Soroya 1/2

Termín pobytu jsem si zvolil červen, dobu letního slunovratu.Na cestu dlouhou 3300 km nás vyrazilo pět rybářů, z toho čtyři řidiči. Cestu not-stop jsme zvládli bez problémů za 45 hodin a do přístavu Oksfjord, kde nás čekal poslední trajekt, jsme dorazili se čtyřhodinovou časovou rezervou. Starší osazenstvo našeho týmu se podrobilo spravedlivému spánku a já s parťákem jsme vyrazili na molo vyzkoušet vláčku. První nahození a hned záběr, ryba nebyla velká a za chvíli byla na hladině pěkná treska obecná 58 cm. Téměř každý druhý hod byla treska. Za dvě hodiny lovu jsme měli každý 18 ryb. Když jsou ryby tady ve fjordu (přístavu), jak to potom musí vypadat na ostrově, který je 25 km na otevřeném moři, pomyslel jsem si…

Konečně jsme byli na trajektu, který nás vezl do rybářského ráje. Celá loď byla vyzdobena fotografiemi úspěšných lovců, kteří objímali tresky 20 kg a více. Propagační materiály, kterých byla plná loď, začínaly hesly: “Soroy, země obrovských ryb“ nebo „Tam, kde je treska doma“. Naše napětí se stále stupňovalo. Po necelých dvou hodinách plavby jsme se vylodili v přístavu Hasvik a vyrazili jsme do asi 10 km vzdáleného Hasfjordu, kam vedla nezpevněná cesta plná děr. Cesta umocňovala naše pocity o lovu někde na konci světa. Byli jsme na místě! U chaty už na nás čekal náš průvodce Oernulf, statný Nor, jehož paže zdobí kérka mořského orla a vlka. Po rychlém vybalení jsme začali okamžitě navazovat pruty. Oernulf se nestačil divit a hlásil: „Máte za sebou 48 hodin not-stop cesty a hned chcete vyrazit na moře?“. Moje odpověď byla stručná jasná: „Moře je jako olej, není na co čekat“.

Nasedli jsme do pohodlných hliníkových lodí, které byly osazeny motory o výkonu 50 Hp. Zapnul jsem GPS a hledal v námořní mapě vhodné místo pro první spuštění pilkru. Rozhodli jsme se vyjet z fjordu na kanál, který je široký 25 km a odděluje Soroy od pevniny. Echolot ukazoval celou cestu hejna ryb. Po prvním spuštění jsme zjistili, že to byla obrovská hejna kelerů, která obléhala ostrov ze všech stran a mezi nimi se vyskytovaly i tresky obecné. Za tři hodiny lovu jsme měli plnou bednu ryb, mezi kterými nechyběly exempláře mezi 90 cm a 1 m. Únava nás přesto přemohla, a tak jsme se spokojeni vrátili do přístavu. Tam měl pro nás Oernulf roztopenou saunu a po koupeli v Barentsově moři jsme podlehli spánku. Ráno nás přivítalo klidným počasím bez větru, proto jsme se rychle začali připravovat na další lov. Snídaně proběhla na terase, která byla na pilotech nad mořem, stejně jako celá chata, která měla tři ložnice, kuchyň, obývák a nezbytnou koupelnu se saunou. Celé okolí chaty bylo přizpůsobeno pro rybáře. Pod terasou asi pět metrů bylo kotviště lodí a nad ním čistící stůl s venkovním mrazákem. Vše bylo nadosah ruky.

Vyrazili jsme na druhou výpravu za trofejními treskami. Zajeli jsme rovnou na kanál a zkoušeli hloubku kolem 70 m. Na první spuštění dostával záběr můj parťák a užíval si svůj první souboj. Ryba bojovala jen 10 m u dna, pak se nechala lehce zdolat. Byl to vlkouš 88 cm 6 kg. Já jsem mezitím ulovil dvě menší tresky obecné mezi 80–90 cm a asi 30 malých kelerů. Změnili jsme místo, protože proud nás odnesl na hloubku 170 m. Najeli jsme asi 3 km před Soroy na otevřené moře, kde jsem na GPS našel podmořskou horu se zajímavou hloubkou 10–120 m. Echolot ukazoval plný sloupec ryb. Zkoušeli jsme pilkrovat, ale chytali jsme jen malé kelery 30–50 cm.Po dvou hodinách úmorné těžby malých dorostenců jsme znovu změnili místo a mezitím nás proud odnesl dalších 6 km od ostrova. Zjistil jsem, že asi 7 km před námi je hlubokomořský příkop s hloubkou 300–500 m. Naladil jsem GPS a vyrazili jsme.

Zastavil jsem na kraji útesu s hloubkou 80 m, která potom padá až na hloubku 520 m. Echolot ukazoval zase velká hejna, bohužel opět malých kelerů. Rozhodli jsme se s parťákem, že odstraníme z návazce úhoříka a budeme chytat jen na samotný pilkr, abychom tolik nedráždili ty malé hladovce.Po hodinovém lovu malých kelerů jsme se odhodlali opět změnit místo. Zapnuli jsme elektrický multiplikátor Ryobi a táhli poslední kelery na palubu. Můj parťák náhle zjistil, že motorek vrčí, ale cívka stojí, dotáhnul brzdu a zařval: „Teď! To je ten záběr, kvůli kterému jsme cestovali přes celou Evropu 3300 km“. Ryba mu nedala ani metr, naopak 25 m si vzala z cívky. Nádherný souboj, který trval 20 minut, byl zakončen zdoláním tresky obecné 135 cm 25 kg. ubytovani v norsku.