Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Apnea pěkně napsané, podobná zkušenost. 4 x Soroya 2012 – 2015 (Galeriet, Bestemors House) jarní měsíce (březen, duben) ….
Na jarní měsíce v úvahách taky došlo, ovšem to by bylo beze mě. Je skoro jisté, že se stačí dostat 1-2x na šelf a velké ryby se nachytají. Obrovský riziko je v tu dobu vítr – sedět několik dnů na chatě se mně hrubě nechce. A to ani nemluvím o cestě. Kdepak – já mám rybařinu spojenou s pohodou a mít omrzlej frňák a a necítit prsty … Na fotce zátoka u letiště v Hasviku v srpnu 🙂
Zdravím všechny příznivce rybolovu (nejenom) na Soroya.Vrátili jsme se v pátek, ale píšu až dnes, protože jsem si chtěl nechat trochu odstup. A tímto příspěvkem zároveň odpovídám těm, kteří mě kontaktovali přes mail.Měl jsem představu, že budu psát reporty ( a posílat fotky) přímo z místa činu, ale – kdybych se měl držet striktně ryb – nebylo moc o čem. Pokud si tedy hned zkraje ujasníme, že na tento ostrov se nejezdí za treskami kolem 80 cm nebo šedesáticentimetrovými kelery. V červnu jsme tu zatím zažili první a poslední turnus, a tak jsme termínem 10.-20.6. zkompletovali zkušenosti z tohoto měsíce.Počasí pro předchozí party za moc nestálo. Hodně chladno a větrno. Na šelf se téměř nedostali a chytalo se hlavně před přístavem u Hasviku a před vysílači směrem k dračí hlavě. Ornulf i delegát Michal (Zbony) hlásili, že tam ale nachytali pokaždé celkem pěkné ryby. S naším příjezdem silný vítr skončil, takže jsme, jako zatím v Norsku vždy, mohli vyjet na moře každý den. Zhruba obden jsme se vydávali na šelfový zlom od Kveitegrunnu až na úroveň Sorvaeru. Dvakrát jsme se dokonce zboku dívali i na severní Soroyské fjordy, což obnášelo cestu něco málo přes 80 km. Má to ovšem svá rizika. Jednou nám volala druhá parta – Ornulf varoval, že má nečekaně přijít vítr přes 10 m/s, tak ať se rychle vrátíme. Ještě jsme před přístavem v Sorvaeru poškádlili halibuty a potom jeli 40 km přes 2 hodiny s pocitem kovbojů při soutěži v udržení se na hřbetu rozzuřeného býka. Pokud bych měl letošní akci charakterizovat jako realista, tak „ docela bída“. Pokud jako optimista, tak „velké hledání“. Spálili jsme téměř půl kubíku benzínu, ale na hejno velkých ryb nebylo možné narazit.Když už se tresky „soroyské velikosti“ chytily, pouze jednotlivě. Pokud člověk jede přes 3000 km, tak 3-4 ryby za 10-12 hodin na moři nejsou zrovna důvod k jásání. Ostatní party, co jsme viděli nebo měli informace, na tom byly velmi podobně nebo ještě hůře. Soudě i podle velikosti zbytků z filetování …. 🙁 Když nešly treskovité ryby (otravné lumby nepočítám), zkusili jsme na tradičních místech halibuty. Při prvním pokusu jsme během několika minut měli na prutu placku všichni tři v lodi. Jeden ho utrhl, druhému spadl a jeden šel z vody. Dá se říci, že poměrně dobře brali na vláčené twistery nebo jigové hlavičky s kouskem kelera. Ovšem pouze malí a taky ne vždycky. Jednou se těch dorostenců kolem 60 cm chytilo 7 za cca 2 hodiny ve dvou lidech. Termín však na halibuty dobrý nebyl, takže z toho jsme až tak zklamaní být nemohli. Jinak v Hasfjordu se budovalo. Chlapci od Malacek stavěli nové molo mezi filetárnou a Hasfjordem II. A došlo i na kompletní výměnu plata u venkovní filetárny a výměnu stolů. Sestupový chodník k plovoucímu molu s loděmi je kovový s mnohem bezpečnější pochozí plochou. Měli jsme to tedy i s občasným hlukem z motorových a pil a úhlových brusek. Hned při příjezdu nám ukazoval Zbony hotovou mrazící místnost, která čekala jen na zapojení elektrikářem. Ten se, jak je v Norsku běžné, do konce našeho pobytu nedostavil. Avšak zpátky k rybám. Typický průběh dne byl asi takovýto. Výjezd z Hasfjordu, průjezd kolem Hasviku a pokus před vysílači na cca 80 metrech. Většinou se celkem rychle chytla 1-2 tresky přesmetrovky … a konec. Bylo zde ovšem možné téměř vždy nachytat kelery kolem 60 cm. A co teď? Pokud bylo moře jen trochu sjízdné, vyjeli jsme rovnou na Kveitegrunn a potom hledali severovýchodním směrem na hranách, horách a svazích (později i jinde) nějáké hejno ryb. Když to na otevřené moře nebylo, buď jsme zkoušeli dál štěstí k dračí hlavě a západním směrem k šelfu, kam až nás odvaha a žaludky pustily, případně vláčet před Hasvikem nebo se přesunuli k jižním fjordům. Jednou jsme si přejeli i naproti ke Stjernoyi. Ornulf tvrdil, že tresky na šelfu i před ním určitě jsou, ale nežerou a radil zkusit tresky obecné až za čtvrtým fjordem u majáku, kde se údajně třou tresky jednoskvrnné a obecňačky tam za nimi jezdí až z Altafjordu. Nám se to moc nezdálo – na kanálu jsme nikdy žádné větší tresky nechytili, ale naše druhá loď se za maják vydala. My jsme zatím kaprařili-halibutili a pomalu se k nim přibližovali. Po setkání kluci hlásili, že se tresek nachytalo docela dost, ale všechny malé – do 70 cm. Další Ornulfova rada zněla – zkuste spíše odliv na západních stranách podmořských svahů. No a potom už zbývá chytat na rovinách mezi kopci a máme to komplet Takto šel den za dnem a nic moc se neměnilo. Je pravda, že třetí den jsme se, při zamhouření obou očí, do menšího hejna velkých tresek trefili a i jednotlivě se občas zadařila větší ryba. Protože to píšu já, který chytil 3 největší kousky výpravy a udělal si u tresky obecné osobní váhový rekord, zní příspěvek asi méně pesimisticky, než kdyby ho psal někdo jiný z party. Vzpomínali jsme na předloňský rok, kdy to bylo podobné a Ornulf vraštil čelo, že se v tom roce jedná „fish desert“ a vtipkovali, že si musíme brát k těm zákuskům na Soroyu více kafe. Tenkrát se ale povedl poslední den a měli jsme plné molo krásných ryb několika druhů. Nakonec i letos se situace, jak ze scénáře J. Vágnera opakovala. Vyjeli jsme opět až nad Sorvaer a hned při prvním náhozu ve sloupci keleři, kteří s vrhali na vše, co vlálo na šňůrách a monofilech. Jak se povedlo dostat pod ně, braly krásné tresky. Takže papriky pryč a dolů padaly jen pilkry 800-1000 g. Když ryby brát přestaly, přesunuli jsme se kousek jinam a podobná situace se opakovala na každém (vhodném!!!) místě. Ten den patrně na šelfu nachytali skoro všichni, kdo se tam vypravili – kolem nás se pohupovalo více lodí, včetně rybářských kutrů. Bylo hodně těžké rybařinu přerušit a vrátit se na základnu, kde nás čekala spousta filetování a balení se k odjezdu. Takže nakonec docela náplast, která překryla skuhrání a výroky, že sem už nikdy nepojedeme. Při čekání na trajekt jel kolem v autě Ahmad a pozval nás čekat u kafe k sobě na hotel. Samozřejmě grátis – jeho obchodnický přístup už jsem tu vícekrát v minulých letech chválil. Nakonec na tom ani neprodělal, protože jsem si koupil tričko s vlkoušem za 35 euro. A tam už se spřádaly plány na další výjezd. Byli jsme si během pobytu obhlédnout i chatu Sorvaerstua (to je ta nejdražší v Norsku) je ubytko nejblíže k šelfovému zlomu, ale Jarda T. v Hasvikhotelu nám jí v podstatě rozmluvil kvůlivá častému, nepříznivému větru. Tak uvidíme. Možná se po letech podíváme zpátky na Vaagan. Já jedu ve funkci „místní znalec“ příští rok (ve stejném termínu jako letos) s jinou partou, která bude na severu poprvé na Bestemor. Jsem sám zvědav, jak budou Soroyu vnímat lidé, kteří do té doby navštívíli jenom střední Norsko. Budou si ale muset dopořídit nebo půjčit techniku na hloubky. Kdybychom neměli my s sebou elektriku, nevím, nevím…. Ryby se vyskytovaly téměř vždy kolem sta metrů a více! Možná už jsme moc rozmlsaní, zvláště když jsme kdysi při první návštěvě ostrova, první den nachytali třičtvrtě tuny obrovských tresek. Ale zdá s mně (a nejen mně) situace od té doby horší a horší. Optimistické předpovědi populační exploze tresek, které bylo možné číst i na tomto serveru, zatím něják v praxi nezaznamenáváme. Jednotlivé obrázky velkých ryb sice potěší a nalejí naději …. asi tak jako davům sázejících, kterým je ukázán výherce jackpotu 🙂 No nic – v Hasfjordu bylo pěkně, ale třikrát a dost. Pro nás sice nejhezčí místo na Soroy a pobyt na skutečné lovecké chatě, ovšem na šelf, kde byly v posledních letech ryby je odtud moc daleko. Takže dáme za 2 roky ještě jeden pokus u Ahmada a když ani to nevyjde … polaci a makrely o tisíc kilometrů blíže mají taky něco do sebe. Na závěr musím rozhodně zmínit delegáta Michala, který je v Hasfjordu od loňského léta. Ačkoliv není rybář, bylo to od Ornulfa zásadně správné rozhodnutí, když je sám do tohoto typu kšeftu zcela nevhodná nátura. Myslím, že spousta pozitivních změn je tlačena vpřed spíše Michalem a nebýt jeho a party kluků ze Slovače, domácímu by stačilo vyměnit pár shnilých prken a jelo by se dále. Zbony se fakt snaží pomáhat a když např. viděl, jak jsme poslední den v pr….esu po přivezení té hromady ryb, umyl mezitím za nás obě lodě. Ještě jednou moc děkujeme !
Dával jsem jeden příspěvek, který zmizel. Znova to psát nebudu. Takže jen heslovitě : počasí docela přijatelné, ryb moc není. Lépe řečeno velkých. Zatím jsme nikde nenarazili na hejno, kdy by všichni tři na lodi opakovaně tahali ryby. Velké tresky přes metr pouze jednotlivě. Největší keler zatím jen cca 60 cm. Dneska (vlastně už včera) zatím největší treska 131 cm, 21 kg. Brousíme šelf až k Sorvaeru, ovšem ryby se spíše chytají před vysílači u Hasviku a u dračí hlavy. Halibuty jsme zatím poškádlili jen dvakrát na vláčku a berou jen dorostenci. Ale docela ochotně. Hojně se v průlivu vyskytují plískavice bělonosé, tak to občas před Hasvikem vyčistí od ryb. Jinak celkem klasika – musí se jezdit a hledat. Zatím jsme nenachytali na stejném místě dva dny po sobě. Zbony dneska instaloval tablet na registraci úlovků – může se začít plnit databáze pro ministerstva rybolovu. Zatím to prý online nefunguje 🙂
Zdravíme z Hasfjordu. Přijeli jsme v neděli v poledne. Na Soroya velmi chladno a party před námi měly i hodně větrno. Nám se vítr trochu utišil, takže původní záměr objet jen Hasvik kolem vysílačů k dračímu zubu se změnil až k cestě na Kveitegrun. Pár tresek se povedlo, ale metrovka jen jedna. Včera pršelo a i pofukovalo, tak jsme brousili jižní fjordy a zkoušeli, jestli se nesplete halibut. To se nestalo, takže jsme přivezli jen jednu rybu v bedně. Dneska opět před vysílače, kde byli lovci před námi úspěšní a hned po prvním náhozu se začali chytat cca 60 cm keleři. Jak jsme dostali pilkry pod ně, zavěsilo se pár tresek obecných větší velikosti. Na místě bylo na náš vkus dost lodí, tak jsme práskli do koní a najeli na šelfový zlom, po kterém jsme dojeli až na úroveň Sorvaeru. Výsledkem byla jen jedna treska přes metr, i když pořádně bachratá. Na odpoledne byla hlášena desítka vítr a mraky na západě tomu odpovídaly – obrátili jsme tedy loď k domovu. Cestou zpátky další zastávka u vysílačů a opět jsme našli velké tresky. Největší 123 cm, i když některé o něco menší byly mnohem těžší. Zatím ovšem nikde situace, kdy by všichni v lodi opakovaně tahali tresky „soroyské velikosti“, ale nemůžeme vystřílet všechny patrony hned na začátku. Kluci z naší druhé lodi přivezli menšího halibutka, vzali i jednu kočku a taky několik pěkných tresek.Začátek docela dobrý, jen Michal (Zbony) už před chvílí raději dovezl dalších 200 litrů benzinu z Breivikbotnu 🙂
Na chvili zaclo i snezit
No totok … Já sice souhlasím se sloganem “špatné počasí – berou (velké) ryby”, ale všechno má své hranice. Trochu nám na příští týden přitopte ! Nerad bych byl na fotkách v půlce června v kulichu, když jsem si vybulel už ve druhé třídě, že čepici nikdy nosit nebudu 😀
Apnea ahoj, prosimte zatim odkapavame pomoci ocelovych mrizek, na ktere se polozi filety a nechaji odkapat, ale od druheho tydne v cervnu k nam prileti kluci a bude se tu pracovat na novem molu, susarne a vylepseni filetrny a dalsich … Takze az tu budes, tak muzem spolecne neco vymyslet a hned to zkusit realizovat
Jinak na trajektu tak, jako vsude jinde pracuji zamestnanci, a vetsina zamestnancu vseobecne ma svou praci na haku, takze kdyz je prijemne pozdravite, budete mili, tak vetsinou radi vyjdou vstric …. sme jen lidi 
Díky Michale za info. Mřížky považuji za naprosto dostačující, ale minule tuším byla jen jedna, což v případě úspěšného výjezdu typu (cituji Ahmada) ” Soroya massacre ” není mnoho. Tak jestli máme ještě něco shánět. Nejsme lakomí – posledně jsme tam Ornulfovi nechali filetovací zástěry i hadici s ostřikovací koncovkou…. Jak je to se zaměstnanci a hákem dobře vím, ale pokud by chtěli účtovat 5,80 m dlouhé auto jako přesšestmetrové, za více než dvojnásobnou cenu, tak to prrrr 🙂
Jance díky za odkaz na ceny. Lidové vozítko si změříme před odjezdem a hned budeme chytřejší. Zažil jsem i pokusy (ne v Oksfjordu) účtovat rakve na střeše, ačkoliv v ceníku o nich nikde nebyla ani čárka. V době, kdy se většina takovýchto položek platí kartou a peníze navíc nejdou strčit do kapsy to sice moc nechápu, ale třeba má i výběrčí personál nějáké desátky z celkového pytle peněz …
Petře, nedovedu si Tě představit jak se hádáš.
No vidíš, Honzo, a to jsem “certifikovaný odborník na konfliktní komunikaci” – ne vlastní vinou s celkem bohatou praxí 🙂 Ovšemže raději těm situacím předcházím, když je to jen trochu možné. I z toho tolikrát vzpomínaného “salámisty” Ornulfa jsme nakonec všechno potřebné vypáčili bez křiku. Ale když to jinak nejde … můj největší majstrštyk bylo uštěkání chorvatského policajta (při lehkém překročení rychlosti) z původních 800,- Kuna pokuty na nulu ! Kdo zná hrvatské cajty … To ale bylo ve stylu pavlačové baby, které někdo přeběhnul v zablácených bagančatech čerstvě vytřenou chodbu – decibelově něco jako start AN 226 :-)) Tak uvidíme, jaký soupeř bude případně trajektový bandita …
. Tam sme platili Ford Transit so šoférom+5 osôb -720.-NOK a späť to isté,len za 1135.-NOK
Hmmm, tak je vidět, že i v Norsku si osvojují zvyky pražských taxikářů. Před 6 lety jsme v květnu platili (za stejné auto + 6 lidí) něco málo přes 500 NOKů /jízda – tam i zpět. Potom jsem to už moc nesledoval , ale myslím, že ani předloni v červnu to přes 700 NOKů nebylo. Je ovšem fakt, že ceny zvláště kratších trajektů obecně dost kolísají s ohledem na roční dobu a i dny v týdnu. Tak uvidíme, co si příští neděli připraví na nás a Volkswagen Caravelle. Rozhodně ať mají po ruce ceník, protože když je potřeba, tak se hádat celkem umíme 🙂
A ještě jedna drobnost pro Zbonyho, pokud to přečte. Má tam Ornulf ve filetárně nějáké okapávače na filety ? Naposled to byla celkem slabota …
Díky moc JAKABO za reporty. Nejenom z vody, ale i z dalších vašich aktivit. I když vám počasí tak úplně nevyšlo, ryby jste nachytali pěkné. To ani na Soroyi není pokaždé jistota. Tož uvidíme, jaké počásko přivezeme na ostrov příští neděli my. Zatím mám v Norsku poměr dnů cca 30:1 – “dá se vyjet na moře : nedá se vyjet na moře”, takže už se statisticky logicky musí blížit akce, kdy se to tak úplně nepovede. Ale klidně bych to ještě trochu odložil 🙂 Tož šťastnou cestu domů a budu se snažit cca za 14 dnů taky občas nějáký obrázek z Hasfjordu poslat.
Ranni a vecerni vyhled, vecer ve 22:30 stale krasne videt, polarni den uz se blizi
… a já přidávám fotku mého oblíbeného výhledu z června, téměř bez sněhu 🙂
Tak to nejsou zatím pro naší partu vůbec dobré zprávy. Nastupujeme v neděli, 10.6. a zatím jsme odjížděli z Oksfjordu vždy v pracovní dny v 8.15. Pouze předloni jsem přijeli v úterý nad ránem a čekali až do 9.50 – úterý je vyjímka a ranní trajekt nejede, to už víme. Ovšem čekat až do čtvrt na pět odpoledne … to je vlastně jeden chytací den v ř..ti. Jízdní řád je zatím k dispozici do konce května, tak je ještě naděje, že od června některé spoje přiskočí. Zažil jste někdo v minulých letech (od června do srpna) příjezd v neděli ? Skutečně se dalo do Hasviku odjet nejdříve až odpoledne ??? Zdá se, podle zkušeností, že ten rozpis je poměrně konzervativní…
To chce fakt srdce v tuto dobu vyrazit na Soroyu. Hlavně kvůli cestě, ale i nejistota počasí a pak ta kosa na moři … Brrrrr, já bych tam v březnu nejel ani kdyby se chytaly běžně tresky přes 40 kg. Asi už jsem měkkej, ale celková pohoda je mně milejší, než o něco větší ryby. Ovšem takhle od compu …. moc pěkný a příště jeďte klidně i dřív 😀
Nechci dělat zadarmo 🙂 reklamu žádnému výrobci, zvlášť, když jsem žádná kvanta jiných prutů nevyzkoušel. Ale třeba naše parta na lodi se po letech sjednotila na vláčecí kombinaci Charisma 50-190 + Slammer 360 jednomyslně. A cena v tom hrála jen minimální roli. Chytáme na to i halibuty 100+(zasenétakmoc) cm, tresku obecnou mám tuším 117 cm a metroví keleři letí z vody zcela beze strachu o vercajk. Začínal jsem na moři s třímetrovým prutem už zapomenuté značky. Tak jsem si pak chtěl koupit stejně dlouhého “oušn fajtra” (Penn International Ocean Fighter 3.00m 100-400). Přes výborná doporučení jsem měl v reálu pocit, že držím v ruce kus gumové hadice, takže jsem se snadno nechal přesvědčit ke koupi zmíněné Charismy v délce 2,40. A dokud se nerozpadne, nevidím žádný důvod ke změně. Dostává naloženo určitě víc, než by schvaloval výrobce, ale je to fakt držák. Jenom pro jistotu doplňuji, že jsem kupoval před sedmi lety. Dneska člověk neví co se stane, bo je všechno kolem pančovane 😀
Led v Hasfjordu kazdym dnem zesiluje
Pěkně přituhuje. Hned bych posílal stížnost do Mexika ke správci dálkového vytápění ! Možná by měli na Soroy ubytovatelé zvážit nákup alespoň několika lodí Kvaerno Isbryter, pro tyhle případy 🙂 No, snad poválečné kůly pod Hasfjordem I. ještě chvíli vydrží ….
Nahrávání ...
