Zlatý rváč

K majáku Titran

Vracíme se na základnu a probíráme strategii lovu následujícího dne. Koukáme na mapu mořského dna a spekulujeme, kam na ně. Takové ryby, jako vozí němci ve svém kutru asi nechytneme. Pravděpodobně jezdí na otevřené moře a také často do nepřízně počasí k majáku Titran. Ryby mají jak přes kopírák. Koukám na to z okna apartmánu, jak vytahují z podpalubního prostoru čtyři velké bedny, které se prohýbají pod tíhou černých a „zlatých těl“. Keleři a Polaci. Snad jednotná míra. Odhaduji to kolem osmdesáti centimetrů až jednoho metru. Nádherné ryby. My zatím nemáme špatný lov, ale míry našich ryb dosahují do šedesáti centimetrů, většinou tresek obecných. Pouze dva kusy se dělí o prvenství přes osmdesát. S velkým devadesátníkem kelerem jsem si již zabojoval, ale takového Polaka jsem ještě nechytil. Na Polaky máme vůbec za všechny naše výpravy smůlu. Dali by se spočítat na prstech.

Kam na ně

Kam na ně? Otázka je směřována na zkušené rybáře, kteří ví, o čem mluví. Polak je rybou, která vyhledává podmořské hory a útočiště vraků a jiných překážek. Často se objevuje kolem útesů, které vystupují z vody. Nechá se tedy s úspěchem lovit i ze břehu, když nechcete nechat zahálet náčiní třeba při nepřízni počasí. Dokonce lov ze břehu nebo z útesu kde není jen holá skála přináší velkou šanci na ulovení Polaka a to hlavně v době, kdy se na otevřeném moři příliš nedaří. Rybolov u vodních překážek však přináší i nástrahy pro rybáře. Zbytky rybářských sítí, různých lan a provazů nejsou žádnou výjimkou. Z vlastní zkušenosti vím jaký zážitek čeká člověka při boji s provazem. Dokonce ani správně rostlá chaluha, která svými kořeny pevně drží balvan, který je navíc docela dobře ukotven k mořskému dnu, není špatný soupeř. Při přívlači většinou používám šedesátigramový Penn. Šedesátigramový vláčecí pilkřík v podobě makrely měl ten den opravdu úspěch, a tak mne ani nepřekvapil ohromný záběr, který v hloubce asi osmi metrů přišel. Jako do dřeva. Jako první mě napadlo, že visím. Opřel jsem se do prutu a po chvilce jsem asi půl metru šňůry navinul zpět na cívku.V tu chvíli se špička Pennu zahoupala a půl metru šlo zas zpět do hlubiny. Halibut! Musí to bejt kus. Nedává mi žádnou šanci. Boj trval asi 15 minut a já si ho náležitě užíval. Chaluha byla docela veliká a její roztažená chapadla s kamenem na kořenech způsobovali pohyb nejen ke dnu, ale i do stran, což utvrdilo moje přesvědčení o tom, že to může být ryba. Dokonce ještě když se pod hladinou objevil velký černý flek, jsem si myslel, že je můj. Až první vykrajované lístečky obrovské chaluhy celé posádce prozradili o co se jedná. Chaluha a ještě na kořenech balvan. Buďte ujištěni, že něco takového nezažijete ani s halibutem.

Přívlač s pilkrem

Posilněni radou odjíždějících rybářů vyrážíme do mělčích vod, které se táhnou nedaleko skalisek a rybích sádek. Převážně jdou tresky obecné a sem tam se objeví i keler. Tak každá sedmá ryba nedosahuje lovné míry a putuje zpět mezi chaluhy. Když začnou brát ryby, tak čas neuvěřitelně letí. Rybí svačina skončila kolem druhé odpoledne a do pěti se nic moc nedělo. Přejíždíme dál za útes. Tady už se nachází bóje, které vyhraňují rybářské sádky. Jedna se pohupuje asi padesát metrů od ostatních a je zakotvena silným lanem. V podvečer opět začínají za pilkříky tahat obecňačky. Drift nás táhne na správnou stranu směrem od sádek, přes třicetimetrové hloubky až po metrové mělčiny. Loď se pohupuje kolem samotné bójky a kolega hází svoji nástrahu opatrně pod ni. Viděl jsem ho jak vyjel po pilkru a prohnutí kaprařského teleskopu, který je na mořskou vláčku absolutně nevhodný nám všem prozradilo, že nejde o Dorše. Krásné zlaté tělíčko polaka je vidět pod hladinou. Možná deset výpadů a nádherný souboj, který si užívám s gafem v ruce. Skoro devadesát centimetrů „zlata“. Nádherný podvečerní lov Polaků, na který se nezapomíná. Někteří kamarádi byli v Norsku poprvé a Polaci v nich probudili tu správnou loveckou vášeň.

Postranní návazec při vláčení

Když to nejde, tak zkoušíte všechno možné. Právě při odpolední rybí pauze byl čas na zkoušení různých systémů a způsobů vázání nástrah. Mohli jsme diskutovat na téma zda návazec, který trčí ze strany nad riperem je ideálním řešením, nebo není. Kolega zkoušel dokonce páternoster na makrely a pod něj teprve vláčecí pilkr. Já byl rád, že jsem se tentokrát vyvaroval chyby, ze které mě vyléčili dvě tresky obecné, které se obě najednou chytili na ripera i na peříčko nad ním. Boční nástraha byla ze slabého vlasce a upevňovací uzel dál snižoval jeho pevnost. Kdybych nechal tuhle nástrahu na Polaky, kteří nás v podvečer hostili svými záběry tak bych o ně určitě zpočátku přišel. Boční nástrahu jsem volil spíše na vyzkoušení několika variant nástrah, abych zjistil barvu a materiál, který bude v dané době úspěšný. Ani tahle varianta však nemusí zabírat. Boční návazec mnohdy kazí chod hlavní nástrahy a tudíž může působit spíše kontraproduktivně než ve Váš prospěch. Můj závěr pro používání bočních návazců při vláčení je prostý. Není nad jednoduchost vedení nástrahy při vláčení a používání pouze hlavní a jediné nástrahy.

Adrenalinový zážitek

Lov Polaků je skutečně adrenalinovým zážitkem. Tento zlatý rváč se umí o svůj život poprat. Hledal jsem nějaké zajímavosti o téhle nádherné rybě, ale bohužel se mi nepodařilo najít skoro žádné informace. Pro lov Polaků je jednoznačně nejvhodnější přívlač. Nesmíte se nechat ukolébat tím, že Polaka chytíte vždy, když jiné ryby o nástrahu nestojí. Nejhorší rybolov obecně bývá v průběhu konce léta, kdy je voda příliš ohřátá a ta vyžene z fjordů do hlubin nejen Polaky, ale i ostatní ryby. Pak záleží na Vašem rybářském umu a hlavně znalosti „terénu“. Při lovu v mělčinách se Polaci zdržují hlavně u zarostlého dna a za kořistí dokáží vystartovat až k hladině. Musíte však zvolit správný druh nástrahy. Při lovu v mělčinách, kde na Vás koukají chaluhy je dobré vyměnit vláčecí pikr za gumovou nástrahu. Důvod je velmi prostý. Vláčecí pilkr má trojháček situovaný na jeho konci což je příčinou vázek v chaluhách a následného plašení ryb. U riperů nebo twistrů se jigové hlavičky situují tak, aby háček směřoval po zádech nástrahy nahoru, což je pro vláčení v zarostlích mělčinách ideální.

Jak ji poznáte

Treska Polak je jako každá ryba zbarvená podle prostředí, ve kterém se nejčastěji pohybuje. Barva těla je na hřbetě tmavší a na břišní straně světlejší, podél postranní čáry je zelenavá. Viděl jsem i kusy, které jsou úplně třpytivě zlaté. Dorůstá délky kolem stotřiceti centimetrů a její hmotnost se může pohybovat až ke dvaceti kilogramům. S jinou rybou si ji nelze splést pro její výrazně zakřivenou postraní čáru, která začíná u hlavy nad úrovní očí a mezi první a druhou hřbetní ploutví se láme doprostřed těla a poračuje rovně až k ocasní ploutvi. Také klasický přesah spodní čelisti před horní je typickým znakem, podle kterého Polaka určitě poznáte. Občas se mi stává, že začínající mořští rybáři mají tendenci plést si Polaka s Kelerem, ale rozpoznávací znaky těchto dvou ryb jsou opravdu na první pohled velice výrazné. Černé válcovité tělo Kelera a naprosto rovná bílá postraní čára jsou na první pohled patrné.