Zase ti Polaci!

Touto cestou bych se chtěl s vámi podělit o své zážitky z posledního norského rybaření z června 2013 destinace Roan. Stejně tak jako sedm předchozích let, tak i loni jsme navštívili překrásné místo ve středním Norsku, malou vesničku Roan. Byla to naše již osmá návštěva této oblasti. Místo je to víc než krásné a co se ryb týče, náramně zarybněné. Všechny léta, co do této lokality s partou jezdíme jsme upřednostňovali lov na gumové nástrahy fa. Relax. Chytáme na ně bez jakýchkoliv problémů a někdy až s překvapivými výsledky. Né, že bych byl nějakým odpůrcem pilkříků nebo jiných nástrah, zkrátka na tento typ nástrahy tak jak je chytáme, máme jen ty nejlepší vzpomínky respektive výsledky. Chci především podotknout, že naše rybolovná technika je postavena na hlavičkách o hmotnosti do 20g a velikost gumy 10 – 15 centimetrů s hloubkou chytání (samozřejmě při dobrých povětrnostních podmínkách) do 20 metrů. Při větším větru nebo driftu je celkem problém i této hloubky dosáhnout. Ryby, které lovíme jsou z 90% polaci a něco málo tresky obecné a tmavé (keleři). Za naše nejlepší úspěchy se dají považovat ryby okolo 95cm v řádů desítek a ryby mezi 85 a 90 cm v řádu stovek kusů.

Spousty záběrů braly již v propadu

Nyní něco málo k rybolovu. Jak již bylo na různých místech několikrát propíráno, jak jsou polaci citliví na hluk a jiné v přírodě pro ně nenormální jevy, (které většinou způsobujeme my rybáři) a posléze jejich laxnímu přístupu na jakoukoli nástrahu, tak s tím musím jenom souhlasit a dovoluji si i podotknout fakt, že rok od roku jsou tyto ryby a převážně velcí jedinci stále více a více opatrní a tudíž hůře a hůře chytatelní. Samo sebou, byli by jsme to špatní rybáři, kdybychom si neuměli poradit, ale je třeba říci, že pokaždé to není úplně jednoduché, spíš je to pokaždé úplně jiné, kde všechny předchozí roky jsme si chodili stále na stejná místa pro krásné devadesátky jak do špajzu, tak třeba rok poslední bylo vše úplně jinak. Ryby byly na jiných místech, ve větších hloubkách a především s úplně rozdílnými způsoby braní nástrahy. Tak jak jiné roky chtěly nástrahu nahodit, nechat spadnou až na dno a pozvolna navíjet (čím pomaleji tím lépe) s nepatrnými občasnými pohyby špičkou prutu. Loňský byl takový, že spousty záběrů braly již v propadu nebo při rychlejším navíjení a přesto se ryby chytaly jen za krajíček, žádné zhltnuté nástrahy až do jícnu jako v letech minulých. Co se týče gum Relax tak takové zvláštní braní jsme ještě nezažili.

Nejde slovy ani popsat

Na jaře loňského roku jsem se na jedné schůzce v Praze setkal s Petrem Juránkem majitelem firmy, která do naší země dováží gumy ZOOM. Petrovi jsem vyprávěl něco podobného jako nyní Vám a on mi nabídl k vyzkoušení jeho gumy a hlavičky. První dojem, z takřka dvaceti pěti centimetrových monster jsem neměl moc valný, nicméně nabídku jsem přijal a rozhodl se gumy vyzkoušet. Dneska již musím říct, že jsem neudělal vůbec špatně a to co jsem zažíval při lovu na tyto dlouhé potvory snad nejde slovy ani popsat. Celý pobyt byl jeden velký rybářský mejdan, který by snad nikdy neskončil, nebýt našeho odjezdu domů. Je třeba neopomenout to, že tuto destinaci jsme navštěvovali vždy ve stejném termínu a to druhou polovinu června.

Nedělat v lodi zbytečný rambajz

Ke způsobu rybolovu na Zoomy. Dle mého názoru bylo vcelku jedno zda jsme přijeli na dané místo před, při nebo snad po přílivu bylo však daleko víc rozhodující jak jsme přijeli. Muselo se přijet velice potichu a nedělat v lodi zbytečný rambajz. Né že bych příliv a odliv nějak podceňoval, ale abychom byly vždy na vrcholu přílivu někde na štontu, tak to tedy ne. Ono ruku na srdce kolik míst stihnete při vrcholu přílivu objezdit a dobře prochytat!

Polaci mají rádi velké hloubkové rozdíly

Myslím, že klid na lodi a nenastartovaný motor, to bylo to rozhodující. Jedna taková rada: „Na dno lodi spadla z rukou rybáře hlavička a bylo takřka vymalováno, mohlo se jet jinam.“ Vytipování dobrého lovného místa na chytání polaků si vždy pečlivě vybírám již doma z tepla obýváku při dlouhých zimních večerech a na místě již nic nehledám. Podle mého názoru Polaci mají rádi velké hloubkové rozdíly nejlépe porostlé chaluhami kde vrcholky kopce jsou cca 10 – 15 metrů hluboko a padají jak to jen možné je. Dále si myslím, že vyhledává členité a porostlé pláně chaluhami s hloubkou okolo 10 metrů. I zde se dá velice dobře lovit. Staly se případy, že jsme ulovili tuto bojovnou rybu i v menších hloubkách a to bylo víc záživné s tím, že rybu již při prvním výpadu neudržíte a následně o ni přijdete.

Na Zoomy jsou záběry víc agresivnější

Já osobně upřednostňuji lov nikoliv na vlasec, ale na šňůru a to v průměru 0,13 nebo 0,15 milimetrů bez jakéhokoli kousku návazce z monofilu a hlavičku navázanou přes bezuzlovku. Chytám s vláčecím prutem 240cm a zátěží 20–50g nebo 80–120g. Ten těžší používám při větších hloubkách a s větší zátěží. Větší hlavička je od loňského roku hlavička o hmotnosti 28g co vypadá, jako když vylétla ze samopalu. Na Zoomy se chytá podobně jako na Relaxy jen s tím, že na Zoomy jsou záběry daleko víc agresivnější. Záběry přicházely buď jako nepatrné drbnutí a po jedné až dvou vteřinách rána jako z děla a nebo rovnou rána jako hrom. Celkem si nejsem jistý, jestli bylo lepší vláčet z hloubky na mělčinu nebo naopak ryby braly snad všude. Většina, ač je to zvláštní, měli gumu celou v sobě poctivě shltnutou a to i přes její celkovou délku. Nechaly se chytnout ryby jen o málo větší než byla guma sama a také poctivě dobrané. Neustále jsem zkoušel různé barvy a modely a musím jen upřímně říci, že jsem si favorita nenašel, možná olivová, tmavě modrá a černá byli přeci jen o malinko lepší než zbytek mého arzenálu. Chodily dobře a všechny. Petrovi musím jen a jen poděkovat za díky jemu dovezené super nástrahy a vím jen jedno, že od loňského roku mi ZOOMy nebudou chybět na žádném výletu za těmito bojovnými krasavci severu.

V roce letošním se chystáme objevit pro nás neznámou lokalitu a sice lokalitu Blomsoy. Tak snad se bude dařit a po mém návratu se s vámi rád podělím o zážitky, které nám Blomsoy přinesla.

Petrův Zdar