Tah století

Když se řekne „losos“, většina lidí si představí lososa Atlantského, který táhne do řek západní a severní Evropy a který je též ke koupi v našich obchodech (téměř výhradně „granuláč“ z norských farem). Do řek, tekoucích do Pacifiku (Kamčatka, Aljaška a Britská Kolumbie) vytahuje do tření druhu pět – Pink (Gorbuša), Coho (Kisuč), Chum (Keta), Chinook (Čavyča) a Sockeye (Nerka). Zásadní rozdíly mezi lososy z Atlantiku a Pacifiku však nekončí. Žádný z pěti Pacifických druhů v řekách nepříjmá potravu a všechny, bez výjímky po vytření hynou. Každý druh má též svůj „cyklus“ a nejvýraznější je u dvou z nich. Gorbusa dvouletý,v sudých letech (2008, 2010) velmi slabý, v lichých extrémně silný (až desítky milionů) Nerka má cyklus čtyřletý. Každým rokem se sice do řek jisté množství vrací, ale rozdíl mezi slabým rokem cyklu a silným je často dramatický.

Skutečný počet překonal očekávání

V předcházejících letech byly tahy většinou malé, loni se dokonce biologům „ztratilo“ několik milionů, předpověď silného tahu se nepotvrdila a nebyl povolen komerční ani sportovní rybolov. Letošní rok byl proto jak blesk z čistého nebe, Ježíšek, aspoň pro rybáře, dorazil už v srpnu. Již první odhad byl poměrně vysoký – 11 milionů, protože bral v úvahu vrchol cyklu na řece Adams. Ale jak postupovala sezóna, zvyšovaly se i odhady, ale skutečný počet překonal všechna očekávání. 30. srpna se již tah odhadoval na 30 milionů a další miliony pozdního tahu (prý kolem devíti) teprve začaly najíždět z moře. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.

Skeena a Nass slouží jako rybí dálnice

Je již 10. září, chytám na řece Fraser asi 100 km od moře a nahoru táhnou další a další miliony čerstvých stříbrných Nerek. V řece totiž postupně dozrávají do tření a mění vzhled i barvu – syté červená těla a zelené hlavy! Vytírají se v menších mělkých a čistých řekách, jež jsou pak od břehu ke břehu rudé a dají se „přejít suchou nohou“. Vyhlášena je zejména řeka Adams a Horsefly, kam v září – říjnu přijíždí tisíce turistů, aby shlédli jeden z divu přírody. Netáhnou ovšem jen do Fraseru. I další velké řeky, jako Skeena a Nass slouží jako rybí dálnice, kudy ryby protahují na horní toky a jezera, ale letošní odhady se týkají pouze povodí Fraseru. Každá „vytírací“ řeka má jiné časování, takže tah není jednorázový, ale probíha postupně a zvláště pak u Nerek probíhá (na Fraseru) od začátku srpna až téměř do konce září.

Více potravy v moři

Letošní tah Nerek je podle záznamu nejsilnější od roku 1913, kdy jich na horní toky protáhlo 39 milionu. Následující rok se v soutěsce Hells Gate (Pekelná brána), kde je Fraser široký jen 33 metrů se omylem odstřelila skála, která ji zavalila a na několik desetiletí další tahy lososů zdevastovala. Biologové letošní rekord připisují vysokým počtem Nerek, které se vytřely před 4 roky a výrazně lepším podmínkám v moři – příznivá teplota, množství potravy, méně predátorů. Byla vyslovena i hypotéza, že „ztracené“ miliony z loňského roku zůstaly v moři o rok déle a táhly až letos. Nasvědčuje tomu i váha některých ryb, přesahující průměrnou hmotnost.

Tisíce rybářů si bere dovolenou

Přestože Nerka váží 3–4 kg a docela slušně bojuje i skáče, nepovažuje se zde za „sportovní“ rybu, cení se hlavně na talíři a v obchodech je 2–3× dražší, než kterýkoli jiný losos. V moři totiž loví především korýše a jejich maso je tmavě rudé, zbarvené přírodním karotenem. Je to chleba i máslo komerčních rybářů, a pokud je povolen sportovní rybolov, což není každý rok a většinou jen na Fraseru a Skeene, propukne horečka a tisíce rybářů si bere dovolenou a vyrazí k vodě s cílem naplnit si mrazáky.

Jak a na co se chytá ?

Pravověrným rybářům se to asi nebude moc líbit. Všechny druhy lososů reagují za jistých podmínek na nástrahy, které vzbuzují jejich agresivitu, či jiný instinkt. Všechny, až na Nerku, která reaguje jen sporadicky. Aby se dala na velké řece vůbec chytit na prut, vlasec a jednoháček bez protihrotu, vyvinul se zde speciální styl, zvaný „flossing“. Hlavní vlasec – trojobratlík – přívěsné olůvko 40–80g a návazec v délce 3–4 metry. Na háčku cokoliv – kousíček bavlnky, korálek, peří atd. Nahodí se kolmo na proud, olůvko poskakuje po dně a dlouhý návazec s nástrahou kmitá vodou za ním. Táhnoucí rybě se vlasec protáhne tlamou a je většinou chycena v koutku zvnějšku. Považuje se to za jakž-takž legální, ale ryba podseknutá kdekoliv jinde, se musí pustit.“Bottom bouncing“ se používá i na lov ostatních lososů, ale s kratším návazcem a skutečnou nástrahou. Na menších řekách však přijdou ke slovu i muškaři a zvláště na Skeene a Thompsonu je to populární a účinný způsob. Během srpna – září jsme strávili několik dní na řece Thompson, kde byly nerky letos povoleny chytat. V nízké a čisté vodě byly táhnoucí hejna zřetelně vidět a v jejich nekonečném množství se co chvíli našla jedna agresivní, která nabízenou mouchu poctivě sebrala – muškařské eldorado.

Největší tah lososů na planetě

V září již začaly kolovat fámy, kdy asi dojde k zákazu chytání (a ponechání) Nerek, poslední tip byl 19. září. Další enormní „sklizeň“ zřejmě propukne za 4 roky. Kdo by chtěl tedy zažít největší tah lososů na planetě, zamuškařit si jak nikdy před tím a ochutnat čerstvou Nerku, měl by si naplánovat dovolenou na srpen-září 2014 do Britské Kolumbie. A komu je to dlouho, podobna invaze se očekává již příští rok – 2011, ale tentokrát to budou lososi Gorbusa.

Rekord z roku 1913 překonán

Po 10 dnech jsme se ze severu vrátili na reku Thompson a nevěřili svým očím. Řekou ještě stále táhly miliony Nerek, snad ještě víc, než před měsícem. Jejich lov však byl definitivně zavřen 30. září. Dle nejnovějšího odhadu jich letos z moře do povodí Fraseru přicestovalo kolem 45 milionu, což překonalo i rekord z roku 1913 a stanovilo nový, absolutní rekord–největší tah v historii planety, od doby, kdy se v předminulém století začaly pořizovat záznamy.