Nápověda Doporučujeme:

Motor severního Atlantiku

V čem tedy spočívá kouzlo bohatých vod kolem pobřeží Norska? Hlavním faktorem ovlivňujícím zdejší bohatství ryb je dostatek potravy pro větší treskovité ryby. Patří mezi ně sleď obecný, šprot, smaček nebo huňáček, přičemž z našeho pohledu je nejdůležitějším druhem právě sleď. Tyto drobné rybky se vyskytují po celém pobřeží Norska a slouží jako nejdůležitější složka v jídelníčku trekovitých ryb. Jejich přítomnost u pobřeží přímo ovlivňuje výskyt a množství velkých ryb.

 

Dostatek potravy

Plankton je v pobřežních vodách Norska zastoupen v takovém množství, že ho bez velkých potíží spatříme i na satelitních snímcích. Množení planktonu lze však pozorovat takřka podél celého pobřeží Norska. Značná část jeho dospělé populace táhne v zimě z oblasti Islandu, aby se během března vytřela právě při pobřeží středního Norska či přímo ve fjordech. Sledě doprovázejí hejna tresek tmavých i obecných, ale samozřejmě také další druhy ryb, např. halibuti.

 

Sledi udržují život ve fjordech

Po vytření se jednotlivá hejna sleďů postupně vydávají na cestu podél pobřeží směrem na sever. Doba tření není časově přesně vymezena, především však záleží na teplotě vody (sleď se tře v hloubce m při teplotě vody 4.7 °C). Ne všichni sledi ale odplavou. Část z nich zůstává ve fjordech i po vytření a můžeme je tam spatřit během července i srpna. Někdy se v těchto vodách můžeme střetnout s jednotlivými hejny sleďů také v období května nebo června.

 

Velmi důležitá teplota vody

V tomto ohledu sehrává právě Golfský proud svou pozitivní roli. V zimních měsících intenzivně otepluje celé norské pobřeží, v létě naopak přináší dostatek chladnější vody (kolem 8 C) a brání tak jejímu přehřívání při pobřeží i v některých průtočných fjordech. Příliš teplá voda není všeobecně pro severské mořské ryby příznivá, jedinou výjimkou je snad makrela, které teplejší voda nevadí. Většina ryb se proto stahuje do větších hloubek (pod 200 m), anebo dále od pobřeží. To se týká zejména dospělých ryb, neboť mladší nedospělé zůstávají při pobřeží i v oteplených letních vodách.

 

Koberce z jiker

Sleď je pro ostatní predátory (i pro člověka) pochoutkou, po celý rok bývá loven bez ohledu na velikost a stupeň vývinu. Důležitou složkou potravy je sleď prakticky od položení jiker, jež vytvářejí na mořském dně koberce vysoké i několik centimetrů. Po vykulení přijde na řadu plůdek, který je velmi štíhlý a tvarem těla nepřipomíná dospělého sledě. Častokrát například po vylovení tresky zjistíte, že je plůdkem sledě doslova napěchována. Po dosažení délky 3 až 6 cm nabývá plůdek podoby dospělé ryby. V mnoha případech se roček sledě mísí se šprotem a v ohromných hejnech protahuje kolem pobřeží nebo fjordy.

 

Tip na úspěšný rybolov

Pokud narazíte na tyto malé sledě, dobře si zmapujte dané místo a driftujte v jeho okolí, případně se k němu vracejte i v dalších dnech. Nedaleko se zcela jistě potloukají větší ryby, které si na sledících pochutnávají.

 

Za bezvětří pozorujte hladinu

Úplně nejjednodušším způsobem vyhledávání ryb je pozorování hladiny. V určitých obdobích je totiž možné zastihnout velká hejna tresek tmavých nebo makrel lovících při hladině. Na první pohled to vypadá, jako by byl pod hladinou obrovský kotel, z něhož se valí vroucí voda. Tak razantně útočí dravé ryby na svoji kořist v podobě drobných rybek. Bojová vřava se přelévá tu tam a tu onam, občas utichne, aby za chvíli vypukla o kus dál. Zvlášť za bezvětrného počasí je tento jev vidět na velkou vzdálenost, také rychlý slet racků do určitého místa vás může upozornit na probíhající potravní šílenství. Nemusím snad ani připomínat, že lov v těchto místech bude velice efektivní.

 

Jaké nástrahy do hejna sleďů

Ryby přitom útočí prakticky na všechno, mně se ale nejvíce osvědčily rychleji vedené švédské pilkry nebo větší gumové ryby. Mnohdy dostane záběr už z propadu při spouštění pilkru ke dnu. Občas se také stává, že pilkr tažený největší vřavou projde bez úhony a teprve mimo epicentrum dění dojde k záběru. Rybí kolegové z hejna sledují zaseknutou rybu až k lodi, takže pokud se vám cestou vyhákne, okamžitě některý z nich „nastoupí“ na uvolněné místo. Každopádně jsou to zajímavé a vzrušující chvíle.

 

Autor: Karel Chlumec

Foto: www.rybolovnorsko.cz

6 komentářů

  1. Takovéto vření hladiny zažijeme i několikrát téměř každý rok. Přiblížíme se, nahazujeme vláčku, nebo pilkr pokud možno mezi ně, ale ještě nikdy se nepodařil zásadní úlovek. Po několika hodech hejno zmizelo a konec. Jsou ověřené zkušenosti jak “ na to „? Co asi děláme špatně?

  2. Taky se nám stalo, že jsme najeli do absolutního vývařiště a neuděli jsme tam záběr. Potom jsme si všimli, že to byly jen menší rybky těsně pod hladinou, které sbíraly plankton a ptáci do nich bušili, ale velké tresky kolem nebyly. Za mě je to tak 50/50, že u racků nachytáte ryby.

  3. Chytáme poblíž nebo na okraji vření a ve větší hloubce ne těsně pod hladinou. Tak ve 20-30 metrech pod hejnem sleďů, nebo okolo něj, jsou větší kusy tresek i 1m+ Tedy alespoň mé zkušenosti 🙂 Vláčka přímo v hejně tresky okolo 60 cm! Hlavně už ať to je zase skutečnost a ne vzpomínky přátelé 🙂

  4. Můžu jen potvrdit slova psané ve článku. Na Hitře jsme letos poprvé zažili jev, kdy skály podél vody byly pokryty armádou racků, kteří čekali na sebemenší vaření vody. Pak do toho to hejno nalítávalo a to co se dělo na hladině mi připomínalo krmení chovných pstruhů na sádkách, když se tam hodí lopatka granulí. Tresky a smačci lítali vzduchem, kdy se racci mezi nimi snažili urvat co nejvíc potravy. Klukům se podařil zapřáhnout nějaký ten keler a já na to (bohužel) koukal jen s otevřenou pusou. Ale i tak to byl parádní zážitek!

  5. Ono je taky pořeba do krmícího se hejna přijet potichu a ještě lépe je tam nadriftovat. Poprvé když jsme to viděli, tak jsme tam vletěli na plný kotel, ale než dopadly pilkry, tak hejno bylo pryč a neuděli jsme tam ani záběr. Doporučuji se přiblížit velmi potichu a potom je to masakr.

  6. Když jsou rybyčky u hladiny a delší dobu na ně útočí hejna racků,kormoránů,fregatek,terejů atd. a nechají se dobrovolně od nich požírat,má to jediný důvod.Jsou vyděšené,protože pod hladinou je čeká nebezpečí daleko větší v podobě jiných větších ryb, které se jimi krmí.Málo kdy se rybičky takovému nebezpespečí vystavují dobrovolně. Ve dne nemohou požírat kryl,protože kryl je ve dne u dna a teprve v noci vyplouvá k hladině.Někdy se rybičky jen sluní (podobně jako například halibuti,kteří rádí svojí bílou starnu vystavují slunci),nebo požírají plankton a jestliže uvidí stín od jediného ptáka,v klidu se bez problému potopí. Nemají tedy s ptáky za normálních okolností problém.Když ale jsou pod nimi ryby které je požírají a není pro ně tedy úniku tak je možné pozorovat tento jev.Tam je vždy velká šance na dobrý lov. Nejen ryby ale nahánějí rybičky do úzkých.Takovouto hostinu pro sebe a jiné ptáky dokáží připravit například kormorání tím,že plácají ve velikém nožství křídly o hladinu a naženou si ryby na mělčinu, kde je pak v pohodě požírají.Tak potom mohou vyvolat mylný dojem,že jsou pod nimi ryby a samozřejmě tam nenachytáte nic.

    O chytání v místech kde loví ptáci by se nechalo psát dlouho,ale v tomto článku je vynecháno to úplně nejdůležitější.Opravdovým a jediným motorem bohatství těchto ekosystémů je fytoplankton.Tam to začíná.Vše ostatní už jen potravinový řetězec.Přesto s ním ale soulasím.Je pouze vynechána snídaně,oběd a jde se rovnou na večeři….(-:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Havoya

Maledivy

Poslední fotogalerie

Soroya » Září 2017

Soroya » Červen 2017

Soroya » Únor 2017

Anketa

Navštěvujete srazy mořského rybolovu?

(5)
(32)
(114)

Nahrávání ... Nahrávání ...