Dosud jsem všechno se zájmem jen četl, až teď jsem se rozhodl, že taky něco napíšu. Jak už tady bylo řečeno, jakékoliv rozhodnutí o limitech je vnitřní a svrchované rozhodnutí Norů (byť určitě v mezinárodním kontextu). Především proto, že Norové si ponesou všechny jeho důsledky. Ty mohou být pozitivní - udržení populace ryb a udržení rybářského průmyslu v dlouhodobé perspektivě, deklarování pozitivního vztahu ke všem složkám přírody a snad i nějaké jiné. Ty negativní nepochybně budou ty, které v Simově článku vypisuje ona dáma reprezentující turistický průmysl. Je pravdou, že obdobný benevolentní přístup (nezávisle na velikosti limitu) asi nikde jinde v civilizovaných zemích není, na druhou stranu nikde není tak intenzivně vybudovaná infrastruktura pro rybářský turismus jako v Norsku. Proto se ta diskuze bude nepochybně vést mezi zástupci jednotlivých zájmových skupin v Norsku a musí v ní zaznívat jak argumenty ochránců přírody, tak i zastánců strany druhé. Bitva o finální řešení se musí vybojovat mezi nimi a my do toho vlastně nemáme co mluvit, vůbec už ne se vzájemně napadat kvůli tomu, že má někdo jiný názor.
Ctím tady bohulibé přispívatele, pro které je úplně jedno, jestli si domů povezou 18 kg nebo nic. Můj názor však je, že těchto 100% romantiků nebudou zas takové davy a postupné snižování vývozních limitů až k nule (jak je deklarováno v onom norském dokumentu) na norskou rybářskou turistiku bude mít dopad výrazný. A úplně bych nechtěl být v kůži investora, který vybudoval kvalitní zázemí rybářského kempu, nakoupil lodě, nese úvěrovou zátěž a teď se mění podmínky pro jeho podnikání. Já bych nevylučoval, že ten spor může dospět až do podoby žalob na norský stát. Nevím, jestli existuje nějaká "zlatá střední cesta", spíš myslím, že ne. Já (po cca 15 letech ježdění do Norska) bych si třeba dokázal představit technicky lepší řešení než navrhované, ale mně se to kecá, když za nic nezodpovídám. Letos jedu do Norska dokonce 2x, těším se moc. Co bude dál, uvidím.
