Treska Jednoskvrnná

Jedná se o rybu, kterou si nikdy nespletete. Má dlouhé tělo a mohutnou hlavu. Horní čelist je delší než spodní. Na bradě se nachází velký vous. Na hřbetní straně trupu naleznete tři ploutve, první je vysoká, špičatá a má 15 – 16 ploutevních paprsků, druhá narůstá do úctyhodné délky 21 paprsků a třetí má až 22. Zajímavé na této rybě je to, že má dvě řitní ploutve, obě jsou zaoblené, první z nich začíná asi v polovině těla a má 23 – 24 ploutevních paprsků. Druhá je téměř spojená s první ploutví a má téměř 23 ploutevních paprsků. Ocasní ploutev se rovnoměrně rozšiřuje a na konci je vykrojená. Tyto proporce předurčují tuto rybu za skvělého protivníka. Máme samozřejmě na mysli dospělé jedince, kteří mají hřbet tmavě červený nebo purpurový, někdy i olivově zelený. Boky jsou tmavě stříbrné a lesklé. Břišní strana bílá a má nádech podle zbarvení zbytku těla. Postranní čára je černá, zakončená v podobě černé skvrny pod první hřbetní ploutví. Tato skvrna je často nazývaná jako otisk palce, nebo dokonce, jako otisk palce ďábla, jiní rybáři ji označují za značku Svatého Petra.

Rozmnožování

Tato ryba pohlavně dospívá ve 3. – 4. roce života. Mladé tresky se rády zdržují na pobřežních mělčinách. V dospělosti se u této ryby objevuje migrační chování jako je třeba u tresky obecné. Tře se od konce února do začátku června při teplotě 6 – 10 ºC, v hloubce 150m. Vzhledem k obrovské rozloze Norska od severu k jihu, ji tak můžete lovit v průběhu celé sezóny. Nejdůležitější trdliště se nachází ve vodách středního Norska a dále na jihozápadním pobřeží Islandu. Tato ryba klade asi 100 tisíc až 1 milion jiker, pro větší jedince (kolem 1m) není problém naklást až 3 miliony jiker. Pelagické jikry se vykulí v povrchové vrstvě vody a v prvních měsících se potěr skrývá pod klobouky medúz, které v letním období zaplaví celé pobřeží Norska. Mladé tresky žijí dlouho u dna ve hloubce 20 – 300m a slouží jako vítaná změna jídelníčku velkých dravců jako je Halibut, Treska obecná nebo Keler. Tyto ryby často obývají pobřežní vody, pokud se vydají na otevřené moře, tak shlukují se do hejn a v zimě odplouvají za potravou k pobřeží Islandu.

Výskyt

Mladé tresky jednoskrvrnné se živí hlavně bezobratlími živočichy dna. Starší jedinci se orientují hlavně na lov malých ryb. Čerstvě vykulené ryby bývají často unášeny proudem daleko od místa, kde samička nakladla vajíčka. Nejraději se tento druh tresky živí červy, kraby a také se nebrání malým rybám. Svůj domov má treska v Severním Atlantiku, Baltském moři a Barentsově moři. Hlavní oblasti komerčního lovu jsou v Severním moři, na pobřeží Islandu a v Barentsově moři. Tato ryba dosahuje maximální velikosti 1.1m a váhy až 14kg. Tempo růstu jednoskvrnky podstatně zrychlilo za posledních 30 až 40 let. V současné době je růst rychlejší a treska dosahuje dospělé velikosti mnohem dříve, než tomu bylo v minulých letech. Mezi nejčastější způsoby lovu patří pilkrování, kdy vám na pilker zaútočí především mladí jedinci ve velikosti kolem 30cm. V severním Norsku se loví hlavně na přívlač v pobřežních vodách, kde můžete čekat i rekordní úlovek až 1m. Souboj s touto silnou rybou patří mezi velké zážitky a někteří lovci ji přirovnávají k souboji s Halibutem. Vhodnými nástrahami jsou stříbrné pikery 100–500g v závislosti na způsobu lovu a vedení nástrahy.

Kvalita masa

Čerstvá treska má jemné bílé maso a bývá připravována podobnými způsoby jako treska obecná. Struktura masa je velmi jemná, proto se distribuuje hlavně v chlazené formě. Zmražením by došlo k roztrhání svaloviny a ztráty chuti. Čerstvost filé lze zjistit tím, jak dobře drží maso pohromadě. V obchodě bývá průměrně 50 centimetrů dlouhá a váží kolem 1.5 kilogramů. Chuť Tresky jednoskvrnné má silnou a velmi příjemnou chuť po moři a jódu. Maso je bílé a velmi libové. Při smažení ztrácí treska velmi rychle svou chuť, proto musíme dávat pozor, jak s masem zacházíme.

Autor: Michal Simčo

Foto: www.rybolovnorsko.cz