Seter Brygge 2011 2/3

Zastavujeme k noclehu dost pozdě a zjištujeme, že máme časovou ztrátu. Rozhodujeme se, že ráno vyrazíme co nejdřív. Ráno v 6 hod. vyjíždíme. Stoupáme do vysokých hor, obdivujeme 7 nejvyšších hor Norska. Nejvyšší má 2403m. Cestou potkáváme stádo sobů. Zastavujeme a snažím se k nim co nejvíce přiblížit a ulovit pěkný záběr.

Gejranger atd.

Sjíždíme do městečka Lom kde odbočujeme na Gejranger. Projíždíme stejnou cestou jako před dvěma lety. Vše je ještě pod sněhem. U přehrady zastavujeme a posnídáme. Počasí nám stále přeje a Petrovi už zabraly prášky a hned je lepší nálada. Serpentinami vyjedeme na vyhlídku do 1500m. Dole pod námi je Gejranger, nejznámější fjord Norska. Nafotíme a sjedeme dolů až do Gejrangeru. Vyfotíme se u trola a stoupáme cestou Orlí Křídla na horu, abychom mohli sjet trolí cestou dolů. Dnešní den zastavujeme 70 km. Před Trondhejmem. Ráno vyjíždíme v 7hodin. Dnes je před námi cíl naší cesty Setervika. Dál je krajina vcelku jednotvárná, ale asi 70 km před cílem se začíná měnit. Všichni jsme ztichli a vychutnávali tu nádheru. Opět něco jiného než dosud. Přejíždíme opět hory, které jsou porostlé smrkem a borovicí a to vše v nějaké zakrslé formě. Otvírají se krásné výhledy na fjord. Zastavujeme se a chceme se najíst. V tom pozorujeme hejna ryb, které skáčou po hladině. Dušan to nevydrží a navazuje prut. Po druhém náhozu chytá pěknou makrelu a hned další. Lepší zahájení si nemůžeme přát.

První 10+

Konečně jsme na místě. Za námi je cesta 3413 km. Domácí Runy nás ubytuje v jedné z chat. Té se nedá nic vytknout, vejde se sem i 8 rybářů. Chaty jsou přímo u moře s pěkným výhledem na přístav. Jediné, co nám schází je Hynek, který má zlomenou nohu. Tady je trochu chladněji, ale jasno slunečno. Teplota vzduchu 11°C, vody 9°C. Po ubytování a převzetí pěkných hliníkových lodí s motorem 40 koní se strojíme a vyrážíme na moře. Vítr se uklidňuje, chytáme menší kelery a tresky, občas i makrely. Ryby hledáme hlavně na podmořských horách a to echolotem, ale hlavně navigací. Asi ve 23 hodin mám záběr, v první chvíli to vypadá že jsem uváznul, ale najednou se brzda rozjede a probíhá nádherný boj, který trvá asi 10 minut, na jehož konci je metrová treska vážící 10 kg. Jsem z toho nadšen. O půlnoci se vracíme, vyfotíme a jdeme filetovat. Boban zatím připravuje večeři. Ve 3 hodiny ráno jdeme spát, i když je venku stále světlo, nedělá nám problém usnout.

Necháme do přístavu dotáhnout

Usuzujeme, že se dnes zkusíme podívat dál na moře. Dušan v navigaci nastavil cíl naší cesty a razíme. Máme před sebou asi 7 km plavby na volné moře. Čím víc se vzdalujeme od břehu tím jsou vlny větší. Chvílemi nevidíme druhou loď, tak jsou vlny vysoké. Dušan dostává mořskou nemoc a tak se otáčíme a jedeme zpátky. Při proplouvání úseku kde plují velké zaoceánské lodě nám začíná vynechávat motor. Člověk by si myslel, že je na moři na vyhnutí dost místa, ale v tomto místě zrovna ne, všude okolo samá mělčina a tak vyznačený koridor je dost úzký. Velká nákladní loď se docela přibližuje a nám opět motor nejede. Nakonec přece jenom naskočí a tak můžeme uhnout. Vrátili jsme se na včerejší úspěšná místa, Dušan už je v pohodě, ale chytáme jen samé menší ryby. Jedinou výjimkou je Petr, který dostal pěkného mníka. Touto rybou ukončujeme dnešní ranní lov a jedeme domů. Za chvilku nám motor opět nejede a tak se necháme do přístavu dotáhnout. Je opravdu vhodné jezdit spolu, dnes se to potvrdilo. Jdeme filetovat a Petr zatím vaří čočkovou polévku a plátky ze srnčího masa. Po dobrém obědě následuje spánek a v 17 hodin opět vyrážíme na moře. Dnes ryby moc neberou a tak ve 23 hodin jedeme domů. V přístavu zjišťujeme, že někteří jsou na tom ještě hůř a že se sem žene špatné počasí – silný vítr.

Lezeme jako kamzíci

Včerejší předpověď se potvrdila. Ráno fouká silný vítr, na moře se nedá. Po snídani se jdeme s Martinem a Dušanem podívat po okolí. Uděláme pár fotek prohlédneme místní prodejnu a jdeme zpět. Vítr ještě zesiluje a tak Petr zkusí chytat z mola, jedna treska se mu povede. Majitel Runy nám doporučuje zajet autem dál do fjordu a zkusit to ze břehu. Po obědě vyrážíme. Břehy jsou zde skalnaté a tak lezeme jako kamzíci. Nejvíce se dařilo Dušanovi a oběma Petrům. Ryb jsme chytili určitě méně než na moři a o spoustu návnad jsme přišli, ale je to dobrá alternativa, než sedět na chatě.

Tak voda už teče vrchem

Ráno opět prší a dost fouká, ale nás to neodradí. Po chvíli se počasí umoudřuje a občas svítí i slunce. Prochytáváme úsek kolem ostrovních skal, občas přejedeme na jiné místo. Loď Martina a Petra máme z dohledu. Zajeli trochu za ostrov. Po chvilce se jedeme podívat, jak se jim daří a už z dálky vidíme, že něco není v pořádku. Loď má na první pohled větší ponor, přidáme plyn a jedeme se podívat co se děje. Stojí tam v lodi, ve které je už asi 30cm vody. Ulovené ryby jim plavou mezi nohama. Rychle jim podáváme kýbl, aby mohli vodu vylévat, ale to není tak jednoduché, protože loď už je strašně vratká. Petr se snaží vylévat vodu, Martin vyvažuje. Rozhodujeme se co dál. Je tu návrh zajet do přístavu, ale ten jsme zamítli, je to přece 3km daleko. Voda z lodi moc neubývá a tak se snažíme loď dostat ke skalnatému ostrovu. Nejdřív se snažím přivázat naši loď, ale to není tak jednoduché. Lano je krátké a všude jen samá skála. Boban mi podá kotvu s dalším lanem a podaří se mi ji zaklínit ve skále. Jednu loď máme přivázanou, druhá potápějící má taky krátké lano, ale povede se mi ji přivázat pouze jednou smyčkou. Aspoň něco. Bereme druhé, delší lano a Petr s Martinem přivazují loď ještě jednou. Vypadá to, že loď půjde ke dnu. Vytáčím mobilem majitele lodí a předávám telefon Dušanovi, který umí trochu anglicky a jdu vylévat vodu. Když se postavím do lodi, tak voda už teče vrchem, musím rychle ven. Povede se mi kleknout na skálu vedle lodi a můžu vodu vylévat. Voda moc neubývá, Dušan telefonuje a snaží se určit naší polohu. Martin s Petrem se snaží přivázat loď co nejlépe, co kdyby. Boban drží naši loď aby se neomlátila o skálu. Zrovna jsou docela velké vlny. Když se Dušan konečně dovolal a určil naši polohu jde mě vystřídat.