Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Petrův zdar přátelé, přeji všem veselé vánoce, bohatého Ježíška, hodně štěstí a především zdraví, jelikož bez něj se jen těžko k vodě podíváme. Ať je vaše následující sezóna plná krásných rybářských zážitků a trofejních ryb. Zasílám slibovaný dáreček v podobě videa.
Ahoj přátelé, připravuji pro vás poslední letošní video z doposud nesestřihaných materiálů jako takový vánoční dárek a tady je malá upoutávka na co se můžete těšit.
Krásné pondělní ráno přátelé. Tuto fotku jsme pořídili při pochodu k ústí jedné říčky do moře v Norsku. Kolem tohoto ústí, ale i přímo v řece se nachází nádherní mořští pstruzi a kolikrát nebylo výjimkou vidět vyskočit mořana přes šedesát centimetrů. Mnohem častěji jsme takovou rybu viděli vyskočit, nežli bychom ji měli opravdu na háčku, jedná se o velmi dravé, ale přitom docela obezřetné ryby, které vám v případě, že je čistá voda dokážou skutečně zamotat hlavu. Postupně den ode dne jsme přicházely na nové finty, nástrahy, sestavy, které byly čím dál úspěšnější, ale vůbec největší vliv mělo jednoho dne počasí, kdy jsme dorazili poslední den naší výpravy nostalgicky na toto místo… Krásně svítilo sluníčko a nic nenasvědčovalo tomu, že za čtvrt hodiny začne pršet, jakmile však začalo, tak to byla jedním slovem senzace. Pstruzi se zvedli a začali sbírat vše, co popadalo do vody, a my bodovali. Každý z nás chytil několik stříbrných krasavců v nemalé velikosti, ani jsme to nepočítali. Tento nezapomenutelný zážitek se nám vryl do paměti a tak přidáváme fotku z místa, kde se tato nádherná záležitost odehrála a zároveň přejeme příjemný start do nového týdne.
Hezké úterý přátelé, jedna fotečka, která vznikla při hledání kelerů na šelfu. Mám ji uloženou v paměti a to především z toho důvodu co se poté dělo… V ten den se totiž konalo, jak já tomu říkám kelerové divadlo. A tak po třech neúspěšných driftech jsem o pár set metrů vedle zaregistroval skákající makrelky, které lovili keleři a polaci v slušných velikostech. Zajel jsem blíže, ale hezky pomalu a tiše tak abych lovící ryby nevyplašil, poté nasadil gumu, která imitovala malou makrelku, nahodil do skákajících rybek a ihned tahal. Po zhruba šesti otočkách to přišlo, nádherná rána do prutu a okamžitá jízda přes brzdu do hlubin. Takhle to pokračovalo ještě zhruba tři hodiny a poté přišel, jak tomu běžně bývá útlum a kelery se zase dařilo lovit na jejich typických stanovištích kolem podmořských hor ve sloupci. Tato nádherná keleří divadla u hladiny se z pravidla dějí v letních měsících a na pobřežním šelfu se ve večerních hodinách máte šanci bavit tímto způsobem téměř každý den. Nic méně každé období má něco do sebe a tak si lze jen těžko vybrat svého favorita a to především když se vám líbí ta rozmanitost a to, že nikdy nevíte, co můžete zažít, což Norsko poskytuje neustále.
Evženův krásně vybarvený polak, nádherná a zdravá ryba v plné kondici z podmořské hory, kde jich je vždy hromada. Jen se jim trefit pomalejším pohybem a barvou gumy do chuti. Evženovi na polaky překvapivě fungovala jeho legendární “hrkávka”, kterou vtlačil do nástrahy, a ta pak vydávala díky dvou kuličkám v plastové trubičce lákavé zvuky. Podobným způsobem fungují woblery či podvodní splávky na sumce, polakům se to ovšem taky zamlouvá. Jak tato vychytávka vypadá, by mělo být vidět z vystřihnutých fotek z videa – Přívlač na podmořských horách 1. díl.
„Strejdo Zdenku, jak se chytá na ten splávek, já bych taky chtěla chytit humra.“ „Ukážu ti to, ale humr se asi konat nebude, to byla velká náhoda.“ „Tak tu pěknou modrou rybičku prosím.“ „Dobře zkusíme to.“
Rybaření je plné vzpomínek a dnes bych rád zmínil svojí vzpomínku z příběhu z Norska, kdy jsme vyrazily na menší říčku s tím, že se pokusíme ulovit bojovného pstruha mořského či potočáka. Rád tyto ryby chytám na proutek v gramáži 1-8 gramů a to z toho důvodu, že mám vždy maximální kontakt i s malou nástrahou, kterou rybám mohu co nejpřirozeněji nabídnout. Na řeku, na kterou jsme vyráželi, jsem se ovšem vyzbrojil o něco tužším dvanácti gramovým prutem, byť se jedná o opravdu malou říčku, tak mne při pohledu na ní tak nějak šrotovalo v hlavě, že by tady mohla být i skutečně pěkná ryba. A nezměnilo to ani to, že jsem tu byl třikrát a třikrát jsem nezavadil ani o šupinku. Zkrátka jsem měl to pověstně tušení, že když už to tady přijde, tak to bude stát za to. K řece jsme přijeli, vybalili vercajk, navázaly své vybrané favority z širokého arsenálu nástrah a šli na to. Po třech hodinách házení a měnění míst i nástrah jsme zoufalí zůstali na jednom místě, kde jsem oznámil, že musí být ryba a dokud nedostanu záběr, tak neodejdeme. Kolegové už pomalu rezignovali a já od ráčků, gum, krásných nymf a plandavek přešel k nejmenší rotačce, kterou jsem v krabičce měl. Věděl jsem, že vzhledem k velikému proudu, který zrovna panoval, nejsem schopný tuto rotačku nějak rozumně vést a tak jsem jen nahodil, nechal ji splavat a pak pouze držel v proudu a jen velmi pomalu navíjel. Po třetím otočení kličky přišel záběr, který připomínal spíš plovoucí nečistotu, bylo to táhlé a pomalé a tak jsem jen přizvedl prut s domněním, že se nemůže jednat o rybu. Z ničeho nic ovšem přišel rychlý start až pod mé nohy, sotva jsem stíhal navíjet, potom se ryba rozhodla vrátit prudce zpět do proudu, věděl jsem, že to nebude nic malého a tak jsem prut ani naviják nešetřil, nechtěl jsem totiž, aby se ryba dostala do toho největšího proudu, kde by byla mnohem silnější než já. Dařilo se mi rybu držet v čtvrtině toku, kde jsem ji pomalu, ale jistě bral síly, po jednom z mnoha dalších výpadů přišel nádherný skok nad hladinu, kde jsem konečně zjistil s kým mám tu čest. Není to potočák ani mořan, je to losos! Kolega přibíhá s maličkým podběrákem na pstruhy a ještě po zhruba minutce nervózního zdolávání kolem břehu a padlého stromu dostává zhruba půlku lososa do podběráku. Následně ho intuitivně chytá i za ocas, pokládá do vlhké trávy a potřesením ruky mi gratuluje k nádhernému úlovku na skutečně jemný vercajk. Byl to krásný zážitek, který mi utkvěl v paměti, byť se nejednalo o trofejní rybu daného rybího druhu, pro mě to byla skutečně krásná ryba, jelikož vypjatému souboji s ní opravdu nic nechybělo. Něco podobného přeji zažít každému milovníkovi Petrova cechu.
Ahoj přátelé, ještě zasílám pár fotek z mé podzimní průvodcovské rychlo-hodinovky na lodi. Jinak rezervace jsou již v plném proudu, kdo by měl zájem se za mnou příští rok podívat, tak je nejvyšší čas mi napsat: info@hasvagcamp.com. Nyní bych si chtěl připravit nějakou prezentaci a uspořádat v zimě setkání všech kamarádů z Petrova cechu, tuto událost bych zde nasdílel a rád bych vás tak pozval na posezení, pokec nejen o rybách a snad předal i nějaké zajímavé informace.
Všem díky za pochvalu. Rezervace pro rok 2019 jsou v plném proudu, kdo bude mít zájem vyrazit do našeho kempu, tak mi napište na email: info@hasvagcamp.com nebo zavolejte: +420 734 816 970.
Petrův zdar, Zdenál.
Ahoj přátelé, tak nový díl je konečně venku. Po pracovním a tradičně uspěchaném pondělí si dejte dobrou kávu, čaj či pivo a mrkněte na nové video o lovu halibutů ve středním Norsku. Budu rád za vaše názory, ať už pozitivní či negativní a zároveň za sdílení či odběr našeho YT kanálu. Hezký zbytek dne a úspěšný týden, Petrův zdar!
Pěkná podkova, tipuji ten útok na velkého halibuta. Protože obecné v této oblasti tak velké nejsou. Co makrely, ještě tam jsou?
Makrel je tu pořád hrozně moc. Je možné, že to byl pořádný halík.
Ahoj přátelé, tak ještě nějaká ta fotečka ze včerejška, kdy jsem vyrazil s Martinem na šelf, jelikož bylo naprosto suprové počasí. Na podmořských horách jsme vláčely gumy a dařilo se pravidelně chytat polaky i kelery. Skvělá zábava vyústila v útok neznámého predátora na šedesáti centimetrového polaka, kterého Martin tahal z poměrně veliké hloubky šedesáti metrů, kdy mu zabral při kelerování ve sloupci. Martin běžně zdolával a najednou dostal pořádnou ránu do prutu a pěknou, ale bohužel velmi krátkou jízdu. Kdo ví, copak mu ho raflo. Aby toho nebylo málo o několik desítek minut později tahal polaka cca 50cm a za ním se objevil obrovský halibut, který nás omrknul a mávnul zpátky na rozloučenou. Zajímavý den to byl, kdybych nenechal v kempu můj halibutový proutek, který jsem už očistil s domněním, že ho zazimuju, tak bych tam okamžitě pouštěl makrelu. Třeba ho ještě vytáhnu, pokud vyjde čas. 🙂
Včera jsme dali mořským pstruhům klid a vyrazili na moře, jelikož se počasí umoudřilo a bylo skutečně nádherně. Z počátku byl docela veliký drift a tak jsme zkusili oťukávání dna a pomalou přívlač u dna s domněním, že bychom mohli přelstít nějakou tu tresku obecnou či halibuta. Vyšlo to náramně, chytli jsme dva halíčky a několik obecňaček, sice v nevalných velikostech, ale na přívlačové pruty se tyto ryby zkrátka počítají. Jakmile už byl přijatelnější drift, přejel jsem na podmořskou horu, která je kousek před našimi ostrůvky, většinou tu stojí spoustu polaků a tak jsem doufal, že se nám jich pár povede přesvědčit k záběru. Po příjezdu na místo ovšem začalo krásné divadelní představení, kdy menší kelírci a polaci začali najíždět do malých makrel a vytlačovat je k hladině. Rybky lítaly vzduchem, dravci lovili, racci sbíraly poraněné rybičky z hladiny a my jsme byli uprostřed toho všeho. Toto nádherné představení se většinou děje v letních měsících, ale za to, že to přišlo i dnes jsem se rozhodně nezlobil a zároveň jsem se tomu na druhou stranou ani nedivil, jelikož odpoledne sluníčko opravdu začalo pořádné hřát a bylo krásně. V tomto představení jsme chytaly na hod ryby, převážně kelery od 30 do 50cm a polaky od 50 do 80cm a to zhruba tři hodinky, potom už nám odešla veškerá fyzická kondice a s úsměvem na rtech jsme vyrazili zpět.
Opravdu nádherné ryby i reporty. Na jakou nástrahu brali ti pstruzi? Výborná alternativa do větrných dní. Na video se moc těším.
Ahoj, pstruzi velmi dobře reagují na rotačky či plandavky. Těmi většinou při prohazování zajímavých míst začínám, potom přejdu na něco méně nápadného, takže nějaký nymfy či menší ráčky na lehké jigové hlavičce, které nahodím a nechám splavávat s proudem, mezi tím je oživuji menším pocukáváním a přidržuji v proudu, tak aby měl pstruh čas nástrahu dobrat. Někdy funguje mnohem lépe první popisovaná varianta, jindy zase něco mnohem více přirozenějšího tedy druhá varianta. Někdy jsem nucený použít opravdu malou nymfu, potom to dělám dropshotovým způsobem nebo jednoduše tak, že vezmu olůvko, které provléknu několikrát stejně tak jako bych navazoval zarážku z ventil gumky, nechám rozptyl 5-15cm a navážu na malém jednoháčku nymfu. Tuto sestavu nahodím do proudu, jemnými skoky ji oživuji a nechávám více méně splavávat (vlát v proudu) a poskakovat po dně. Záběry bývají velmi razantní a navíc se občas povede i mořský pstruh přes padesát centimetrů, což je na lehký 12 gramový proutek opravdu nádherný zážitek. Když se povede losos, tak je to většinou na plandavku či rotačku.
Špatné počasí? To nám v HasvagCampu nevadí. Pár dní teď kvůli špatným povětrnostním podmínkám bylo nechytatelno a to i z našeho kouzelného mola a tak jsem musel přistoupit k improvizaci a své hosty vyvézt k ústí řeky, kde jsme chytili nádherné mořské pstruhy, ale i lososa. Na dvanáctigramový proutek to byla opravdu neuvěřitelná zdolávačka, která mě na dlouho utkví v paměti. Včera přijel i můj dobrý kamarád Martin Foltýn, kterého dozajista každý zná, jakožto našeho reprezentanta v přívlači. Vyspal se, hned druhý den nahodil z mola, vytáhl si nádherného polaka a poté jsme opět jely na mořany k ústí řeky a bylo to neuvěřitelné. Během hodiny jsem pochytal pár nových rad ohledně pstruhů, které jsem hned proměnil v praxi a společně jsme nachytali zhruba dvacet mořských pstruhů od 20 do 50cm, toho největšího, který měřil rovných 47cm chytil Honza, který drží prut v ruce jen příležitostně. V následujících dnech bychom chtěli s Martinem něco málo natočit o lovu pstruhů, tedy další alternativě v případě, že vám v Norsku bude foukat. Tak snad to vyjde, zatím Petrův zdar.
Nahrávání ...
