Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Ostatní dny byli všechny v tomto duchu , počasií jak psala paní Janka, pořád mělo být škaredé , ale na nás se smálo sluníčko. Musím říci, že to bylo pro nás krásné ukončení sezony v norsku. To jsme však netušili, že nás čeká ještě větší zážitek . Poslední den už se mi nechtělo jet už na moře vypravili jsme se s reném a ještě jedním kolegou Gofem na procházku k větrnému parku na Smole , s tím že zkusíme chytnout nějakého pstroužka . Pro tuto příležitost sebvou vozím vždy jemný teleskopický přívlačák s 10 silonem a k tomu nějakou drobnou bižuterii. Po asi 15 m chůze od cesty jsme dorazili k malému jezírku , kde nám rené sdělil, že tam jsou nějací pstroužci , ne vysazovaní , ale naturální. Z prvu se mi to nechtělo věřit , jezero vypadalo plytké , ale přeci jen jsme to tam házeli . Záběr přišel asi po 1/2 hodině když jsem už rezignoval, pstroužek 10 cm , no nic řekl jsem vrátil ho vodě a pokračoval . Podařilo se mi dostat ještě 2 ale byli to taky takoví hašiši do 20 cm . Po hodince jsme rezignovali a vraceli se zpět museli jsme balit . Cestou zpět jsem si všimnul , že cestou zpět se v říčce co vytéká z jezera objevuje nějaký pohyb. Zkusil jsem to a fakt záběr pstruh 25 cm a vždy zabral na první náhod a pak jsem mohl házet jak dlouho sem chtěl a nic. Proto jsem se vždy posunul o něco dále . Až jsme přišli k záočině s trošku hlubší vodou , tak to začalo. Hned po náhozu se objevila veliká vlna a najednou se do prutu opřela jiná síla než doposud . Pstruh bojoval jako lev , nechyběli ani výskoky nad vodu , no překrásný zážitek , nakonec jsem z tůně vytáhnul 4 pstruhy o velikosti 36 až 41 cm , vše během 10 minut těsně před vtokrm říčky do moře . Škoda že jsem to nezkusil dříve , ale už jsme odjížděli tak jsme se museli vrátit. škoda , ale musím se tu ještě vrátit , bylo to úžasné. Cesta zpět standart , nebyl žáden problém a za 26 hodin jsme byli u nás doma v Píšti . Fotky ještě dodám , nefotil jsem vše a kolegové mi to ještě dedodali.
I když při odjezdu byla předpověď katastrofická a mysleli jsme že nevyjedeme , tak celý týden počasi vydrželo, proto jsme mohli každý den vyjet na moře, jen jeden noční výjezd , co jsme si naplánovali k čárou nám moc nevyšel, zvednul se vítr a my jsme kromě dvou žraloků maček (dle čáry já je neznal, byli jiní než ostrouni) nic jiného nepověsili a vítr nás hnal takouvou silou , že drift nám zvednul naše 600 jigy a nedostali jsme je na dno .
Proto jsme se ještě za svitu měsíčku vrátili zpět a vyuřili venkovního lavoru, který mezitím kluci vytopili na nádherných 36 st a po zpáteční cestě jsme si to zasloužili bylo to přeci jen vyčerpávající , zvedli se vlny ´k tomu větru a začalo pršet , tak že jeden člověk musel být stále na přídi a sledovat , abychom do něčeho nenarazili a druhý co řídil musel sledovat GPS aby se vyhnul všem skalám cestou zpět . Jezdili jsme kolem sádek a bylo tam hodně bojek , které jmse museli minout . Po dojezdu jsme byli rádi , že jsme se ve zdraví vrátili 🙂
Ten večer jsme oslavili šťasný dojezd , protože výhled počasí na další den byl špatný a tak jsme si chtěli ráno přispat. Ráno , co jsme se probudili jsme zjistili že počasí se změnilo oprti výhledu tak všichni se hned připravili a hurá na ně. Ten den jsme se rozhodli , že prozkoumáme Veidholmen a okolí, počasí nám opět přálo, tak jsme vyrazili , bohužel po velkých hejnevh větších ryb ani památky , tu a tam se podařila nějaká 80 – ta , ale nebylo to pravidlem, co nás překvapilo, to bylo to že malí kohleři brali i ve 100 metrech, s tím jsme se zatím nikde nesetkali . Zpět jsme dojeli zase za soumraku, jen ryb bylo znatelně méně . Už jsme se strachovali , aby jsme si něco dovezli, tak jsme lovili makrely (které mi osobně tedy chutnají více než velcí kohleři :-). Tak postupně pokračovali naše dny až jeden den se zvedl vítr , že na moři bychom byli v driftu jako s motorem , tak jsme skončili schovaní aprohledávali útesy a vyvýšeniny nedaleko chaty . Vše jsme vláčeli a úspěchy se dostavili velice brzy . Na zelené gumy se nám jedné lodi podařilo chytnout 22 poláků od 50 do 80 cm a 5 obecných , což bylo krásné a všichni jsme se náramně pobavili.
Druhý den jsemé si přivstali, protože měl přijít velký vítr a chtěli jsme si ještě zachytat na volném moři . V 7 ráno jsme vyjeli a již v 7,30 jsme si byli zachytat pár nástražních rybek , i když nám René připravil zamražené sledě , tak pro jistotu jsme si šli chytnou na nejbližší kopec pár makrel . Něktrým účastníkům se to tak zalíbilo , že jsme tam zůstali více než hodinu a nacvhytali jsme nejen nástrahu, ale taky znamenitou večeři u toho se nám podařilo vytáhnout pár obecných a nespočet lumbů . Pak jsme vyrazili směr větší hloubky k majáku. Po pravé straně jsme viděli poloostrov Veidholmen a za ním Hitru , my jsme však vyrazili na levou stranu , kde jsme objevili překrásné podvodní kopce . Cestou tam jsme vždy na nějakém zlomu zkusili spustit nástrahu k těmto zlomům(díky půjčeným mulťákům od SIma to byla pohádka a všem to vřele doporučuji) tady se většinou věšeli jen lumbi , ale i tam se nám podařilo chytnout pár lengů , jeden měl 124 cm a několik ostrounů, kteří byli obzvlášť při chuti ten den jsme jich vytáhli asi 6 ks okolo 1 metru. Po příjezdu na vyhlédnuté místo přišlo velké zklamání, ať jsme chytali ze všech možný stran , nepodařilo se nám ryby najít . Chytalí jsme koehlery do 40 cm , ale větší ryba o to zavadila jen náhodně . Od jihu se k nám začali blížit mraky ,tak jsme se pomulu přesouvali do zákrytu ostrůvků kde se nám taky nic významného nepodařilo chytit . |Den byl nakonec úspěšný 3 lodě nachytali celkem asi 40 makrel 12 obecných, 7 pěkných lumbů a 3 lengy . Večer jsme se potkali s němci co chytali na JV straně a taky nedokázali trefit na větší hejno ryb.
Cestou jsme se kochali krásami norska, snad poprvé co jsme jeli přes norsko za dne . Ten kdo jednou projížděl 63 silnicí směrem k Afarnes , přes trolí stezku a okolo Geiraigen fjordu ví o čem mluvím. Obrázky, které nám probíhali před očima byli jako kouzelné a ke všemu nám přálo počasí. Pak jsme přejeli přes Molde atlantskou cestou(vzali jsme to kolem chaty Hogset) směrem do Kristansandu až jsme pak trajektem dorazili na Smolu. Ubytování na Smole v dyrnes mělo být pro 8 osob, ale naštěstí jeden člověk naší posádky den před odjezdem odřekl, tak jsme tam byli v 7 a to bylo docela dobré , v žádném případě to není pro 8 osob. Lodě co jsme měli byli docela dobré a dokonce jsme využili dřevěnou vanu umístěnou na výšince s překrásným výhledem na ostrůvky před dyrnes . Druhé ubytování pro 5 osob u Reného bylo odpovídající, jen k molu s lodí a filetárnou to bylo trochu dále. Ihned po převzetí lodí jsme vyrazili na vodu . Očekávání bylo velké, ale vzhledem k podmínkám na Smole , jsme byli v začátku hodně zklamaní. Problém je , že na otevřené moře je to více než 7 km a cesta vede přes oblast s hodně skálama a hloubkou od 0 po 25 m , kde musí člověk neustále hledět na GPS , aby někde nenaboural vrtuli. První den jsme chytli jen 8 doršů od 60-80 cm a hromadu makrel a malých koehlerů. Po příjezdu na chatu jsme povečeřeli( k večeři jsme měli úžasné hovězí líčka s domácím houskovým knedlíkem a peřouvou omáčkou , k tomu sedlo pár vychlazených 12 -tek.
Nahrávání ...
