Dobrý den,
musím si tu vylít srdíčko,od roku 1193 to bude poprvé,kdy se už (asi)
do Norska nikdy nepodívám,protože jsem vážně onemocněla.
A proto vám chci všem jen říci všímejte si víc krásné přírody,
všeho krásného,aby jste měli vždy jen ty nej.vzpomínky.
Já je mám a nikdy,nikdy se mi nevytratí z mých myšlenek.
Přeji vám všem hodně zdravíčka a na cestách jen vše dobré.
I když se právě v srdci stmívá a naděj klesá do bažin,
hvězdou,která mi nezhasíná,jsi jenom TY já vím,já vím.
S nadějí kvetlo prosté přání,dozrálo v hořký blín.
Proč se má touha po setkání setkává s míjením?
Hvězdou,která mi nezhasíná,jsi TY,já vím,já vím, TY moje krásné Norsko...
