Takto honosně vás vítají veškeré informační brožury, které si můžete o tomto ostrově opatřit, protože jsem však tento ostrov již několikrát navštívil, mohu potvrdit, že toto přirovnání není reklamním trikem, ale holým faktem. Z pohledu běžného turisty je Soroya nicotným ostrovem, kde najdete jen skály, kamení a vodu, ale právě ta voda je pro rybáře nesmírně zajímavá, jak sladká, tak slaná. Já bych se nyní pozastavil u vody slané, tedy u moře. Tento ostrov omývají vody Barentsova moře, které je velmi bohaté na ryby. Každoročně připlouvají k břehům Soroya miliony matečných tresek, které Norové nazývají Skrej, aby zde splnily svoji rozmnožovací povinnost. Ještě zajímavější je však fakt, že tyto trofejní ryby po vytření neodplouvají pryč,jako se děje od Lofot směrem na jih, ale zůstavají celoročně v okolí ostrova.
Rybářská sezóna sportovního rybolovu zde kvůli velice drsnému severskému podnebí probíhá pouze květen až srpen. V jiném termínu se sice můžete na Soroya vypravit, ale stává se zde, že kvůli častým větrným bouřím ztrávíte celý pobyt na chatě. Naopak v letních měsích zde zažijete kouzlo polárního dne, kdy slunce svítí nonstop dvacet čtyři hodin a po několika dnech lovu nebudete vědět jestli je 9.00 hodin dopoledne, nebo 21.00 hodin večer. Já jsem toto kouzelné místo navštívil v červnu, v období letního slunovratu. Cestu dlouhou 3500 km jsme zvládli bez problémů, ikdyž letos vstoupil v Norsku v platnost zákon o vývozu ryb, který limituje maximální úlovek na 15kg filet pro jednu osobu a na hranicích bývá kvůli tomu dost často dusno. Když jsem tuto novinku konzultoval s Nory v hospodě, bylo mně sděleno, že tento zákon vymysleli a prosadili lidé ze středního Norska, protože se domnívali, že ryb ve středním Norsku ubývá a je třeba je chránit. Tuto myšlenku mně však norští rybáři z Finmarku vyvrátili tím, že stačí, aby se do norských výsostných vod proplížila jedna ruská loď, lovící trolingovými sítěmi, která uloví za týdenní vyjížďku to co sportovní rybáři za celou sezónu. Ať již jsou názory na tento zákon jakékoli, pravdou zůstává, že limit 15kg odradí od výletu do Norska rybáře, kteří si rybolov spojovali s příjemným vylepšením své finační situace.
Ihned po příjezdu na chatu jsme se začali připravovat na první vyjížďku. Cestou k molu jsme se ještě stačili pozdravit s kluky, které jsme střídali a vyměnit s nimi pár informací. Sdělení, že ryby berou a každý den se nachytá, mě neuspokojilo. Jsme přece na Soroya! Zajímala mě jejich největší ryba a úlovky exotických ryb jako je vlkouš nebo halibut. Odpověď zněla největší treska 116cm, vlkoušů přes 30ks, halibuti nic moc. „To se musí změnit“pomyslel jsem si. Avšak od našeho domácího Oernulfa jsem žádné pozitivní zprávy také nedostal, že by se ulovilo něco extra. Co mě však smiřovalo s těmito zprávami byl fakt, že před námi chytali skupiny nováčků, kteří zde na tomto místě lovili úplně poprvé. Nám se loni povedla treska přes 30kg, tak proč by to nešlo letos! Nasedáme do lodí a míříme ven z Hasfjordu na mořský průplav, široký cca 25km, který odděluje Soroya od pevniny, projíždíme kolem majáku a já si ladím svoji GPS. Počasí je na hraně, vítr 5m/s, oblačno se špatnou viditelností a hustým deštěm. Vysílačkou jsme se dohodli s druhou lodí tzv. B týmem, že zkusíme vyjet ven z kanálu před Soroya na otevřené moře a tam se uvidí co dál. Míjíme poslední skalnatý výběžek, moře zde nabírá na síle. Vlny se nám zatím daří překonávat, ikdyž se už místy tvoří čepice. Touha po prvním spoštěním pilkru na našem top místě, kde jsme loni ulovilli rekord je tak silná, že nevnímáme zesilující vítr a vydáváme se 12km na otevřené moře. Alu lodě s padesátikoňovými motory si hravě poradily s metrovými vlnami. Jsme na místě! Pod námi je hloubka 75m a 0.5km před lodí je útes, jehož hloubka padá až na 380m. Echlotem kontroluji výskyt ryb, jsou tam! Fuguje to stejně jako loni.
Osadil jsem si pilkr pevnými trojháky 5/0 a celá sestava už se řítí ke dnu. Digitální počítadlo na multíku ukazuje hloubku 77m, dvakrát jsem ťuknul o dno a popotahuji pilkr do sloupce asi 6m nad dno. Párkrád jsem zhoupnul prut nahoru a dolů a je to tady! Bombastický záběr. Ryba napálila pilkr a jde rovnou do jízdy, seřizuji brzdu a vychutnávám si první souboj. Ryba si bere zhruba 10m pletenky a daří se mně ji otočit. Po prvním výpadu zvedám těžkou rybu zvolna sloupcem nahoru. Prudký déšť a vítr bičuje moji tvař a ruce. Konečně mám možnost zkontrolovat okolí a vidím, že na druhé lodi mají také všichni ohnuté pruty. Můj parťák se snaží překřičet vítr a volá „Jsou přesně tam, kde jsme je loni nechali“! Moje ruce jsou tak vyfoukané větrem, že velmi těžko ohýbám prsty. Multiplikátor mě pípnutím upozornil, že se moje ryba nachází 5m pod lodí.
Další dny se počasí umoudřilo a ráno nás přivítalo modrou oblohou a hřejivým sluníčkem. Hned po snídani jsme zamířili na otevřené moře 10 km před Soroya. Na místech, kde včera byla obrovská hejna přes celou obrazovku echolotu, byla jen menší hejna, nad kterými se obtížně zastavovalo, protože jsme hejno vždy přejeli. Bylo to velice zvláštní, že včera se ryby předháněli, která zaútočí na náš pilker a dnes jsme lovili jen náhodné kousky do 1m délky. Nedá se říct, že by jsme vybouchli, neboť se podařil menší halibut kolem 10kg, pěkné tresky skvrnité a dvě mořské kočky. Večer nás přišel navštívit Oernulf, protože jsme od něho chtěli zjistit informace o sladkovodním rybolovu. Byli nám sděleny tyto šokující zprávy. Na Soroya se nachází kolem jednoho tisíce sladkovodních jezer. V osmdesáti procentech z nich se nachází ryby jako pstruh potoční, arktický siven a v určitých obdobích také losos. Na závěr přišla, ta nejzajímavější informace, že v sedmdesáti procentech z těchto jezer nikdy nikdo nelovil. Dál už pokračovat nemusel a bylo jasné, že zítra se vyrazí na pstruhy. Vybrali jsme si jezero, které bylo vzdáleno 12km od naší chaty a přístup tam byl možný pouze z moře, proto jsme doufali, že příliš prochytávané nebude. Je to velmi zvláštní pocit když se blížíte k jezeru, kde před vámi chytalo pouze pár vyvolených, kteří nejsou pro takovou vodu žádným nebezpečím. Lodí jsme přirazili k pláži s bílým pískem a smaragdově zelenou vodou. Lodě jsme uvázali ke kamenům a jednoho dobrovolníka jsme byli nuceni nechat hlídat lodě, protože by se mohlo velice snadno stát, že by jsme se stali trosečníky proti své vůli, neboť s přicházejícím přílivem se mohli lodě odvázat a už by je nikdo nemusel najít. Od pláže bylo jezero vzdáleno asi 1km. Již z dálky bylo vidět ledovcové sedlo, ze kterého stékaly dva vodopády, které plnily asi tří hektarové jezero, oddělené od moře asi deseti metrovým masivem skal a kamení. Jsme na místě, pocity , které člověka prostoupí, když se ocitne na břehu takové nádhery se dají jen stěží popsat.
Mohu jen říct, že jsem si opravdu připadal jako na konci světa. Pro lov jsem si vybral místo, kde voda jezero opouštěla a tekla do moře. Navázal jsem rotačku BlueFox ve stříbrné barvě a nahodil. Třpytka se ve křišťálové vodě nádherně blýskala a připadal jsem si, že ke své spokojenosti už vlastně nic nepotřebuji. Jsem tu sám s pár kamarády u ledovcového jezera, které je opravdu na konci světa. Počasí se honilo na bouřku a štěrbinou v tmavých mracích tu a tam vysvitlo slunce, které naplno rozzářilo tuto severskou nádheru. Asi na pátý nához cítím známé škubnutí špičky a následuje zásek. Ihned po něm následovala série překrásných výskoků, kterými se pstruh snažil zbavit háčku. Neuspěl , ale mohl se pyšnit délkou 48cm. Na tomto jezeře nás lovili 4 lovci, kteří během tří hodin ulovily 16 pstruhů potočních a žádný z nich nebyl menší než 36cm.Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v ústí Hasfjordu, abychom si ulovili nástražní ryby na zítřejší rybolov, protože jsme chtěli následující den lovit na maso. Měl jsem tam navázaného twistra a už se mě ho nechtělo převazovat, tak jsem ho šupnul do 23m v domnění, že vydráždím menšího kelera, nebo tresku skvrnitou. Pomalu jsem prolepával dno, když přišel první záběr, lehký vláčák se ohnul až na svoje maximum a rozjela se i brzda. Po krásném souboji se na hladině objevila krásná kočka 78cm. Kolega, když to celé nafotil, hned nahodil svůj vláčák a situace se opakovala. Do půlnoci jsme zde na dvou lodích ulovili 26 koček, všechny byly uloveny na hloubce 15–27m. Tento rok se nám bohužel nepodařil překonat loňský rekord tresky obecné 31kg. Za to jsme okusili kouzlo sladkovodního rybolovu a přišli jsme na způsob, jak si zachytat mořské kočky na mělčinách a využít tak slunečné dny, ve kterých velké tresky obecné nejsou na obvyklých místech. Příští rok už si určitě nebudu přát krásné počasí bez větru, ve kterém se skvěle fotí a natáčí, ale je třeba i pár dní s pořádným větrem, po kterém přichází, jak říká majitel Hasvik Hotelu Ahmed, Soroyas MASAKER!
Autor: Michal Simčo
Foto: Pavel Brázda
Nahrávání ...
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!