Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Že někdo staví pruty je jeho věc, ale tvrdit, že jsou určeny pouze na nějakou rybu je jeho prodejní tah. Když tomu někdo věří, tak ať je kupuje i za tu vysokou cenu, protože víra tvá tě uzdraví. Mě by spíše u těchto samo-malo-výrobců zajímalo, zda si vyrábí i blancy.
Jo to stačí, ale ne například do chaluh. Velkou rybu vytáhneš i na pstruhařský prut, ale musíš mít prostor a ten na moři vždy nemáš.
Chápu, že pro někoho může být cesta do Brna problémem. Ale také vím, že k Nakimu se jezdí z celé ČR i Slovenska a zákazníci vědí proč. Jednoduše proto, že se to vyplatí a máš jistotu. Já to mám kousek a půjčujeme auto asi sedmým rokem a neměnil bych. Nové či zánovní čisté auto, jasná pevná platba a vždy přítomná vstřícnost od Nakiho, dává jasnou volbu.
pro marras-jednu technickou zkušenost ke šňůrám z Číny. Podle mne, průměr neodpovídá realitě a jsou ve skutečnosti menšího průměru než parametry. To se projeví i na nosnosti, která je v parametrech tragická, ale v reálu opět odpovídá hodnotám slabší šňůry. Nevím, jestli to platí pro všechny šňůry, ale po této zkušenosti kupuji raději “silnější šňůry”.
Nalimek- minulý rok jsme jeli tímto směrem malým trajektem, kde auta byla na vrchu lodě. Kamoš tam spal, ale myslím, že to povolené není. Pokud jsou auta uvnitř lodě, tak chodí dokonce kontroly. Spát se ale dá i na lodi, ikdyž bych řekl, že je to omezováno. Co se týče cesty. Každý má svůj názor. Za mě: co nejvíce omezit cestu Norskem. Hlavně ne mimo široké dálnice . Omezení rychlosti a členitý terén jsou totálně ubíjející. Poprvé jsme jeli přes Lillehamer do Trodnheimu přes ještě ne úplně vybudované dálnice. Tak tudy už nikdy ani po současných dálnicích. Raději cestu delší, rychlejší a relativně bezpečnější.
Z fotek bych řekl, že je to velkolov s továrním zpracováním. Hnusí se mi takový lov. Každá normální společnost chrání živočichy v době rozmnožování. Tady se masaří matečné ryby ve velkém. Takže pak mi norské vývozní kóty připadají tragikomické a zapisování jednotlivých kusů v registrovaných kempech je zcela bezvýznamné. Chytat ve velkém obtěžkané ryby jikrami a mlíčím a zpracovávat tenké maso prosycené hormony je s prominutím prasárna.
Existuje ještě jedna cesta přes Stokholm a Sundsvall. Je delší, ale je to vyváženo charakteristikou silnice. Převážně po víceproudé dálnici a pak se Sundsvallu do Norska po pěkné rovné široké silnici s menším množstvím omezení rychlosti. Jel jsem i cestou přes Oslo, středem přes Moru a tuto, kterou jezdíme vždy i na sever. Tato”pravá” vychází nejlíp, na čemž se shodl i profesionální řidič. V zásadě platí, čím míň přes Norsko , tím líp. Vzpomínám jak jsme zhruba před sedmi lety jeli přes Oslo a pak Lillehamer. Hodně dálnic bylo ve výstavbě a cesta byla utrpením. Tady už nikdy, hlavně ten vrch cesty je téměř pořád v omezení rychlosti!
A ještě něco. Věnujte péči výběru háčku. Mnohé jsou měkké a to tak, že je bez problému natáhnete. To se týká i prodávaných jigohlaviček. Na moře nejedete na ryby do kila, ale na pořádný kousky, které se nepředstavitelně brání! Potom se mnozí diví, že jim trofejní či velké ryby uniknou. A to je jeden z rybářských zákonů schválnosti, který jste však měli ve svých rukou.
Formy ze sádry na menší gramáže pár odlití vydrží a jejich trvanlivost lze o málo prodloužit tím, že forma k použití je řádně vyschlá a nenecháme ji olovem zbytečně vypalovat. Je vhodné po odlití pár olov ji nechat vychladnout. Myslím, že pro vlastní potřebu lze odlít dostatečné množství jigohlaviček. Je však třeba zvážit, zda výroba sádrové formy se za pár jigohlaviček vyplatí. Na druhé straně máte hezký pocit ze samovýroby. Není nad to mít kamaráda, který vám to nechá za pac a pusu ke spokojenosti obou stran.
Nahrávání ...
