Než se nám to podařilo rozplést (a podařilo se), byli jsme na moři sami a vlnky měly podle echolotu 5-9 metrů. Stále však byly hodně dlouhé, takže byl problém spíše jen v tom se na každou vlnu dostat, pak ji sjet a znovu vystoupat do výšin. Bylo to jak na tobogánu. Kromě toho se k nám z obou stran blížily dvě rybářské lodě, které jsme díky vlnám viděli jen občas a díky síle vln jsme tak neměli ani moc velkou šanci korigovat rychlost a směr plavby. Nakonec jsme je minuli v distanci cca 80 – 100 metrů, takže vše bylo v pohodě (jen jsme měli strach, aby za sebou netáhly sítě, které by byly v naší trase). Když už jsme byli na dohled trianglu (bylo kolem 23:00, takže už se stmívalo) a mysleli si, že je vše v pohodě, najednou se asi 100 metrů před námi vzedmula vodní hora, v průměru i výšce kolem 10 metrů. Pohledem na mapu jsme zjistili, že je to oblíbená lokalita „5“, kde podmořský kopec končí 5 metrů pod hladinou a některé „vlnky“ zde skutečně řádily. Tak rychlou korekci trasy jsme nikdy neabsolvovali a místu se s náležitou obezřetností vyhnuli. Pak už nás čekalo jen vyhnutí se rozbouřeným vlnám kolem vjezdu do fjordu a kolem tyčí v první čtvrtině fjordu a zdárně jsme jako poslední dorazili do kempu. Horší než vlny pak bylo filetování do cca 02:30, ale to k tomu hold patří.
Nahrávání ...
