Vytvořené odpovědi
-
AutorPříspěvky
-
To Navarchus : V jaké gramáži máte ty „oušn fajtry“? Já si ho před pár lety vyhlídnul jako hlavní přívlačák na moře. Částečně taky proto, že mně trochu lezly krkem všudypřítomné chvalozpěvy na Charismy (a nejlépe osazené Slammerem). Copak není spousta jiných kvalitních prutů (a navijáků)?!? Snad nebudu taková ovce,jako všichni kolem 🙂
Pak jsem si vzal v Letňanech třímetrového fightera 100-400 do ruky a úplně mě zděsil pocitem měkkosti. Jako kdybych „házel vlnu“ po laně. Tak jsem tedy, trochu nerad, popadnul do pazourů tu Charismu 50-190 ….. sklopil uši a už ji vlastním taky. Samozřejmě nakonec i se Slammerem 360 :-D:-D Uběhlo pár let a máme tuhle sestavu na lodi všichni.
Asi to úplně náhoda není. Poměr cena/výkon je skutečně vynikající.
Ale jinak – fandím všem, co nejdou s davem 😉
[citace]MifakM napsal:
2 Kim
Osobně tu fotografii považuji za špatný plagiát. Na 99% je to koláž a k tomu ještě hodně špatná
[/citace]
Souhlas. Nevalná koláž. Robalo nilský v Asuánu i holka na Jadranu samostatně v pohodě, ale dohromady žádná sláva 🙂
to pecana1 : to je právě obrovská výhoda, když si tam člověk nejede jenom pro maso. A dokonce ani pouze za rekordní rybou. Možná trochu neuměle jsem se to snažil naznačit i v mých předchozích příspěvcích. Pokud jsou zájmy cesty na sever více rozloženy, snáze se snese, když fouká několik dnů „desítka“ nebo berou ryby „jen“ do metru 🙂 Já bych si vyjel až na samotný sever Evropy klidně i bez možnosti rybaření, jak se mi tam líbí, ale chápu a rozumím, že mnozí ortodoxní lovci to mají jinak. Jak rád bych si třeba zajel o pár kilometrů dál, když vidím na ceduli u švédsko-finské hranice ukazatel na Kaaresuando. Jsem totiž „jetej“ do nožů a tam je jedna z nejstarších fabrik na špičkové kudly ve Švédsku. Jenže si netroufám před zbytkem party to ani navrhnout. Každej už se vidí na vodě a cesta je i tak dlouhá 🙁 Tak jsem si nožík potupně koupil ve finském Saamishopu aby to bylo aspoň trochu stylové (cca o tři stovky se dá sehnat levněji i u nás 🙂
PS: výrobek od firmy s logem na tvé kšiltovce mně poslušně nějáký čas posílá jouly do chalupy. Maximální spokojenost. Hřeje ta čepice stejně jako výrobky, které propaguje? 🙂
to beboo : Však tady taky nikdo nikoho ani náznakem nenapadl. A debata mně připadá naprosto v pohodě. Nebo jsem něco přehlédl??? Z některých tvých formulací tuším, že reaguješ i na můj příspěvek, ale úplně moudrej z toho nejsem. Jinak, po pečlivém přečtení tvého textu nevidím nic, s čím by se nedalo souhlasit. Ale taky nic, co bych já rozporoval v tom mém předchozím. U „bez bááááb“ byl smajlík, jak jsi si určitě všimnul.
Tu kauzu s benzínem u Ahmada považuji taky trochu za nemorální, ale já bych to neformuloval jako nedostatek. Jen by bylo dobře, aby o tom všichni klienti věděli už předem.
Cenám, které uvádíš za svůj pobyt, po upřesnění okolností, určitě věřím. Jen bych to tak nechtěl asi ani za polovic. Ale to je právě ta odlišnost každého z nás a otázka osobních preferencí. Naštěstí už je možné rozhodnout si to sám 🙂
Tak já taky ještě přihodím pár zrnek do mlýna názorů na porovnání cen a lokalit.
Obecně platí téměř vždy, že člověk má předem docela konkrétní představu co by měl za své peníze dostat. Cena za výjezd do Norska na ryby není pro většinu lidí malá, a tak i očekávání bývá spíše velké, zvláště v případě dražších destinací více na severu. Jenže v předchozí větě jsou hned dva kameny úrazu. Ta částka je totiž hrozně relativní – pro někoho znamená opravdu celoroční tuhé šetření, pro jiného je to nevýznamný plivanec a problém je spíše vyčlenit čas. A to úplně opomíjím aspekt případných výčitek za odčerpání rodinných prostředků jen pro svou zábavu, anžto na ryby se přece jezdí bez báááááb, jak už říkal Bohuš Stejskalů 🙂 A ten druhý kamínek je ještě větší, protože u jakéhokoliv lovu vám nikdy nikdo nezaručí, že to dopadne dobře. Ani Soroya ne!!! A přiznejme si, že tam se nejezdí aby to dopadlo „jen“ dobře, tam se jezdí za naprosto výjimečnými zážitky! Na webu vidíme šťastné rybáře s obrovskými halibuty, treskami, vlkouši atd. a předpokládáme, že i my (a hlavně my!) chytneme jenom ty největší ryby. Často úplně vytěsníme z mysli, že za každým valounkem zlata se skrývá obrovská hromada hlušiny, kterou taky někdo musí dostat z díry ven 🙂 Majitelé destinací mají samozřejmě zájem aby jezdilo co nejvíce klientů, takže ve vás určitě budou živit naději na rybí obry, ale je třeba i vzít sám rozum do hrsti. Viz např. debata kolem halibutů tady. Ví se, že v druhé polovině léta v e l c í halibuti na Soroya jsou, ale nikdo příčetný vám rozhodně nemůže závazně slíbit, že ho chytnete, i když se budete věnovat jenom jim!
Co se týká výhrad vůči vybavení ubikací, kvalitě lodí nebo i drobných leváren v podobě nuceného kupování předraženého benzinu, přiznejme si, že i to s rybami úzce souvisí. Když totiž vytáhnete druhý den pobytu 80-ti kilovou placku, tak chybějící skříně, zkřížené lokty u večeře nebo jednovrstvý toaletní papír, kterým projdou prsty jako nůž máslem, snadno přehlídnete 🙂 Což ovšem neznamená, že je to v pořádku. Nám ještě předloni Ahmad možnost dovozu nabízel, ale neměl nic proti, když jsme si tankovali sami. Cca 10 Kč/litr navíc úplně málo není, ale tady je důležité dodat – pro nás. Bohužel ten nepoměr v příjmech je proti vyspělým zemím nepříjemný, natožpak v nejdražší zemi v Evropě. Ahmad (a obecně Norové) to určitě budou vnímat jinak, pokud tam jsou platy v přepočtu okolo 100.000,- měsíčně. Jenže to je bohužel náš problém. Je ale pravda, že určitý posun v uvažování asi nastal. Když jsme minule u něho v Hasvikhotelu seděli na kafi s koláčem a čekali na trajekt, tak jsme klábosili o všem možném a zaujalo mě, jak zdůrazňoval, že zná možnosti Čechů a že pro nás vždycky bude mít přijatelné podmínky, ačkoliv už mu začíná jezdit i movitější klientela, která akceptuje i mnohem vyšší částky. Jeden z našich kolegů, který s námi tenkrát byl, se dokonce zajímal o cenu, pokud by udělal přímou objednávku u něho na hotelu. Byli spolu nahoře v pokojích a když se vrátil, trochu překvapeně nám sdělil, že suma je naprosto stejná jako přes Michala S. A že Ahmad zdůraznil, že mu tam Češi, potažmo Michalova firma, ten byznys rozjeli a že ho nikdy nepodrazí podlézáním ceny. Kolega je docela velký podnikatel, tak se divil, že se „nedohodli“, jak je asi zvyklý z našich reálií. Nevím, jestli je Ahmad stále tak důsledný, ale pro Michala je to dobrá zpráva – byli spolu tenkrát na pokoji sami a domluvit mohli cokoli. Nicméně právě proto, že je navýšení dovozového benzinu pro Čechy citelné, by asi stálo za úvahu aby s ním Michal promluvil a zkusil ho přesvědčit o návratu k dřívějšímu stavu. Mimochodem my jsme minulý měsíc projezdili u Ornulfa 300 litrů a to bych řekl, že jsme se ještě krotili 🙂 Těch deset dnů rybařiny na ostrově nás každého stálo cca 36.000,- Kč. Možná malinko více. Nic překvapivého – s touto částkou jsme počítali i když bychom byli taky raději, kdyby to byla polovina. Je ale důležité, aby do toho člověk nešel jako gambler s posledními penězi a jediný přijatelný výsledek by byla výhra. V tomto případě v podobě stokilového halibuta. Protože to vám žádná loterie, ani ta rybářská, nezaručí 🙂
… a na této úrovni to bylo nejlepší
Tady někde jsme začínali …
[citace]os napsal:
Tak jsme se dneškem protrapili. O halibuta jsme ani nezavadily.[/citace]
Byli jste jenom ve čtvrtém fjordu až za majákem? Nebo jste zkoušeli nějáká místa už cestou? Před třemi týdny pro nás nejlepší flek na halibuty byl na kraji třetího fjordu (myšleno při příjezdu od Hasfjordu). Jsou vidět lovecké chaty na pobřeží. Zvláště pak na úrovni domku s ručním navijákem na lodě. Je tam pod hladinou štěrková lavice. O profilu dna napovídá i nevelká, ale výrazná pláž z pěknými, trochu přerostlými „oblázky“. Ideálně po kulminujícím přílivu a driftu od jihovýchodu.Začínali jsme na cca 30-ti metrech a nechali se snášet až na deset metrů. Záběry byly spíše v té mělčí části! Pozor v malé hloubce samozřejmě na zarostlé dno „žeroucí“ nástrahy. Jsou tam sice chaluhy, ale proložené ostrovy písku a štěrku, kde halibuti leží.Taky bych zkusil občas roybaita vyměnit za gumy. Bílé nebo bíločerné. Zaprvé je případné utržení výrazně levnější a hlavně ověříte, jestli jsou tam třeba i menší halíci, kteří by větší nástrahy ignorovali. Já vím, že chcete určitě hlavně velké, ale kde budou menší ….. A taky je třeba občas nějákou vzpruhu při nekonečném čekání na záběr 🙂 Odhoďte, nechte padnout na dno a potom velmi pomalu a plynule přitahujte. Maximálně trochu zrychlete cca 5-6 metrů pod lodí. Ale bez cukání a zastavování. Velmi často nám halíci zabírali, když kluci elektrikářský zapnuli motory na navijácích, že jako vytahujeme a najedeme nový drift. V tu chvíli rána do prutu. Často už i běžela Yamaha u lodi! Placky se na nástrahu musely celou dobu dívat a jak se hnula směrem nahoru vyrazily do útoku. Ale jinak zvláště v těch mělkých pasážích se snažit na člunu o co největší ticho. Pokud možno žádné rány magickými koulemi do dna apod. U nás to taky byla často kapitola sama pro sebe … Dno lodi je jak ozvučná deska kytary. Běžně jsme měli všichni záběry při prvním driftu, pak několik při druhém, výjmečně při třetím a …. hajdy jinam. Je to téma k diskuzi, ale já myslím, že děláme (někteří 🙂 )na lodi dosti nadbytečnej hluk a rybám to asi bude skutečně vadit, i když jsou zvyklé na zvuk přejíždějících lodí. Viz. třeba polaci – tam jsou s četností záběrů při opakovaných driftech taky podobné zkušenosti. Sám vím při potápění, jak se rachot od hladiny hrozně pod vodou šíří.
Ale hlavní je trpělivost a to určitě dobře víte. Prokládejte chytačku-čekačku občas kelerama nebo jednoskvrnkama, ať jste pořád v provozní teplotě 🙂 Hodně štěstí !
OK. Projdu si archiv a něco vyberu. Dávat to do vlákna „krásné foto“, či jak se jedno z nich tady jmenuje, mně přijde dost nepatřičné, protože jde často spíše o fotky dokumentární a říci ostatně o svých výtvorech, že jsou krásné, vyžaduje dosti odvahy, mírně řečeno. Myslel jsem spíše na fotky vázané ke konkrétní lokalitě. Je, samozřejmě, řešení vytáhnout nahoru vlákno z příslušného roku, ale jak zajede mimo těch cca 8 aktivních na hlavní stránce, tak už je zase navěky ztraceno v kyberprostoru.
A ono přece jen nějákou práci dá zmenšit fotky tak, aby byly zaostřené přímo pro maximální přípustnou velikost na tomto serveru.
Nechám si to projít hlavou a něco vymyslím 🙂
No jo no …. já jsem takovej plachej. I když tady okouním už několik let, tak jsem se dokopal k zalogování až vloni. Z předloňska mám fotky ryb možná ještě krásnější, ale to už je passééééé. A dávat je do Soroya 2014 by byla lež jako věž 🙂
Tož v dubnu v Třeboni ! Budu se těšit.
to Husky19 a Pafka :
Já sice radím, jak je důležité mít techniku vždy sebou, ale sám bych se někdy nakopal do …. Třeba zrovna největšího halibuta zájezdu na fotkách nemám. Naštěstí se moc nelišil od toho fotografovaného 🙂
Určitě se vyplatí u dražší techniky investovat i do patřičné ochrany. Špička v oboru je asi firma Peli, ale jistě se dá řešit i levněji.
Problém pak bývá rychlost foťáku k použití. U krajinek a dokumentace úlovků je téměř vždycky čas techniku vytáhnout a nastavit. Já jsem však stále trochu více ornitolog než rybář (proto také ti propašovaní ptáci – omlouvám se skalním 🙂 Takže pro mě je na lodi základní sestava tělo-teleobjektiv a jen v případě zaujetí pěknou scenérií nebo pro dokumentaci úlovku přehazuji na širokoúhlý objektiv. Kdybych měl sestavu v bedně, tak by třeba vůbec nevznikla fotka papuchalka se smačky v zobáku a řada jiných. I tak už je vidět, že je ke mně víceméně zády, jak se po vynoření trochu leknul příliš blízké lodi a prchal. A to jsem reagoval do vteřiny a popadnul foťák, ležící na pultu vedle volantu. Bez pouzdra, nastartovaný – připravený k okamžitému použití. Typický průběh mého vztahu k fototechnice je v Norsku asi takovýto : První den zapomenutý na ubikaci, druhý den na lodi v pouzdře v bedě, třetí den v pouzdře na pultu, čtvrtý den bez pouzdra na pultu přikrytý bundou nebo aspoň igelitkou, dále pak už jen volně, kam s ním zrovna praštím. Doufám pak, že „elková“ řada objektivů vydrží to, co se o ní tvrdí. A tělo je nakonec jen spotřební věc 🙂 Tím ovšem nikomu neradím aby to dělal zrovna tak. Ne všechna optika bývá dobře utěsněna a slaná voda je potvora…
A Husky má pravdu, kterou podepisuji oběma rukama. Fotit a natáčet co nejvíce. V zimě je prohlížení snímků a videí mnohem lepší, než sebesilnější grog.
Pokud přijede Kulik zase na jaře do lázní a přijedeš(te)na návštěvu, můžeme o tom dát na recepci řeč 🙂
On i sebelepší profesionální foťák nakonec stejně dělá jen 2 věci – nastaví clonu a čas. To je také to jediné, co se skrývá za množstvím přednastavených programů typu „v muzeu“, „na párty“, „ve sklepě rodinného domku“ apod. Pravda, u digitálu přibylo nastavení citlivosti čipu – ISO. Ale to je u automatických režimů spíše sázka do loterie, co z toho nakonec vyleze.
Dá se asi říci, že kdo si kupuje zrcadlovku, tak už je většinou ochoten investovat i trochu úsilí do teorie fotografování a hlavně potom do zpracování foto v příslušném progamu. Typičtí uživatelé kompaktů většinou nabuší kvanta (skoro stejných) snímků v automatickém režimu, potom všechno stáhnou do compu a … nazdar babi. Jenže zrovna u fotek na moři kompaktíky jejich elektronickým mozečkem vyhodnotí tu spoustu odlesků od hladiny jako velmi světlou scénu, zkrátí expoziční čas a sada šedivých, podexponovaných obrázků je na světě. V Photoshopu by šlo leccos ještě zachránit, ale kdo by se s tím babral, že. U zrcadlovky jsem na Soroy většinou ručně přidával (papuchalk na vodě, člun v brázdě za námi apod) až 1,5 EV, aby to trochu vypadalo k světu. Navíc pro focení rybařiny je obrovský pomocník polarizační filtr. Ten se na kompakty taky asi moc nedává.
Ale jinak nejsem ve fotografování rozhodně ligový plejer. Nějáký zvláštní talent na expozici bohužel nemám. Když to ale člověk hraje desítky let, tak už si svoje alespoň v okresním přeboru odkope 🙂
A co se týká toho tahání foťáku sebou. Na jednu věc jsem přeci jen za ta léta (někdy dost bolestně) přišel a zadarmo jí prozradím. Když člověk sebou aparátek nemá, tak nikdy nic nevyfotí! U mě je to menší batoh krámů a to chce někdy skutečně samopřemlouvání, brát všechno sebou, „co kdyby“ Často je pak lepší mít aspoň ten maličký kompaktík někde v kapse….
[citace]vipsup napsal:
krásný foto – parádní zážitky. Čím to bylo focené? … Díky[/citace]
Děkuji za pochvalu, ale – upřímně řečeno – mně se tady ty fotky zdají hrozně znehodnocený nutným zmenšením.
Foceno je postarším Canonem 30D, objektiv EF 17-40mm f/4 L USM a ty fotky „dlouhým sklem“ EF 100-400 mm f/4,5-5,6 L IS USM. Tolik celé názvy těch žaponských optických zázraků 🙂
-
AutorPříspěvky
