Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
snazil sem se to vyfotit z leva, z prava a nakonec …. … nakonec sem si radsi vypujcil fotku od profi fotografky Anny z Hasviku Ørnulf rikal, ze ten kruh okolo muze znacit prichazejici snezeni, ale doufam, ze si delal jenom srandu
Tak jak? Dělal si Ornulf srandu, nebo ne? Halo kolem Měsíce (nebo Slunce) vzniká na ledových krystalcích, převážné šestibokého tvaru, takže se to skutečně nakonec může z nebe vysypat až na zem. Většinou ve formě pěkného prašanu. Stejně to nemá Ornulf ze své hlavy, ale od zkušených předků 🙂 Měl jsi dát i svůj pokus. Třeba by to zase oproti Ann nebyl až zas takový rozdíl. Já Měsíc a jevy kolem něho fotím tak, že si změřím bodově (nebo se zvýhodněným středem) expozici přímo na zářící střed a potom ručně podexponuju, jak je potřeba – často klidně o více, než 3 EV. Čím půjdeš níže, tím spíše budou vylejzat i ty úkazy kolem. Když to nebude stačit, stáhnout pak ještě světla v RAW editoru. A co nejméně komprimovat do JPEG. Komprese začne vyrábět kruhy sama od sebe a to je pak dost bléééé …. 😀
opravdu jsem vytrhl zásuvku z těla navijáku.
přišlápl jsem kabel, záběr, zásek a bylo to. Teď je v opravě u Sima, tak uvidíme jestli se bude opravovat nebo koupím nový. Jinak si nemůžu stěžovat, s tou rychlostí nevím, ten 500tm ma „twin motor“, jakési turbo a to jede prázdný nahoru v pohodě. My máme v partě můj Kaigen, 4x leobritz a 1x daiwa 500 (nebo tak něco). Daiwy se už opravovali dvě, ale je fakt, že my jim dáváme dost na prdel, tresky 25kg jsou na denním pořádku na Soroya, kde jsme byli již 5x za sebou. Letos je prověříme na Senje v červnu!Hmmm, tak to je blbý. Aby se oprava neblížila ceně nového, jak to v těchto případech často bývá … V každém případě já osobně doporučuju před připojením kabelu udělat 3-4 závity kolem prutu. Sníží se sice trochu akční rádius v lodi (pokud nemáš akumulátor v kapse), ale zase eliminuješ “štos” přímo na zásuvku, když se stane to, o čem píšeš. Jinak Banaxem jsem normálně tahal tresky kolem 15 kil “na motor” – tedy bez pumpování . Jak měly přes 20 kg, tak už motor skučel a raději jsem pěkně postaru dobíral 🙂
No daiwa je asi trochu lepší, ale já mám Kaigen 500tm a kdybych ho nepoškodil svojí blbostí (přišlápnutý kabel při záběru a vytržená zásuvka), tak nemám jediný problém. Mám ho 5 sezón na Soroya a v pohodě zvládá. Nicméně ta 500tm stála tenkrát skoro stejně jak Daiwa leobritz, takže dnes bych asi volil daiwu, hlavně kvůli případnému servisu.
A vytrhla se skutečně zásuvka z těla navijáku nebo povolil kabel ze zesílené plastové koncovky? To se u Banaxů údajně stává. Známý elektrikář mně říkal, že (obecně) u dražších provedení je to svařeno z jednoho kusu a u levnějších se kabel jen zasune do plastové (gumové) silnější části a spojí lepením nebo tepelně. To potom stačí nějáký čas zatěžovat ani ne moc silně a … už koukají barevné drátky. Jestli patří Banax v daném segmentu mezi levné nebo drahé výrobky lze snadno na netu dohledat 🙂 Ale já sám jsem s ním byl 2x na Soroyi, kde téměř výhradně pilkrujeme na hloubkách (půjčený od tchána, který ho dostal jako dárek, aniž ho chtěl) a kromě zmíněných potíží, které vyřešila elektrikářská páska, fungoval bez výhrad. Je pravda, že bráchovo Shimano za více než dvojnásobnou cenu a Daiwa půjčená od Sima u třetího parťáka na lodi zvládly vytažení prázdného kilového pilkru z cca 120 metrů o pár vteřin rychleji. Ale skutečně jen o pár. Ostatně – se svým mechanickým Penn Spinfisher SSV 7500 jsem byl ve vložené soutěži, když jsme zrovna hořeli na okounících, 2x za sebou z 200 metrů nahoře dříve, než oba zmínění “elektrikáři” 😀 Ale asi to bude jako u spousty jiných výrobku – nové fungují celkem dobře, kvalitu prověří až čas.
Chci-li se vyhnout výrazu “magoři”, musím uznat , že jste fakt srdcaři 😀
OK. Jedeme 10.6.2019 na 12 dnů do Bestemors House. Po šesti letech od Ornulfa k Ahmadovi. Tak uvidíme, jak bude výhodné bydlet blízko na šelfovém zlomu….
to Zbony, Apnea – myslím, že tohle bude zajímat hodně lidí – je to perfektně zpracované, super ! Akorát by to chtělo hodit do nějaké samostatné diskuze o fotografování. Tady to za chvíli zapadne a to bude škoda.
Jooo, to je úděl internetových fór. Za chvíli zmizí spousta věcí v kyberprostoru 🙂 Ale, na druhou stranu, tady to má být hlavně o rybách, takže si nemyslím, že by detailní rozebrání problematiky fotografování polární záře zajímalo až tak moc lidí. Bavíme se o docela pokročilém focení zrcadlovkou, což se týká spíše zlomku promile populace. Naprosté většině stačí mobil a ti holt mají určitá omezení a spoustu věcí prostě dobře nevyfotí, což jim ani moc nevadí. Koho to zajímá, najde kvanta info rozesetých na internetu. No a kdo si chce ušetřit přehrabávání tun hlušiny, tak si zaplatí nějákou rychlonalejvárnu z nabídek profi fotografů, kteří už to přeházeli za ně 😉 Ale protože rybí sezóna končí, Michal na Soroyi zatím zůstává a podle pořízené výbavy se zdá, že to s focením myslí docela vážně, určitě na tohle téma i tady ještě přijde řeč.
Apnea Dekuju moc, urcite uzitecne rady, sem za to rad. S clonou si pohraju a cas musim zkratit … Diky, poslu dalsi pokusy k posouzeni
(Mam objektiv 18-135, clona 3.5, fotak canon 77D)Není zač. V rámci značky máš vlastně to nejmodernější tělo v amatérském segmentu a na objektiv jsem slyšel taky docela chválu. I když pokrok v kvalitě obrazu na vysokých ISO jde stále vpřed, pořád je to “jen” APS-C formát, takže čip je malý a na něm narváno 24 mega buněk. Marketingové oddělení zase vyhrálo nad technickým, ovšem to platí u všech hlavních hráčů na trhu. Ale to většina běžných uživatelů stejně neřeší, takže já jen doporučuju držet se s ISO do 3200. Je možné hodnotu i v menu omezit a při nastavení automatického ISO, tělo za tento limit nepůjde. Další cesta u tohoto typu focení je přejít na plně manuální režim. Nastavit tedy čas, clonu na nejnižší číslo, ISO těch zmiňovaných 3200, se zavřením obou očí 6400 a přístroj pak ukazuje na stupnici expozice o kolik je podexponováno oproti tomu, jak by se to líbilo elektronickému mozečku uvnitř. Nezapomínat, že se snaží o expozici jako za normálních, denních světelných podmínek ! Takže na polární záři je v pořádku, že je celkově fotka vlastně podexponovaná. Jedná se o digitál, takže pokusy jsou “zdarma”. A poslední věc – při focení ze stativu raději vypínej stabilizátor. Často na trojnožce nadělá víc škody než užitku. Ale nezapomínej ho pak zase zapnout, když už ho máš na objektivu k dispozici. Stejně vypínáš při focení PZ i autofokus, tak to potom najednou zase nahodíš 🙂
JIMMI porad to jeste ladim, jeste je hodne co vychytat Stativ, manual focus na max. vzdalenost, clona 8-9(na tom asi musim zapracovat) a vetsinou bud iso 3200 a cas cca 10sec, nebo iso 12800 a cas kolem 2sec Ale zdaleka nejsem tam, kde chci byt, musim to jeste vyladit
Díky za fotky ze severu. Musíme tě povzbuzovat, aby ses nám na to nevykašlal 🙂 Pokud můžu trochu poradit (fotím zrcadlovkou desítky let), tak doporučuju dostat se s časy závěrky někam k jedné vteřině, raději do jejích zlomků. Polární záře (dále jen PZ) je hodně dynamický jev a na tvých obrázcích je vidět, že se typické “závěsy” slily do jednolité plochy. Ten efekt je možné vidět často na fotkách tekoucí vody, kdy někteří autoři záměrně dávají dlouhé časy aby se jednotlivé vlnky a rozčeření spojily do homogenní bílé hmoty. Tady je to ale spíše na škodu. Krátkého času dosáhneš právě co nejnižší clonou, kterou objektiv umožňuje. Nevím, co máš za vybavení, ale i ty levné, setové objektivy mívají na širším konci něco kolem f4. Když fotíš vlastně krajinu s nebeskou bání, není potřeba se jí bát, protože ostříš většinou na nekonečno. Manuální ostření je správně, autofokus by se stejně patrně nechytal – vyžaduje kontrastní hrany a ty v takovéto scenérii v noci nebývají k dispozici. Stativ je samozřejmost a exponovat je téměř nutné samospouští. K dispozici bývá 2 nebo 10 vteřin. Kdo to myslí s podobným focením vážně, dříve či později dokupuje dálkovou spoušť aby se nemusel aparátku vůbec dotýkat. Doporučuji tedy fotit s prioritou času. Dáš tam tu jednu vteřinu, objektiv se kvůli tmě úplně otevře a procesor dopočítá potřebné ISO, aby na snímku něco bylo. Je to hodně choulostivá záležitost, protože levnější zrcadlovky s crop faktorem (tedy ty, které nemají čip velikosti kinofilmového políčka) vysoká ISA moc nezvládají a na fotkách se objevuje typický barevný šum. Bohužel je nejvíce vidět na černém podkladu. Je to na tvých obrázcích taky poznat a táhne tu typicky zelenou až zelenožlutou barvu PZ do červeno-modrých tónů, čemuž silně napomáhá i režim nastavení bílé barvy. Jde vlastně o hledání nejlepšího rozhodnutí z těch špatných 🙂 12800 je strašně moc. Můžeš sice koupit něco jako Canon 5D Mark IV s širokoúhlým objektivem se světelností 2,8 a je téměř po problému, ale na cenu téhle sestavy se podívej, jen až bude Ornulf pořádně nalitej a ty ho přesvědčíš aby ti odkázal všechny svoje nemovitosti v Hasfjordu 😀 Důležitá věc – nastavit white balance na sluneční světlo (bývá označeno jako symbol sluníčka). Při zanechání automatického vyvážení bílé na foťáku se snaží software dodat do obrázku i ostatní barvy, aby vyšel nějáký předem nastavený optimální průměr všech barev svět(l)a… a jak to dopadá, když je zvýhodněn průměr je vidět na soutěžích MISS, kdy to vyhrávají na celém světě téměř stejné, nezapamatovatelné osoby 🙂 Krátkému času a nízkému ISU výrazně dopomůže … to by jeden neřek´ … silná polární záře. Je řada serverů s predikcí PZ (snadno přes strýčka Google k dohledání) a intenzita se udává KP-indexem. Jsou samozřejmě k dispozici aplikace i pro Android. Předpověď bývá velmi přesná, protože hlavní zdroje PZ – Slunce a jeho sluneční vítr – jsou vědci stále pečlivě sledovány. Index kolem 4 a více už je velmi dobrý a v oblasti Soroyi i celkem častý. Při osmičce je PZ docela dobře vidět i v Čechách. Doporučuju pro začátek mrknout na videokurz od J. Březiny, který vozí klienty k focení PZ na Island. Pár užitečných rad se tam najde.
https://www.youtube.com/watch?v=qg1xfArH7qI
Kdybys chtěl něco doplnit (a já budu vědět) rád odpovím v SZ.
Ahoj do Hasfjordu.
Pane jo … že bych šel někdy z chajdy na molo do kopce a terasu “jedničky” omývaly vlny, to si tedy rozhodně nepamatuju ! Asi skočný příliv. Tak snad se vám v psích boudách neusadí tuleni 🙂
Hmmm, docela zajímavý. Sice to úplně třída Zumwalt není, ale určitě nějákej docela moderní stroj. Vzpomínám, jak Ornulf vyprávěl že někde v průlivu mezi Soroyou a kontinentem najednou echolot na pár desítek vteřin úplně oslepl – patrně přímo pod ním obrovská ponorka. Oblast je prostě významná nejen pro rybáře, ale i pro vojáky. Škoda, že už se nedá jezdit k Sorvaeru na výlet za potopeným Murmanskem 🙂
Díky za fotky, Michale. A přihoď občas i nějáké zimní, nerybářské. Bude se mně po Hasfjordu stýskat, když teď vím, že se tam minimálně 2 roky nepodívám. Ale asi nevydržím a přijedu v červnu z Vaaganu aspoň zpovzdálí omrknout, jak to na mé “soroyské domovské” základně vypadá. Ať přežijete všichni severskou zimu ve zdraví !
Tak jsem letos vyzkoušel kvalvik………. Mazal jsem s ním, vše co jsem do vody hodil, pilkry, gumy, nechával jsem zavadnout, větší množství dával do bužírek a paprik, smrdí to víc než prase. Mí kolegové nevěděli, že jej mám a používám. Chtěl jsem být ,,důležitý,, jak mi to letos půjde. Nevím jaké zkušenosti mají ostatní kolegové, po ponoření pilkru do vody se okamžitě rozpustí, zda zanechává nějakou pachovou stopu netuším. Za mne bez účinku. N.
Čekal jsi skutečně něco jiného ??? 😀 😀
Nehoda norského rybáře při cestě z Hasviku do Hasfjordu. Auto vyletělo ze silnice a zřítilo se z útesu.
Ten jí musel mít jak Ornulfův pes boudu. V tomhle úseku to zas tak moc nevynáší…. možná bylo namrznuto 🙂
Tak zatím nic moc. Vůbec nám nepřeje počasí, je tady jak na Jadranu, spálené obličeje, v oblecích se nedá vydržet, voda se ani nehne. Ryby nechcou moc žrat nebo tady nejsou. Museli jsme vyjet až úplně na hrany, kde to jde z volného moře. Nakonec se podařilo místo najít, ryby byly na kopcích kolem 15 m, dají se chytat tak do 30m, potom zase nic. Nachytali jsme tresky cca kolem 80cm a polaky ve stejné délce.Všichni čekáme, až se trošku pokazí počasí, snad koncem týdne.
Ahoj. Při naší návštěvě této lokality před pár lety v květnu jsme celkem hořeli, ale nakonec se našlo místo (viz. přiložené obrázky), kde byly tresky obecné vždycky. Sice “jen” kolem 80-90 cm, ale daly se tahat po několika kusech najednou, pokud byly na pilkrech i papriky. My jsme to měli se silným driftem a ryby braly cca na 100 metrové hloubce jenom v 80 metrech, takže na horkém místě jsme se udrželi jen pár vteřin. Pokud tam máte Jadran mohla by to být v danou chvíli výhoda. Už to máte určitě naštudovaný, ale podle mě se tam za rybami musí ještě dále na západ až přes kanál do toho archipelu ostrůvků a mělčin. Samotný záliv je hodně hluboký a blízko Rodsandu jsme se zastavovali jen kousek od lososích sádek zkusit nějáké kelery a potom přejezd až k těm ostrůvkům cca 10 km. Tak hodně štěstí a ať se vám zhorší počasí 🙂
Apnea, díky za report, a protože se nepřímo zmiňuješ i o naší partě, tak přidám také náš poznatek. Byli jsme na Vaaganu v tom příšerném počasí před tebou. Celých 10 dnů se střídala 9 – 12 m/s. Když to náhodou spadlo na 5 – 6 m/s, tak jsme rychle valili na šelf. Podařilo se nám to za celou dobu 2x, vždy na 4 hodiny. Naštěstí to z Vaaganu není daleko, ale i v šestce na šelfu je to pro tvrďáky. A jak píšeš, i na šelfu nemáš rybu jistou. Je to o hledání a štěstí, a když ti Poseidon daruje jenom 3 hoďky, tak víc o tom štěstí. My ho měli při druhém výjezdu, kdy jsme na 80 m trefili hejno a během chvilky nachytali plnou loď- max 144cm a 25 kg, většina kolem 1 m.( foto na straně 22 ,13.00hod, foceno Ahmedem). Ale byly i lodě, které brázdily 50 m plotny před Vaaganem a dovezli 5 ks malých ryb. Abychom jenom neseděli na pokoji, tak jsme 2 x s nasazením životy přejeli v 9 m/s do Hasviku. Chytání mezi Hasvikem a Hasfjordem bylo jenom o projíždění benzínu a vyprdění se na čerstvém vzduchu. Za dva výjezdy jenou 2 kočky. Aby toho nebylo málo, tak se pětné počasí udělalo až na poslední den, kdy už jsme ryby museli pouštět. Chytl se konečně jeden halík a pár tresek do 1 m. Takže i my jsme odjížděli s tím, že Soroya už ne. Je na zvážení každého soudruha, jestli ta namáhavá cesta a ty peníze stojí za tu možnost, že se chytne, nebo taky nechytne, trofejní ryba. S odstupem měsíce za sebe říkám, že stojí, ale ne každý rok a dát Soroy šanci alespoň 2x.
Mě právě straší představa, že pokud by se vyrazilo v dřívější roční dobu, budeme možná čekat na ty Poseidonovy 3 hodiny jednou za 3 dny. Já už zažil chytačku obrovských tresek po desítkách, hejna okouníků, metrové kelery na vláčku, v létě jsme nachytali desítky pěkných halibutů, měl jsem kliku i na pořádného leoparda …. Ano, největší tahák Soroy je možnost opravdu velké ryby. Když tam ale ryby nejdou, nechytá se skoro nic, na rozdíl od středního Norska, kde se dá courat kolem ostrůvků a zkoušet polaky nebo aspoň menší barevné chaluhové tresky. Takže souhlas s tvou poslední větou. I když tady trochu skuhrám, stejně tam teď pojedu tři roky za sebou 🙂
Já sice nejsem rybář,ale v Norsku jsem už párkrát byl a na ostrově Soroya 3krat. Měl jsem to štěstí,že vždy se super rybářema a perfektní partou. Taky to kolikrát bylo trápení,ale jak všichni víme,tak záleží na spoustě faktorů a hlavně být ve správný čas na správném místě,ale to platí i pro střední Norsko. Já Soroyu beru jako výjimečnou lokalitu,kam si nepojedu jen zachytat ryby,ale že přijde jednou do prutu rána a mě se povede zdolat trofejní rybu, které tam určitě jsou…a proto je pro mě Soroya výjimečná. Tak snad příští rok….
K tomu nemám co dodat. Tohle bych mohl napsat i já a všechno by sedělo, kromě toho, že jsem tam byl vícekrát. Taky doufám můj původní příspěvek nepůsobil jako naprosté odsouzení této lokality. Jen má trochu varovat potenciální návštěvníky, že to není káď s rybami, kam stačí jenom sáhnout keserem …
Nahrávání ...
