Hejna makrel se toulají hodně daleko na otevřeném oceánu a mohou kdekoliv odbočit přímo k pobřeží, jsou však určité oblasti, kterým dávají přednost. Všeobecně se dá říci, že to jsou nejčastěji mělčiny 15 – 20m se širokými a otevřenými písčitými zálivy, ale narazíte na ně také v ústí fjordů, na skalnatých rozích. Mnohé zálivy se při vrcholícím přílivu stávají hlubokými a pak za nimi bývá stupňovitý břeh. To je důvod, proč zde můžeme narazit při vrcholícím přílivu na makrely, které rychle loví podél zadního okraje zlomu dna. Skalnaté úseky pobřeží, které ohraničují tyto zálivy z obou stran, jsou pro náš lov mnohem vhodnější. Hluboká voda u nich je nejlepší, ale není to nutné, zvláště pro noční rybolov.
Večer očekávejte velmi dobrý lov
Nezapomeňte na to, že krmící se hejno makrel bude před sebou tlačit drobné rybky do mělčin a tam je bude lovit. Mnohokrát jsem chytl rybu těsně pod hladinou. Sledujte příznaky výskytu ryb během dne. Dalekohledem je třeba vyhledávat mořské ptáky, kteří neustále sledují moře. Potápějící se rackové jsou velmi slibným znamením. Hejno makrel také často prolomí hladinu a můžeme pak pozorovat vodní tříšť v místech jejich lovu, což je na klidné hladině možno pozorovat i na velkou vzdálenost. Jestliže vidíme takovou aktivitu během dne, pak můžeme i večer očekávat velmi dobrý rybolov.
Musí stále plavat jinak se utopí
Podobně jako tuňák patří makrela do čeledi makrelovitých. Žijí na otevřeném moři a jsou velmi hbitými plavci. Jejich charakteristickým znakem je, že postrádají plovací měchýř. Plovací měchýř ryb zajišťuje možnost přizpůsobení váhy tlaku vody a díky tomu jsou ryby schopné plout. Ryby, které žijí na dně nebo jsou výrazně rychlými plavci (jako například makrela) nemají dokonale vyvinutý plovací měchýř a nebo ho nemají vůbec. Tato fyzická vlastnost činní makrelu extrémně pohyblivou a pomáhá jí uniknout velkým predátorům, jakými jsou například treska obecná, žralok sleďový, kosatka nebo sviňucha. Má to však i jednu nevýhodu, aby se neutopila musí být v neustálém pohybu, zato může lovit v různých hloubkách. Makrela má na hřbetě modré pruhy a obvykle dorůstá délky 50 centimetrů.
Většinu času se drží u hladiny
Tato ryba má jasně zeleno-modrou barvu, která se po vylovení mění na modro-stříbrnou. Stejně jako ostatní ryby z tohoto rodu má makrela pět jednotlivých malých ploutví za druhou hřbetní a řitní ploutví. Díky svému tvaru připomínajícímu torpédo dosahuje značných rychlostí a dokáže uniknout nebezpečí rychlostí blesku, rychle se potápí do velkých hloubek nebo naopak rychle vyplave z hlubokého moře na hladinu. Břišní strana je bílá, lesklá. Na hřbetě a na bocích jsou tmavé nepravidelné pruhy. Makrela se pohybuje v hejnech a většinu času se drží u hladiny. Během zimního období klidu makrela nepřijímá potravu. Na jaře se živí planktonem a malými korýši. Na sklonku jara a v létě, po období tření, se jejich příjem potravy rychle zvyšuje. Loví malé ryby ve skupinách, zejména mladé sledě, šproty a smáčky.
Dá se ulovit na všechno
Existuje mnoho všeobecně rozšířených mýtů o lovu makrel, často šířených lidmi, kteří ve skutečnosti ví jen velmi málo o této bojovné a chutné rybě. O makrele se tvrdí, že jí lze lehce ulovit opravdu v jakémkoli čase. Často slyšíme, že se dá ulovit na stříbrný papírek, na květinku, do ruky atd. Dá se říci, že v době, kdy jsou makrely zaujaté zuřivým žraním těsně u břehu, pak neuslyšíme žádné stížnosti a všichni si dobře zachytáme, protože jsou makrely v dobré náladě. Další mýtus se týká jejich potravních zvyků a kulinářských vlastností. Jsou to požírači kanalizačních splašků, řekne jeden, zatímco druhý tvrdí, že makrely se dají jíst pouze z volného moře. Tento druh špatných zpráv často odrazuje lidi od lovu makrel.
Přejít na:
Autor: Michal Simčo
Foto: www.rybolovnorsko.cz
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!