Rybolov Norsko

Prvý krát som sa dostal do Nórska do Snillfjordu. Fjord bol plný tresiek tmavých a makriel. Chytali sme na prívlač, ale najúspešnejší bol troling. Bol som očarený týmto rybolovom. Potom nasledovali do Snillfjordu ešte dve výpravy, ale s rybami to už bolo horšie. Museli sme na tých slabých člnoch jazdiť 5 – 8 km od prístavu a skúšať šťastie.

Ale začiatky to boli krásne.

Na první cestu mě zlákal jeden přítel z mládí, který tam byl rok přede mnou poprvé. Jeho rady : “nic moc na chytání nepořebuješ- vezmi si to na co chytáš tady”. Poslechl jsem ho. Co mi ostaně zbývalo. Koupil jsem dle jeho pokynů nějaké pilkříky 40 – 80g a paternostery.Toť vše. Prní asi 3-4 dny jsme naháněli kellery – asi 40 cm – celkem asi 25 – 30 ks za ty 4 dny. Lodičky byly s malým motorem – 5 koní. Po několika dnech jsme se vydali dále směrem k moři a zadařilo se. Ulovili jsme asi 30 tresek od 60 do 80 cm. To bylo vše. Samozřejmě mě nadchla příroda a již jsem se norské závislosti nezbavil. Oproti dnešku, kdy s sebou vozím kde co mě tenkrát stačila jedna krabička na nástrahy. Lety jsem pak získával zkušenosti a každý rok doplňoval zejména samostudiem znalosti. Podotýkám, že jsem neměl nikoho, kdo by mě první rok předal nějaké zkušenosti. Také tenkrát se mnou byla v Norsku poprvé a naposledy manželka. Škoda – jeden zlomený prut.

Mal som možnosť porovnávať zdravotníctvo v Norsku a starostlivosť u nás doma. N ori boli veľmi srdeční, milí a o podmienky v špitáli sa nedali ani trochu zrovnávať. Jediný problémm som mal sa s nimi dohovoriť a na komunikáciu som využíval “priateľa” na telefón doma v SR.

Poprvé mne do Norska s Korlinem vytáhl můj strejc. Cesta busem se přežila, jelikož jsem byl patřičně nabuzený. Po té co jsme vyfasovali chatku jsme byli dovezeni na molo a dostali loďku s motorem 5.5 Hp.

Nažhaveně jsme do ní naskákali a “hrr na ně”. Tenkrát jsme jen pilkrovali. Chytali jsme samé malé kelírky do 40 cm, sem tam jednoskvrnka a obecňačka a jeden kapitální vlkouš 13 kg, 112 cm. Když jsme ho dostali do loďky, lítal po dně a cvakal hubou jako vlčák. Byli jsme tak vykulení, že jsme se vrátili na břeh a už ten den nechytali.

To, že byl v chatce dvouplotýnkový vařič, kde šla jen jedna plotýnka a obě pánve měly dno pokroucené tak, že se na plotýnce musely držet, aby se na nich vůbec něco usmažilo, že jsme proti vlnám a větru s loďkou ve čtyřech lidech kolikrát stáli uprostřed fjordu, protože nás motorek prostě neuvezl, to už je jen vzpomínka, nad kterou se člověk jen pousměje a spíš to bere jako “dobrodružství”.

Byl to ale “START” norské horečky, která mne drží dodnes. Za to jsem Korlinu vděčný.

Zdravím všechny v Novém roce a přeji všem hlavně hodně zdraví, a to proto, abychom mohli bez obav zase znovu vyrazit tam nahoru na sever do země zaslíbené.

Já jsem poprvé byl v Norsku v roce 2001,(když se podívám na fotky,-to jsem byl ještě hezkej štíhlej a mladej kluk) bylo to okolo 10. září, dobře si to budu pamatovat, protože v té době byl zrovna ten letecký útok na dvojčata, o tom je lepší raději moc nepsat, i když jsme už měli i mobily, v místě nebyl moc signál, norské televizi jsme moc nerozuměli,ale to co jsme viděli stačilo, a něco se k nám také doneslo a hlavně jsme vůbec nevěděli co bude, jestli jet domů…

Byli jsme asi 100 km nad Bergenem,v osadě Nautesund, dala se dohromady parta asi 20 lidí,-já jsem se znal pouze s jedním kámošem z Prahy, objednal se soukromě malý autobus od Čedoku, byl to Ikarus, no Ikarus…, taková přestavěná Avie , byla tam i klimatizace a záchod který se nedal používat, ale na rovině to jelo tak max.90km/hod. Takže docela brutus.

Chatičky dobré, já byl jen s Jardou , sprcha záchod, mrazák, televize, přímotopy, kamínka,kuchyň-klasika, k lodím tak 20 metrů,krásná klidná zátoka, jen ty loďky, byly to malé laminátky , motor 5 koníků,řízení pákou přímo na motoru, a nádržka cca 0.5 litru také jen v motoru, tak si jistě dovedete představit, jak se asi na otevřené vodě ve vlnách dolévá trychtýřem z petky benzín. Ale nic jiného jsme předtím nepoznali, takže jsme nebyli rozmazlení.

Způsob lovu převládal v pikrování, alespoň tak jsme to okoukávali občas od těch, kteří už tam někdy byli. Samozřejmně že o echolotech jsme ” možná “tak akorát slyšeli, že existují, takže to bylo vše o náhodě,digitální foťák jsme tenkrát také neměli, počasí krásné, byli jsme i jen tak ve slipech, samozřejmě jsme zažili i děšť a vítr, prostě norská klasika,ryby byly, makrely ale malé, keleři, hodně platýzů, jednoskvrnky, nějaký okouník,i polak, brosma, ale ti mníci…- na to už jen vzpomínám, okolo skal tak do 50. metrů na maso i jen na pilkr,asi tak do 15ti ks, ale ty roury ,takové jsem už nikdy v takových velikostech nechytil, snad to ještě někdy příjde. Měl jsem tenkrát nový pilkrovací prut s kladkou a multík s počítadlem od Zebca a samozřejmě šňůru, na vláčení jsem měl klasiku, plný laminát.

Samozřejmně, dnes je to vše dost odlišné, ubytování , lodě, echoloty, nástrahy, ale jak píšu , nebyli jsme zmlsaní,cítili a zažili jsme nepoznané dobrodružství, domů jsem si dovezl tak bednu a půl, i když ne vše vyfiletované, ale prostě mě to chytilo,zdejší příroda mě učarovala, od té doby tam jezdím pravidelně, pokud to situace dovolí, tak dvakrát do roka, jen podobné trmácení zmíněným minibusem už odmítám, a jezdíme dodávkama.

Děnně prohlížím tyto stránky, a koukám co je nového, a i když tady jsem registrován krátce, zvykul jsem si, a chybí mi nějaká ta nová zprávička o čerstvých zážitcích, tak tento návrh vítám.

Dnes to máme za 125 dní,po příjemném pobytu se vracíme znovu k Benovi, a přemýšlím, jestli mu raději nevzít místo lahve Becherovky krabici s máslem…

Vše na rybolov nakoupené, dokonce jsem už vytisknul i dobu přílivů a zalaminoval, a věřím, že jak se to přehoupne pod tu stovku, tak že už pomalu začnu snášet věci dolů do garáže, a začnu se opět pořádně těšit. Ale na to první Norsko nikdy nezapomenu. Honza

Poprvé jsem se do Norska podíval až v roce 2003, neboť jsem do té doby bohužel dal na nelichotivé povídačky o „zvedání těžkotonážních nástrah jeřábem“. Díky známému, který tenkrát již v Norsku byl a který mě a mé kamarády do tajů norského rybolovu zasvětil, jsme v devíti plni očekávání, „převzatých zkušeností „ a zakoupených všelijakých nástrah vyrazili na přelomu září a října po vlastní ose směr Aure.

Po příjezdu jsme se do poněkud stísněných podmínek ubytování nakýblovali a po hltu vodečky jsme natěšeni vyjeli na 15ft/10HP vstříc trofejním úlovkům.

Nebudu tady rozebírat den po dni, ale za 9dní pobytu se nám za velmi slušného počasí podařilo ulovit několik průměrných obecňaček, kelírků, makrel i pár slušných (10ti kg) lumbů. Také se podařili, pro nás tehdy překvapivé úlovky, viz.foto.

Přes to všechno na svůj první úlovek nemohu zapomenout. Byl to okouník, chycen na nějakých 35metrech na peříčko a měřil dobrých 15cm .

I když jsme tenkrát naše bedýnky nenaplnili našimi úlovky a většina z nás je doplnila rybami koupenými od profíků, tak musím konstatovat, že naše první výprava minimálně na mě zanechala hodně velkou stopu.

No a od té doby jezdím i 3x za rok do této země zaslíbené nejen za rybami, ale především za krásnou přírodou a hlavně nesmím zapomenout, že i s partou bezva kamarádů, bez kterých by to nebylo ono!

A vo vo vo tom ,to je !!!!!

Dan

😛