeni a vezou mě zpět na chatu. Trošku se mě motá makovice, protože láhev rumu, je po 40min projížďce, prázdná. Nebojte, řidič nepozřel ani kapku. Kluci se jdou připravit na pstruhy a já se potácím na chatu.
Úlovky jen do 110cm
U nás na baráku je klid, takže lezu do postele, abych načerpal další síly. Budím se až po obědě, kdy mě z postele tahá Olda a povídá: „ Hele nespletli se s tou předpovědí? Byl jsem venku a tam se nepohne ani stéblo.“ Je mě jasné, že touto větou mě naznačil: „ Hele vole, oblíkej se, jedeme na ryby.“ A mně se ani trochu nechce. Jednak je asi půl čtvrté, takže do soumraku zbývají asi dvě hodinky lovu, ale oblékám se a vyrážíme. Bohužel se opakoval stejný scénář, jako včera. Ryby do 110cm, sice dost, ale na to jsme si na tomto ostrově tak nějak zvykli. Za to naši pstruhaři byli velmi úspěšní. Brali jen pstruhy nad 35cm a donesli jich tolik, že se ani na jeden plech nevlezli. Byli tak nadšeni, že po mořském rybolovu ani nezatoužili. Povídali napínavé zážitky o potočácích přes 60cm, kteří jim těsně pod nohama spadli, no prostě k neuvěření! Ale když jsem viděl ten úlovek, který se již pekl v troubě, tak jsem věřil každému slovu.
Oblíbený útes
Další den jsme se probudili do mírně větrného rána. Předpověď hlásila, že se to má na oběd uklidnit, ale po té se to brutálně zhorší až na nějakých 11m/s. Zvažujeme, jestli vyjet nebo raději ne. Nakonec chuť smočit pruty je silnější a dohodli jsme se, že pojedeme na tutovku, což je podmořská hora 115m, asi 10km od Hasviku na otevřeném moři. Dopoledne je opravdu klidno, takže po nějakých 12min jízdy jsme na místě. Rybolov zde je fantastický v každém ročním období. Tento útes je zkrátka neustále obležen rybami! Spouštíme naše montáže s kilovými pilkry a jedním úhoříkem. Pokračování příště…
Přejít na:
Autor: Michal Simčo
Foto: www.rybolovnorsko.cz
