Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Kromě ryb se chytaly i pěkné olihně (my nic, my muzikanti, ale asi dvě posádky jejich cílený lov zvládly).
Na jedné fotce je poranění, které zdolávanému polakovi způsobil ostroun a to malé hůdě je treska Esmarckova, klasická oběť lehkého pilkrování na cca 50 – 60 m.
Pokusím se vložit sem pár fotek z poslední návštěvy poznamenané prachbídným počasím.
Tři a půl dne na vodě, dva ze břehu, zájezd jsme nakonec zkracovali o dva dny, protože perspektiva zlepšení byla v podstatě nulová.
Seznamoval jsem s Norskem kamaráda Pavla, ryb jsme chytili v tom krátkém čase dost, ale chyběla mi nějaká ta třešnička na dortu. Možná mohla být, ale obrovského polaka jsem nad kytkami už zase utrhl. Tak snad příště.
V moři se motalo dost žraloků (ostrounů) a útočili nám na zdolávané ryby. Jednoho asi metrového jsem přitáhl zakouslého na polakovi až k lodi a protože se pořád nechtěl pustit, vytáhnul jsem ho do lodi za ocas. Takže mám úlovek ostrouna jen tak do ruky a tím už se každý pochlubit nemůže. :-))
Ostrouna na fotkách podsekl Pavel na pilker. Mě se to povedlo taky, ale ten můj byl o dost menší a nefotili jsme ho. Cíleně jsme je nechytali. Pokud by na to došlo, asi by to byl slušný výřad. Ale proč…
Zdravím a gratuluju k úspěchu. Jsem rád, že se daří. Trochu jsem váhal, jestli jsi to ty, ale přesvědčila mě profilová fotka.
Jestli pánbůh dá, tak tě tam ve Veiholmenu vystřídám. Chtěl jsem původně jet dříve a mohli jsme se možná i potkat. Škoda…
Můj červencový pobyt byl hlavně o turistice, teď se budu snažit spíš chytat. Snad to půjde.
Na ryby se ptát nebudu, zkusím si nějaké najít sám.:-)
Asi poslední, co sem z poslední výpravy dám. Nějaké ty západy slunce a tak.
Tentokrát je to focené kompaktem, co ještě úplná vykopávka není. Ale zrovna tyhle fotky zvládne i kdejaký mobil.
Všecky fotky, co tu ode mě jsou, jsou focené něčím od Canonu. Většinou něčím starým, protože nemám na nové foťáky z profi třídy, ale líbí se mi ta robustnost a kvalita. A tak si kupuju vykopávky.
Ty hladinovky byl EOS 1D IV. Asi dvanáct let stará věc. Kdysi profi foťák na focení sportu a wildlife. Dnes už tak trochu šrot. Objektiv 70 – 200 mm/4.
Ale takovéhle fotky se dají dneska udělat kdečím. Fakt. Je to spíš o tom mít základní fotografické dovednosti – trochu citu pro světlo, práce s clonou a tak. Dál než k tomu základu jsem se nikdy nedostal. Ale ono to dělá hodně.
Dost dělá i úprava. Už to, že fotku dobře ořízneš, aby tam bylo jen to, co tam má být, s tím udělá zázraky.
Mamku ti sem nedám, ta statečně pózovala s rybami o pár oken dřív. A je to tak skvělá mamka, že nejen nedám, ale ani nepůjčím:-))
A mapu nepotřebuješ. Odkud jezdí trajekt na Smolu, to víš. A kdybys stál u trajektu a koukal směrem ke Smole, tak asi kilometr po tvé pravé ruce ústí do moře říčka. Teče od těch velkých hor, co se na ně koukáme i z Veiholmenu. No a to je ono. Zastavit se dá asi 200 m od místa, kde ta říčka podtéká silnici. Zbytek dojdeš. Já to šel od trajektu.
Zjara je to plné vody, ale teď v létě se tam dá naboso courat, vyhřívat na kameni a podobné věci dle libosti.
A tohle místo leží při cestě kousek od městečka Kvikne (řeka je Orkla). Vodopády a stará elektrárna z roku 1916. Dá se tam zastavit na odpočivadle asi jako u losa. Dobré místo na čůr/kuř pauzu.
A teď dva příspěvky pro ty, co jezdí do Veiholmenu.
Tohle je kaskáda v místě, kde se asi kilometr od trajektu na Edoyu (a tím pádem i na Smolu) vlévá do moře říčka. Tři roky jsem si říkal, že se tam musím podívat, ale nikdy mi nikdo nezastavil. Až jsem si letos zastavil sám. 🙂
A já jsem teda taky něco chytil, i když ono to bylo letos snazší, protože dík covidu a menšímu rybářském tlaku je ryb o něco víc a snad i větší.
Pár fotek si nechám ještě na příště. Nechci je válet jen tak na harddisku, radši s nimi trochu oživím tohle vlákno. Veiholmen si zaslouží trošku zviditelnit:-)
No samozřejmě taky nějaké ty ryby. Moje paní je nerybářka, ale prut udrží a na výsledcích její handicap moc poznat nebyl. Její majstrštyk byla dubleta, kdy k mníkovi 96 přistoupila treska 102. Fotit se s nimi ale nechtěla, takže dubleta jen ve vodě a pár jiných menších ryb.
Taky jsem v posledních týdnech prolétl Veiholmenem. Poprvé jsem odřídil Norsko úplně sám a jako navigátora si vzal na cestu svoji drahou polovičku (což je mimochodem fantastická ženská).
Akorát nevím, jak se to seběhlo, ale cesta tam nám trvala skoro osm dní. Viděli jsme za tu dobu neuvěřitelné věci, vylezli kam se dalo, zgáblovali asi kýbl borůvek a pořídili tři karty fotek.
Takže než dojde na ryby, pár těch fotek sem dám, protože jet do Norska a letět k moři jako šílenec abych už už seděl v lodi a tupě míjet všechnu tu krásu kolem, to je fakt blbost.
Musím říct, že to, co tu zaznělo, je svatá pravda.
Jinak Veiholmen je docela slušná škola řízení lodi, protože tu často fouká a podmínky jsou tu hodně proměnlivé. Hodně tu platí, co psal jegrhanz o proměnlivosti vln. Takové ty velké oceánské, které jsou hladké a daleko od sebe, s těmi není problém. Horší jou vlny z větru – rychlé, strmé a v krátém sledu za sebou. Když se obojí sečte a velké vlny mají svoje malé vlny a celé se vám to mění před očima, do kterých vás navíc seká vodorovný déšť, tak to je očistec.
A v téhle souvislosti jsem si všimnul, že ve Veiholmenu vítr dramaticky zesílí téměř s každou přeháňkou. Takžepro nováčky – pokud jsou podmínky už tak blbé a ještě na vás táhne mrak, tak si zodpovědně přeberte, jestli chcete na ten kentus, co nejspíš za chvíli začne, čekat se složenýma rukama. Za sedm týdnů, co jsem zatím odjezdil ve Veiholmenu, jsou tyhle přeháňky největší zlo, se kterým jsem se na vodě setkal. V předpovědi nikdo neřeší, že během nich vítr zesílí skoro na dvojnásobek, nikdo vám ráno nezakazuje vyjet, moře nevypadá nijak hrozně a ten mráček na obzoru ze začátku taky ne. Když to pak přišlo, nikdy jsem se zatím naštěstí necítil být v opravdovém nebezpečí (většinou jsem se předem uklidil někam za roh) , ale příjemné to nebylo a intenzita té změny mě fakt dokázala překvapit. A nic na tom nemění fakt, že to většinou za půl hodiny přejde.
Nahrávání ...
